Chcete Pekarovou Adamovou za předsedkyni Poslanecké sněmovny?Anketa
Jak jinak začít pravidelný přehled mediálních zajímavostí než tím, jak si počínají sdělovací prostředky v souvislosti se zdravotním stavem prezidenta Miloše Zemana. „Z průběhu posledních dní víme, že bylo zveřejněno video zachycující podpis onoho dekretu ke svolání nové Poslanecké sněmovny na 8. listopadu. O tom více než týden vedla diskusi všechna mainstreamová média na téma, že to je zfalšovaný podpis, že tam pan Vondráček neměl co pohledávat a podobně. Ale to video celkem přesvědčivě ukázalo, že je všechno jinak a že se média zase jednou sekla ve své honbě za bulvárem a za senzací. Bylo to dost nevkusné podívání na to, co tato média provozují kolem osoby nemocného prezidenta,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Sám by byl poslední, kdo by si chtěl hrát na advokáta pracovníků prezidentské kanceláře. „Ale musím podotknout jedinou věc, že když ve čtvrtek kancléř Mynář recitoval na brífinku nějaké ty věci z minulosti ohledně prezidenta Havla, tak měl prostě pravdu. Když si na to vzpomenete, tak jsme sledovali – ti, co měli Havla rádi, i ti, co ho rádi neměli – jeho zdravotní stav s jistou úzkostí. A každopádně s empatií a s takovým tím vnitřním přáním, aby se mu vedlo dobře, aby se uzdravil a tak dále. Rozhodně nebyly na pořadu dne takové hyenistické útoky, které jsou teď vedeny na Zemana. Na iDnesu jsem viděl titulek ‚Nedůstojné divadlo. Zeman už dávno neměl být prezidentem‘, což byl titulek převzatý ze slovenského deníku Sme. Jsou to dost velké nechutnosti. Nevím, co si od toho kdo slibuje,“ zamýšlí se mediální analytik.
Po osmi letech v opozici prahnou ODS a spol. po rozhodování
Chápe, že na to budoucí vláda dvou koalic spěchá, že se už vidí na ministerstvech a už potřebují být u zakázek a u veškerého rozhodování. „Jsou z té opozice velice natěšení. Jediní z nich – lidovci – byli podílní na vládě do roku 2017, všichni ostatní byli od pádu Nečasovy vlády jen v opozici. To samozřejmě zvyšuje netrpělivost a zbrklost, takže se dopouštějí různých úplně zbytečných neetických přešlapů. Přitom jim nic neuteče. Skutečnost, že se 8. listopadu poprvé sejde nová Sněmovna, je termín, který je dán zákonem. A to, že to prezident ještě stvrdil, je dobře a výraz toho, že ví, co dělá. Nakonec jsme to viděli i na tom videu, že ačkoli je značně churavý, tak funguje a ještě u toho vtipkuje. Tak nevidím nejmenší důvod k tomu, aby se naše média chovala takto trapně. A musím říci, že se za ně tak trochu i stydím,“ přiznává Petr Žantovský.
Druhé téma tak trochu navazuje na předchozí dnes řečené. „To je s tou netrpělivostí. Přečetl jsem si dva rozhovory, které poskytl dva dny po sobě 14. a 15. října pan Rakušan Seznam Zprávám. Zejména ten první mě dojal. V tom druhém mě zaujala taková jedna větička, kde říká, že si s panem Fialou, předsedou ODS, rozumějí v tom, že by ta nová politika nové vlády měla být méně agresívní a méně arogantní. To od něj tedy velmi sedí, když si přečteme rozhovor o den starší, tedy ze 14. Ten se celý zabývá tím, že nová vláda hodlá – a cituji slova pana Rakušana – očistit státní správu. Slovo ‚očistit‘ známe z různých neblahých souvislostí v minulosti, jak se očišťovaly úřady a instituce, akademie, redakce a kdeco jiného od nepřátel lidově demokratického zřízení nebo socialistického režimu a dělaly se různé čistky,“ připomíná mediální odborník.
