Kterému vrcholnému představiteli EU věříte?Anketa
Pokud se chceme zabývat včerejšími islámskými teroristickými útoky v Bruselu, musíme si položit několik otázek, počínaje úvahou na téma, kdo a v čí prospěch provádí teroristické útoky v Evropě a jaká jsou opatření k zastavení islámského terorismu. Dále se musíme zabývat názory a reakcemi politiků a různých odborníků v českých médiích, protože z nich lze vyvodit, jaká budou reálná opatření na ochranu obyvatel Evropy i obyvatel naší země.
Kdo?
Zde by stačilo jedno slovo, a to muslimové. Takový přístup by byl ovšem jednoduchý. Každý muslim není terorista. Nicméně každý muslim je povinen vyznávat islám a vycházet z jeho učení, jež je definováno především v koránu, ale rovněž v různých takzvaných hadísách mimo korán. Kdo má zájem seznámit se blíže s koránem a islámem, měl by si přečíst brožuru Šaría pro nemuslimy od amerického profesora Billa Warnera, která vyšla v Brně. (Lze ji získat na besedách Úsvitu a Bloku proti islámu s občany po celé republice.) Nejedná se o nějakou omezenou propagandu ve stylu ČT, ale krátkou, přehledně zpracovanou historii, a především prokazatelnou statistiku ilustrativně dokazující agresivitu islámu jako ideologie od počátků do současnosti.
Celá historická praxe od doby vyhnání budoucího proroka Mohameda z Mekky je dokladem agresivity islámu a jeho vyznavačů vůči všem jiným vírám a bezvěrcům. Jedním ze základů islámu je islámské právo šaría, které je povinen dodržovat každý muslim. Podle tří rozhodnutí evropských soudů je právo šaría neslučitelné s evropským zákonodárstvím a Listinou základních lidských práv a svobod. Každý vyznavač šaríe je tedy nebezpečným porušovatelem evropských zákonů a nemá v Evropě co dělat.
Z výše uvedeného vyplývá, že každý muslim sice není násilník a terorista, ale potenciální násilník a terorista. A zde vyvstává zásadní otázka. Kdo z vás by si vzal domů nebo do rodiny člověka, který je potenciálním vrahem, teroristou, pedofilem...? Myslím, že něco takového by odmítla naprostá většina duševně zdravých lidí, včetně reprezentantů politických neziskovek a Strany zelených, kteří si udělali z podpory islámské invaze do Evropy ideologický pilíř a politický program. Výjimku by mohli tvořit pouze nepočetní přesvědčení fanatici dobra za každou cenu, kteří ovšem zpravidla končí špatně a mezi současnými politiky a ideology se vyskytují v zanedbatelném počtu.
Korán vyzývá opakovaně k vraždění nevěřících, šaría je neslučitelná s evropským právem a civilizací, islám a jeho vyznavači byli po celou dobu svojí existence nepřátelští k Evropě. Pro muslimy jsou normální dvanáctileté nevěsty a jeden z takzvaných uprchlíků nedávno znásilnil v Německu desetiletého chlapce. Takže praktický islám a šaría znamenají násilí a sexuální úchylnost. Islámský stát v Evropě by byl rájem násilníků a pedofilů. Možná i proto někteří reprezentanti samozvaných evropských elit tak nadšeně podporují islamizaci Evropy. Na tom žádné teoretizování imámů o láskyplnosti a slitovnosti islámu nic nezmění. Pro život je důležitá praxe, nikoli intelektuálské žvanění o pravdě a lásce.
I křesťané se ve středověku zvěrsky vraždili a oháněli se při tom Biblí, která káže lásku. Jenže civilizace pokročila, v Evropě je středověk dávno minulostí a pedofilie je v civilizovaných zemích trestný čin. S výjimkou Breivika, který ovšem vraždil rovněž ve vztahu k islámu, jsou všechny velké a vražedné teroristické útoky ve světě za posledních deset dvacet let dílem muslimů.
