Věříte, že Fialova vláda bude dobře hájit naše národní zájmy?Anketa
Bez servítků začíná hodnocení pondělního komentáře Martina Fendrycha na Aktuálně, prvního ze tří mediálních počinů týdne, které se vešly do pravidelného přehledu. „Je to nejodpornější pistolnická žurnalistika, jakou jsem za hodně dlouhé měsíce četl. Nějak podobně se psávalo v takových časopisech jako Vlajka nebo Árijský boj o Židech. Způsob, jakým Fendrych cupuje a nálepkuje jednotlivé osobnosti, které se mu nelíbí, je naprosto neúnosný a za všemi možnými hranami představitelné profesionální etiky. Začnu tím, že podle něj je Svaz českých bojovníků za svobodu postbolševickou partou a název je údajně pravým opakem jeho poslání. Z jeho tvrzení plyne, že Svaz českých bojovníků za svobodu je proti svobodám a zřejmě tedy bojuje za totalitu. To se z jeho slov dá explicitně usoudit. Fendrych na něj útočí v souvislosti s vystoupením exprezidenta Václava Klause v Míčovně Pražského hradu,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
V něm Martin Fendrych objevil, že „Klaus veřejně zas jednou mohl šířit nacionalistickou propagandu, nenávist k Evropské unii a Západu, de facto tedy udělat velmi silnou kremelskou agitku“. „To je velmi podivuhodné, asi jsme každý slyšel nebo četl jiný projev Václava Klause. Já si neuvědomuji, že by exprezident agitoval pro Kreml nebo vyjadřoval nacionalismus a nenávist. Naopak nenávist teče z každého druhého slova Fendrychova komentáře, a to už dlouhodobě. Na to je skutečně velmistr, jak si nevybírat výrazy a jak explicitně urážet každého, kdo se mu namane. Pak se zaobírá úvahou o možné kandidatuře Václava Klause staršího na příštího prezidenta republiky, což doprovází slovy: ‚Místo nemocného praještěra české politiky chtěli praještěra číslo dvě, který ovšem není zdevastován alkoholem‘. Nad těmito výrazy už ani nekroutím hlavou,“ přiznává mediální analytik.
O rozklad demokracie se starají Fendrych a spol.
K praještěrům se vrací ještě jednou a píše, že „lidé mají dost možná plné zuby praještěrů s vyceněnými krvavými zuby“. „To mi připomíná bolševické agitátory v Rudém právu, kde od 50. do 80. let líčili odporné západní buržousty většinou v karikaturách, kde si připalovali tlusté doutníky balíčkem dolarů, případně jim tekla krev z rukou nebo ze zubů. Tam se asi Fendrych učil novinařině před tím, než byl náměstkem ministra vnitra Rumla. Od něj zřejmě pochytil mnoho intelektuálních podnětů pro svoji dnešní práci. Ve svém textu nabírá na vidle i novináře z jiných než jeho kruhů, zejména ho trápí tzv. dezinformační servery a ‚třeba Rusové, kteří je často krmí‘, jež nebude moci příští prezident ‚využívat pro své cíle, tedy pro rozklad české demokracie‘. Nu, nevím, kdo rozkládá českou demokracii. Určitě ne tzv. dezinformační servery, nevím, čím by se zasazovaly o rozklad české demokracie. Mám pocit, že demokracie tu už dávno neexistuje, protože lidé jako Fendrych nepřipustí diskusi,“ upozorňuje Petr Žantovský.
Lidé jako tento komentátor Aktuálně totiž nepřipustí jakoukoli vzájemnou, svobodnou, otevřenou, argumentovanou komunikaci, protože to je pracné. „Pro ně je mnohem snazší udržovat si elitní postavení a jakýsi monopol na veřejné prohlášení a působení a nepustit tam nikoho, kdo má jenom trošku jiný názor. To není demokracie. Demokracie je diskuse a ta tady z viny Fendrychů a spol. v podstatě neexistuje. Pak mě rozesmál, když píše o konci praještěrů s krvavými zuby a zmiňuje se jako o možném příštím prezidentovi o generálu Petru Pavlovi a píše: ‚Za minulého režimu byl členem KSČ. Výhrada v Česku po 32 letech od revoluce až komická‘. Nu, nevím, jestli komická připadá i Fendrychovým názorovým souputníkům, jako je bývalý senátor Štětina, který se léta po svém angažmá v komunistické straně stal velkým antikomunistou a likvidátorem všeho, co mu jenom trošku připomínalo komunismus, kromě sebe samozřejmě,“ poukazuje mediální odborník.