Nemuseli jste to udělat, stačí, že jste mohli, hrozí čistkař Rakušan
K tomu sloužily různé prověrky, vytvářely se prověrkové komise, zkoumaly se vztahy lidí k západní cizině, jestli v ní člověk nemá nějaké příbuzné a podobně. „Tak čekám, jestli nepřijde pan Rakušan nebo někdo podobný s nějakou takovou generální očistou. To by se asi hodilo. Byly by tam otázky typu ‚Používáte výrobky Agrofertu?‘ No a 99 procent lidí by muselo poctivě odpovědět, že ano, protože Agrofert má lví podíl na českém potravinářství a chemickém průmyslu. Pak by tam mohla být otázka: ‚Považujete Andreje Babiše za Čecha, za Slováka, nebo za Marťana?‘ a lidé by si měli vybrat, co je zač. A na podobné úrovni by mohly být i další otázky. Takhle podobně vypadaly prověrkové dotazy v počátku 70. let. Ale abych to nezlehčoval. Každopádně ten Rakušanův rozhovor potvrzuje, že to, čemu tam pan Rakušan říká méně agresívní a méně arogantní, se zdá, že pravý opak začíná být pravdou,“ říká pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Psali jsme:
Ostatně, kdo Víta Rakušana sledoval v minulosti v Poslanecké sněmovně, ví, že je to člověk, který umí být velice rázný. „A zdá se, že ta silná slova o očištění myslí úplně vážně. Takže se toho lze docela obávat. Uvedu jeden příklad, jak si to asi představují. Například v první části rozhovoru zmiňuje vyšetřovací komisi k té události na řece Bečvě, kde po otravě jedem uhynuly v roce 2020 ryby. Říká tam, cituji: ‚Vyšetřovací komise k Bečvě, která identifikovala – a já neříkám, že dokázala – nějaká místa, kde mohlo dojít k ovlivňování státního aparátu‘. Tak komise nic nedokázala, ona identifikovala. Jinými slovy to znamená, že se nic nestalo, ale mohlo se stát. Jestli ta očista bude probíhat tímto způsobem, že nic neudělali, ale mohli to udělat, tedy pryč s nimi, tak nás čekají opravdu zajímavé časy,“ tuší mediální analytik.
Na Dubčekovi ctil vlastnosti, které jsou v Česku vysmívány
Poslední zpráva není dobrá, přišla od našich východních sousedů. „Pořád přece jen ještě beru Česko a Slovensko jako jedno území v kulturním slova smyslu. Máme k sobě blízko v různých podobách toho vztahu. Ta smutná zpráva je, že koncem září zemřel v Bratislavě ve věku 74 let jeden z nejvýznamnějších slovenských novinářů Ľuboš Jurík, který působil dlouhá léta v různých slovenských médiích. Vystudoval publicistiku na Filosofické fakultě v Bratislavě, fungoval jako redaktor týdeníku Nové slovo a po většinu 90. let byl mluvčím tehdejšího předsedy slovenského parlamentu Ivana Gašparoviče. Nejzajímavější jsou od něj knížky z jeho posledního období, které jsou na pomezí publicistiky a životopisných – nechci říct románů – děl, je to literatura faktu,“ podotýká Petr Žantovský.
Mgr. Bc. Vít Rakušan
V Česku je nejznámější kniha „Rok delší než století: Životní příběh Alexandra Dubčeka“, podle níž byl natočen film, který běžel v našich kinech i v televizi. „V ní projevil Jurík neobyčejnou empatii vůči osobnosti Dubčeka. Svým způsobem ho obdivoval a ctil na něm určité vlastnosti, které bývají třeba i někdy z našeho takového vrchnostenského českého pohledu vysmívány. Připadá mi, že se Juríkovi povedlo události 68. roku popsat velmi plasticky a psychologicky velmi důvěryhodně. Ještě předtím roku 2011 mu vyšla kniha Smrt ministra, což je taková fiktivní próza o posledních hodinách života Vlada Clementise, po Masarykovi prvním poúnorovém ministru zahraničí,“ přibližuje mediální odborník.
Víru v budoucnost a optimismus bychom teď potřebovali všichni
Na Vlada Clementise vzpomíná jako na vynikajícího slovenského intelektuála i levicového politika západního střihu, který si značně nerozuměl s dogmatiky ve straně, jako byl Viliam Široký. „Ten byl koneckonců pravděpodobným autorem myšlenky zasadit Vlada Clementise do procesu se Slánským a popravit ho. Ta kniha je mimořádná a dokonce došla i dramatizace, vysílal ji Český rozhlas i slovenský RTVS. Trochu pyšně mohu dodat, že tu věc režírovala moje žena, Irena Žantovská, tak jsem na to docela hrdý. Jurík byl zajímavý i tím, že patřil mezi ty z minulých prominentů politiky, diplomacie nebo lidi, kteří se pohybovali poblíž politiky, co o tom později napsali takové poutavé polomemoárové texty. On vydal v roce 2002 Pokušenie moci a 2013 Poučenie z moci,“ konstatuje pro ParlamentníListy.cz.
Ing. Miloš Zeman
Jde o poměrně tlusté spisy, které popisují Juríkův pohyb po politické scéně a také zachycují tehdejší slovenské politické prominenty. „Je to docela zajímavý pohled do zákulisí a typ literatury, co u nás téměř není. A to je možná škoda. Protože kdybychom dokázali nastavit zrcadlo našim vlastním politickým elitám, tak bychom se také možná ledacos dozvěděli a byli bychom moudřejší. Toto budiž vzpomínka na Ľuboše Juríka, což byl kromě jiného – znal jsem ho osobně – nepředstavitelně milý a sympatický člověk, který se na svět stále usmíval. Ačkoli byl těžce nemocný a podrobil se operacím srdce a podobně, neztrácel víru v budoucnost a optimismus. To je něco, co bychom tady my všichni teď asi hodně potřebovali,“ dodává mediální analytik.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