Od zoufale mlžících politiků a různých odborníků posloucháme v médiích po teroristických útocích a projevech násilné agresivity a sexuální zvrhlosti muslimů stále dokola stejné bláboly na téma, že všichni muslimové nejsou špatní a nemůžeme kvůli teroristům nenávidět všechny muslimy. Otázkou je, zda máme taková tvrzení považovat za projev pouhé hlouposti, nebo cílené propagandy snažící se dále podporovat politiku islamizace Evropy.
Současný salafistický a wahhábistický islám, produkt ideologů takzvaného Muslimského bratrstva, se stal oficiální ideologií západní větve islámu (též Saúdské Arábie). Tato ideologie začíná kdesi v Afghánistánu a na územích Ujgurů v Číně, pokračuje přes Pákistán (s výjimkou Íránu a části Iráku) až po západní břehy Afriky, především kolem pobřeží Středozemního moře. Oblast kolem Středozemního moře se 150 miliony muslimů by měla být v rámci programu EuroMed (Lisabonská smlouva) prakticky začleněna do EU! Asijská větev islámu z různých důvodů salafismu většinou ještě nepropadla.
Z hlediska každého jednotlivého vyznavače je salafismus závazná doktrína, která řídí jeho život 24 hodin denně – začíná od brzkého rána účastí na několika modlitbách, pokračuje přes způsob stravování, oblékání a chování na veřejnosti i doma a končí takovými detaily, jako je utírání si zadku výhradně levou rukou. Přitom se muslimové neustále vzájemně kontrolují, kritizují a udávají v mešitách. Je to systém absolutní kontroly života, sen všech, kteří se snaží zotročit celé národy. Nelze se divit jejich snaze islamizovat svobodomyslnou Evropu myslících občanů.
Salafismus je fanatická a agresivní forma islámu, která jej změnila z vyznání víry na nenávistnou násilnou ideologii silně podobnou německému nacismu. Je to stejně nenávistná ideologie, přesvědčení o vlastní nadřazenosti vůči všem ostatním, tendence k vraždění, agresi a zotročování druhých a bez velké nadsázky můžeme mluvit o protievropském rasismu. Donedávna tvořily poměrně účinnou hráz proti šíření salafismu autoritativní vojenské režimy v Iráku, Libyi a Sýrii, které byly zničeny především americkou agresí a islámskými teroristy placenými ze Saúdské Arábie.
Kdyby se někdo zeptal evropských vůdců a jejich českých přisluhovačů propagujících multikulturní islamizaci Evropy, zda chtějí v Evropě obnovit německý nacismus, určitě by všichni zuřivě odporovali. Přesvědčeného nacistu by si nikdo z nich domů nevzal. Ale miliony salafistických muslimů, jejichž ideologie je ohledně vztahu k ostatním lidem s nacismem téměř totožná, zvou do Evropy. A ještě se nám beze studu snaží tvrdit, že většina těchto salafistických muslimů jsou hodní lidé a neměli bychom je nenávidět, jestliže jejich reprezentanti páchají teroristické útoky.
Prvním krokem tohoto negativního islamizujícího vývoje byla válka islámských teroristů sponzorovaná ze Saúdské Arábie s vojenskou a mediální podporou USA i předchůdce EU proti pokrokové vládě v Afghánistánu podporované tehdejším Sovětským svazem. K zásadní změně došlo rovněž v Turecku, kde armáda dlouhodobě garantovala civilizovaný vývoj a bránila posílení pozice islámských extremistů. Poté, co se vedení země chopil klan kolem prezidenta Erdogana, kterého kdysi CIA označila za nebezpečného teroristu, byla turecká armáda postupně zbavena politické moci a dochází k islamizaci země.
Salafismus navíc vyznává především mladší generace muslimů, která má sice v rukou počítače a mobily, ale v hlavách středověk, ne-li pravěk. Starší a vzdělanější muslimové až na výjimky do Evropy netáhnou, z bohatých zemí už vůbec ne. Naprostá většina muslimů přicházejících v současnosti do Evropy jsou salafisté, přičemž islámští kazatelé a aktivisté podporovaní ze Saúdské Arábie obracejí k salafismu postupně stále větší počet muslimů, jejichž rodiče přišli do Evropy v prvních dekádách po druhé světové válce, někteří dokonce za prací. I zde vidíme generační problém v negativní formě.