Generál Pavel na Hrad, a to s podporou Milionu chvilek
Z podkladů, které má o hráči na obě strany Petru Pavlovi nastudované, ví, že generál nejenom že byl členem KSČ, ale byl jejím velmi agilním členem. „Byl nositelem několika kádrových pochval, členem se stal ve velmi útlém věku, získal vyznamenání v řadách Československé lidové armády a počítalo se s ním jako s kádrovou rezervou. To nebyl běžný řadový člen KSČ jako nějaký montér ve fabrice nebo jezedák, kteří ovšem byli užiteční tím, že pracovali rukama nebo hlavou, což se v naší armádě před rokem 1989 nenosilo, jak víme. Aspoň my, co jsme tím peklem, byť jenom nakrátko, prošli, víme, že členství v komunistické straně tam znamenalo něco jiného kariérně i jinak než kdekoli jinde. A to říkám jako nekomunista, samozřejmě. A poslední úsměv ve mně vyvolala Fendrychova zmínka, že budoucí prezident, třeba Pavel, by měl mít podporu občanské společnosti. A uvádí Milion chvilek pro demokracii. Jestli se odvolává na Milion chvilek jako na zástupce občanské společnosti, tak to je vedle jak ta jedle,“ myslí si Petr Žantovský.
Psali jsme:
A to nejen z hlediska toho, jak spolek bídně dopadl a jaká podezření či provalení z hlediska financování tam probíhala. „Ale také z hlediska toho, jak o aktivity tohoto spolku upadl zájem. Na demonstracích na Letné byly poměrně velké zástupy, bylo to v létě, se stánky s pivem a s buřty, byla to taková pěkná pouť. A hlavně byla namířena proti společnému nepříteli Andreji Babišovi. Když potom Milion chvilek pořádal tzv. demonstrace v jiných případech, třeba jako boj za Českou televizi, tak přišlo pár desítek lidí, pokud vůbec. Tak to je velmi sporná odvolávka a Milion chvilek rozhodně není hlavním představitelem občanské společnosti. Tím jsou voliči. Pan Fendrych a jemu názorově spříznění si vůbec neuvědomují, že o to jde. O to, že občanská společnost rovná se voliči. A demokracie rovná se volby. To pro ně neznamená nic. Ale aspoň díky panu Fendrychovi víme, co si ti lidé myslí. Je dobré si to čas od času přečíst a připomenout, zejména až se budeme zase někdy rozhodovat,“ doporučuje mediální analytik.
Hroutí se pracně budovaná lež o nemohoucím prezidentovi
V okopávání Miloše Zemana, kterého se Martin Fendrych v komentáři dopouští, není sám. „Dost jsem se podivil velmi dlouhému článku, který vyšel na Seznam Zprávách včera ráno s titulkem ‚Hrad změnil ‚pravdu‘ o prezidentovi. Co říkali Mynář a spol., je teď jinak‘. Když to zjednoduším, jde v něm o to, že Seznam Zprávy podaly podle informačního zákona na Kancelář prezidenta republiky otázky, které měly zjistit okolnosti jednak zdravotního stavu pana prezidenta, ale i dalších věcí. Článek je vlastně jednou velkou spekulací. Autor si zvolil tezi, která zní: Kancelář prezidenta republiky nám lhala ústy pana Ovčáčka, pana Mynáře a dalších, protože říkali, že prezident je sice nemocný, avšak nikoli ohrožen na životě a může pracovat a pracuje v limitech, které má dány nemocí a tím prostředím. A hledá tam rozpor mezi dřívějšími větami zástupců Kanceláře prezidenta republiky a odpovědí KPR na otázky Seznam Zpráv,“ říká pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Ing. Miloš Zeman
Poukazuje přitom na fakt, že se ten rozpor velice složitě nastoluje. „V článku se spekuluje s formulací typu ‚Není vyloučeno, že hradní kancelář se Miloše Zemana nikdy nezeptala, co chce, aby lidé o jeho aktuálním zdraví věděli‘. Navazují na to, že jediná formálně-oficiální zpráva o jeho stavu vzešla z ÚVN na žádost pana Tchajwance a že KPR samotná žádnou takovou informaci neposkytla. Dávají to do rozporu a spekulují o tom, co kdo z KPR věděl, nevěděl. Tady bych dal určitě za pravdu té jimi s velkou nevraživostí citované větě pana Ovčáčka z Twitteru, která se týká návštěvy pana Vondráčka kvůli podpisu ke svolání nové Sněmovny na 8. listopadu. Cituji Ovčáčka: ‚Víte, proč je v médiích a mezi politiky takový řev kvůli návštěvě u pana prezidenta? Protože se začala hroutit pracně budovaná lež o zcela nemohoucím panu prezidentovi‘. To je velmi dobré a přesné vyhodnocení celé téhle taškařice,“ zdůrazňuje mediální odborník.
Šéf Senátu může ukázat, jakého vychování se mu dostalo
Je přesvědčen, že to všechno spolu souvisí, i s tím Fendrychovým článkem o hledání Petrů Pavlů a dalších prezidentů. „V pátek vyšel další graf možných budoucích šancí jednotlivých kandidátů od Babiše po Hilšera. Je to nastolená agenda hledání nového prezidenta. Skutečnost, že Miloše Zemana přesunuli z JIP do normálního pokoje, vlastně nevede nikoho k úvaze, že by bylo třeba se omluvit za různá vyjádření. Teď nemluvím o paní Stehlíkové, ta se neumí omlouvat, od ní by to dokonce nikdo ani nechtěl, nečekal a ani nepožadoval. Ale třeba pan Tchajwanec, který velmi hlasitě a dlouhodobě vystrkuje téma prezidentova zdraví jako hlavní agendu dne spolu s článkem 66, zbavení pravomocí. Tak nevím, jestli se někdo z těchto lidí omluví Miloši Zemanovi na standardním lůžku v nemocnici nebo po jeho propuštění do domácího ošetřování,“ nastoluje Petr Žantovský otázku slušného vychování předsedy Senátu.