Terorismus jako akční formu salafismu podporují (až na nepočetné starší ideology a kazatele) právě mladí muslimové. Tento trend se samozřejmě bude zhoršovat. Civilizovanější starší generace muslimů bude postupně vymírat a její vliv slábnout. Pole ovládnou salafisté. Představa, že se salafisté v Evropě zcivilizují, je stejně hloupá jako představa, že z německých nacistů by se v roce 1946 stali přesvědčení demokraté a ochránci Židů. Jejich počty se výrazně navýší invazí současných ilegálů, z nichž naprostou většinu tvoří opět mladí salafisté, případně i migrací dalších milionů legalizovaných smlouvami s Tureckem. Více než 70 % z nich tvoří sexuálně neukojení mladí muži prosáklí nenávistnou ideologií. Už to samo vytváří základ agrese.
Samozřejmě, nemusíme nenávidět všechny muslimy v Evropě, ale nikdo nemá právo nás nutit s nimi žít, přesněji řečeno, je živit v Evropě a vracet se do středověkého primitivismu. Ať si žijí doma po svém. My jim nic nedlužíme. Základem bezpečnosti je prevence. Samozvané elity v EU však pracují doslova proti prevenci a muslimské zločiny v Evropě se snaží zatajovat. Můžeme bez nadsázky konstatovat, že podporují muslimské násilí vůči Evropanům. Rostoucí počet kriminálních činů, agrese, sexuálních a teroristických útoků a v neposlední řadě nárůst antisemitismu v Evropě je evidentně v přímé souvislosti s masivní migrací muslimů do Evropy v posledních dekádách.
Teroristické útoky a rostoucí počet násilných a dalších kriminálních činů v Evropě (v Německu nárůst o 500 000 za rok 2015) jsou evidentně dílem muslimů a ty budoucí můžeme rovněž očekávat od muslimů. Mimo to v Německu již řadu let pracují kriminální gangy z islámských zemí severní Afriky v rámci multikulturního obohacení zajišťovaného politickým vedením EU a Německa.
Podle ředitele německé kontrarozvědky je každý stý migrant terorista připravený zabíjet. Ostatní muslimové jsou většinou potenciální teroristé. Jejich agresivita vzroste zvláště poté, co zjistí, že v Evropě nedostanou zadarmo vilu s bílými služebnicemi a možností se doživotně bezpracně povalovat a šířit islám za peníze druhých. I ti, kteří přicházeli s představou pouhého bezpracného života a nenásilného šíření islámu cestou předávání genetických informací zaostalým Evropankám, se ve zklamaném vzteku stanou nadšenými pomocníky organizovaných teroristů z Islámského státu a dalších teroristických skupin.
Většinu z nich nelze zaměstnat, ani kdyby pracovat chtěli. V naprosté většině neznají jazyk, někteří jsou negramotní, většina má ve srovnání s Evropany neúplné základní vzdělání. Náklady na zcivilizování jednoho takového ekonomického přírůstku do podoby pracovní použitelnosti vyčíslili v Německu v přepočtu na 12 milionů korun. Jejich společenská pozice v Evropě, a především v Německu se bude nahony vzdalovat jejich představám o tom, že se na ně někdo těší a čeká je bezpracný blahobyt při šíření islámu.
Na otázku kdo, můžeme odpovědět, že teroristé v Evropě jsou a budou muslimové.
Kde?
I zde bychom mohli odpovědět jednou větou. V zemi, kde existuje početná paralelní uzavřená muslimská komunita připomínající domorodý kmen. Mluvit u salafistických muslimů o společnosti, nebo dokonce kultuře nemá smysl. Nanejvýš o kultuře sociálního parazitování, nenávisti a agrese. Terorismus (jako forma politického nátlaku) zaměřený v důsledku především proti bezbranným civilistům potřebuje základnu a podporu. To v plné míře platí o islámském terorismu v Evropě. Podle oficiálních informací zmizelo v Německu kolem 300 000 ilegálů. Pokud nevyrazili do Švédska, které se stalo královstvím rasistického multikulturalismu a sociálního parazitování, zcela se ztratili z kontroly a pravděpodobně žijí v islámské komunitě v Německu.
Už to je dokladem faktu, že muslimská komunita je pro policii a tajné služby prakticky neproniknutelná. Kdyby se jednalo o desítky lidí, ale statisíce? Můžeme tedy mluvit o naprostém zhroucení systému německé vnitřní bezpečnosti. Ve Francii a Belgii je situace podobná. Teroristu Abdeslama a jeho komplice žijící v muslimské komunitě v Bruselu objevila belgická policie náhodou.
V Německu se objevily pomatené snahy rozptylovat ilegály do vesnic, a tak zabránit jejich soustředění do velkých komunit ve městech. Něco takového se pokoušeli naši komunisté provádět v šedesátých letech s cikány přiváženými za Slovenska do českých zemí. Samozřejmě to nefungovalo. Na vesnici se všichni znají a cizinci jsou pod stálou kontrolou. Za pár let se, až na výjimky, sami soustředili ve městech a vytvořili uzavřenou komunitu ovládající celé činžovní domy. Menšiny, zvláště rasově, nábožensky nebo ideologicky odlišné od majoritního obyvatelstva, mají tendenci se sdružovat do uzavřených komunit kdekoli.
Typickou ukázkou je současný Londýn (známé jsou čínské, pákistánské i jiné oblasti), ale rovněž Paříž, a dokonce i slavná města v USA, kolébce ideologie multikulturalismu. Jsou tam v podstatě oddělené čtvrti bílých a barevných. Pokud se do domu nebo čtvrti domků nastěhuje barevná rodina s odlišnými zvyky a chováním, dochází k poklesu cen nemovitostí a běloši se začínají stěhovat jinam. Je zajímavé, že k tomuto efektu, který by multikulturalisté označili za rasismus a xenofobii, obvykle nedochází ve vztahu mezi Evropany a Asiaty. V praxi nevládne multikulturní láska ani mezi Afričany a Araby, zvláště v případě, že Afričané jsou křesťané. Tyto vztahy jsou vidět dokonce i v oficiálně multikulturní americké armádě. S muslimy – bez ohledu na jejich etnický původ – nechce žít nikdo.
Můžeme tedy konstatovat, že základnou islámského terorismu jsou samovolně se vytvářející početné a uzavřené muslimské komunity v evropských městech. Ty vznikají všude, kam muslimové přijdou. Nesmíme přitom zapomínat, že přicházející jsou v převážné většině salafisté. Jedinou možností je proto zabránit příchodu muslimů, a tím vytvoření islámských komunit. Rozptylování tento problém pouze odsune nanejvýš o několik let.
Proč a v čí prospěch?
Zde musíme odlišit dlouhodobé a krátkodobé důvody a rovněž formy činnosti vedoucí k útokům islámských teroristů v Evropě a odkud přichází podpora. Z dlouhodobého hlediska je to především šíření islámu, nejlépe pomocí strachu a teroru. Ale jsou i méně agresivní způsoby. Zde se setkáváme s korupcí politiků, médií a pracovníků státní správy a bezpečnostních složek islámskými aktivisty pomocí financí posílaných systémem havala z islámských zemí a rovněž penězi z organizovaného zločinu, především obchodu s drogami, lidmi a šedé ekonomiky.
Ke korupci poslouží i finance poskytované státem různým multikulturním neziskovkám a muslimským náboženským obcím, což například u nás naštěstí dosud není možné. Zkorumpovaní politici a mediální pracovníci za podpory neziskovek prosazují další islamizaci, která vede k vytváření početných paralelních muslimských komunit, které tvoří základnu terorismu.