Miloš Vystrčil
Přemítá rovněž nad tím, jestli si někdo z těch Vystrčilů či Fischerů všiml, kolik dnů, týdnů a měsíců ze svého mandátu proležel po nemocnicích Václav Havel. „To nikdo nepřipomíná. Stále se skloňuje požadavek: ‚Chceme znát Zemanův zdravotní stav, chceme znát detaily, chceme znát diagnózu, chceme znát to a ono‘. Ale Kancelář prezidenta republiky správně píše a odvolává se na příslušný zákon, podle něhož to, co se sděluje o vašem zdravotním stavu, jste-li hospitalizován, ovlivňujete pouze vy jediný, neboť podepisujete při přijetí glejt o tom, kdo má být informován o průběhu vašeho onemocnění. A Kancelář prezidenta republiky jasně píše, že s největší pravděpodobností pan prezident jaksi neotevřel svoji nemocniční kartu pro celou veřejnost. Také má právo na soukromí. To je zase něco, co tu chybí, jakákoli slušnost a etika zůstávají za dveřmi. Řítíme se do světa, který vůbec nevypadá hezky a nevoní ani trošku libě,“ tvrdí mediální analytik.
Má problém se zakazováním, ale i tak v něm vidí cestu
Závěr obstará pohled do útrob rozhovoru, který serveru Echo24 poskytl pravděpodobný ministr zdravotnictví Vlastimil Válek. „Kandidát TOP 09 na místo ve vládě se tam vyjadřuje, že je možné, že na Vánoce bude zase všechno zavřené, že se zopakuje lockdown jako loni. Mě ten rozhovor nezaujal ani tak z věcného důvodu, ale spíš mě na něm zajímají formulace a to, jakým způsobem mluví příští eventuální ústavní činitel, jak se vyjadřuje a jak si také protiřečí v jednotlivých svých tvrzeních. Například tvrdí: ‚Mám obrovský problém s restrikcemi a obrovský problém s nařizováním‘. A o kousek dál zase říká: ‚Vstup například na kulturní akce podmíněný očkováním by mohl být cestou, jak co nejvíce lidí motivovat k očkování‘. To znamená, že má problém s restrikcemi a nařizováním, ale na druhou stranu zakáže vstup na nějaké kulturní akce pro neočkované. Tak já v tom vidím protimluv,“ konstatuje pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
prof. MUDr. Vlastimil Válek , CSc., MBA, EBIR
Podle něj by si měl budoucí ministr zdravotnictví trošku srovnat své hodnoty v tom, s čím má, nebo nemá problém. „A jestli náhodou nemá problém s pravdou. Jestli si neplete pravdu s diplomatickým kličkováním jako mnozí jiní politici. V tom rozhovoru mě rovněž zamrazilo nad touto jeho větou: ‚Myslím, že v druhé půlce listopadu se začne omezovat péče a do konce listopadu bude mít většina nemocnic velké problémy. Nebudou se operovat kyčelní klouby, zase pár lidí umře na kolorektál nebo na různé nádory, protože holt pro ně budou uzavřené jipky‘. Holt – to je výrazivo. Takhle se vyjadřuje lékař, že pár lidí umře, že pro ně nebude zajištěná péče? Snad by si měl adept na ministra znovu přečíst Hippokratovu přísahu a nějak se nad tím zamyslet, jestli náhodou není trošku mimo tuto mísu,“ domnívá se mediální odborník.
S pětikoalicí si budeme muset zvyknout, že tu něco smrdí
„Já už nechci přijít o další Vánoce, o další Velikonoce. Ale teď to tím smrdí,“ pointuje budoucí ministr Vlastimil Válek povídání na toto téma. „Já myslím, že smrdí spíš tahle věta, která je naprosto nevídaná. Už jsme si v naší veřejné politické i mediální komunikaci zvykli na ledacos, mimo jiné i díky pánům Fendrychům a spol., ale tímhle způsobem jsem ještě neslyšel mluvit žádného českého ministra. Tak si zřejmě s novou pětikoalicí budu muset zvyknout, že toto bude nějaký lingvistický úzus, že takto se bude mluvit, že to smrdí a podobně. Ostatně někdejší ministr Bursík tak také kdysi – ovšem jen v soukromé e-mailové korespondenci – označil svou stranickou kolegyni a poslankyni za krávu. Tak vidíme, že kinderstube je v naší politice docela vzácné zboží a ani v tom nás nečeká nic pěkného,“ dodává Petr Žantovský.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