Omezenost většiny jeho salafistických vyznavačů však vede k hledání rychlé cesty. Tou jsou teroristické útoky. Islamistických teroristických organizací jsou desítky a neexistuje jednotné velení. Mohou provádět útoky zcela nepřehledně. Oblíbená představa evropských politiků a mediálních expertů, že teroristé jsou jen v Islámském státě v Sýrii a Iráku, jen ukazuje omezenost těchto euroexpertů.
Kdo má z terorismu prospěch, poskytuje mu podporu, vesměs neoficiální. Zde musíme odlišit přímou, nepřímou a nezamýšlenou podporu terorismu. Přímou podporu poskytují Saúdská Arábie, Turecko a další země ovládané agresivními formami islámu. Nepřímou podporu poskytují státy jako například Maroko, které do Evropy vyváží svoje kriminálníky. Ti tvoří rovněž uzavřené komunity kapsářů a zlodějů a nedaří se je vracet domů. V řadě případů posílají domů peníze, čímž vlastně podporují ekonomiku svojí země. Někteří nakradou za měsíc až 30 000 eur. Mnozí z nich tím tvoří schopnou a akční součást komunity.
V souvislosti s terorismem nemůžeme pominout ani širší zájmy typu oslabení a destabilizace Evropy. To vyhovuje především USA z hlediska prosazení transatlantické smlouvy TTIP, případně ovládnutí Evropy zmítané nepokoji cestou vojenské pomoci.
Každý, kdo v současnosti podporuje islámskou invazi do Evropy, podporuje salafistický islám se všemi bezpečnostními důsledky. Jakékoli důvody a výmluvy jsou jen zakrýváním faktu. Je to stejný zločin, jako byla podpora německého nacismu.
Hlavní cíl a prospěch hledají v teroristických útocích šiřitelé islámu, ale přiživují se na něm i jiné zájmy.
Psali jsme:
Jak?
V podstatě se jedná o způsoby ilegálního působení a formu útoků. Islámští teroristé nevymysleli nic nového a využívají osvědčené taktiky protifašistických partyzánů za druhé světové války v Evropě, kterou vylepšili Mao Ce-tung a Ho Či Min v Asii. Vedla k ostudné porážce americké armády ve Vietnamu a rovněž k porážce sovětských intervenčních vojsk v Afghánistánu.V Evropě většinou chybí rozsáhlé lesní masivy, jaké slouží k úkrytu v Asii. Dále je zde chladná zima, která výrazně znepříjemňuje dlouhodobý pobyt v terénu, zvláště nenavyklým Afričanům. V arabských zemích je většina terénu plochá a přehledná. Proto se islámští teroristé logicky stahují do měst. Efektivně v nich však mohou působit pouze v případě, že existuje základna ve formě početné a uzavřené muslimské komunity. Ta je zásobuje, ubytovává, poskytuje jim finance, krytí, právnickou pomoc, zdravotnické ošetření, zajišťuje vozidla a legální doklady, pomáhá při výrobě výbušnin atd. Teroristé odtud mohou vyrážet jako z pevnosti.
Teroristé jsou ve většině případů napojeni na islámskou narkomafii. K přesvědčování svých pomocníků používají kromě jiných forem nátlaku i drogy. Zároveň je třeba dodat, že drogy z islámských zemí zabijí každý rok tolik Evropanů a dalším zničí životy, že o takovém výsledku se teroristům s kalašnikovy a trhavinami ani nesní. To jsou mnohdy jen tupí pěšáci.
Útoky jsou zpravidla prováděny proti neozbrojenému civilnímu obyvatelstvu v místech jeho soustředění. Ideální jsou z tohoto hlediska dopravní prostředky, jejich terminály, prostory pro zábavu a sport, kde dochází k velké koncentraci lidí. V dopravních prostředcích se navíc kumuluje účinek zbraní a trhavin s havárií vozidla nebo pádem letadla. Další formou útoku je použití jedů nebo chemických či biologických zbraní jak proti lidem přímo, tak například zamořením vodovodních řadů.
V neposlední řadě můžeme jmenovat útoky na energetické systémy, především rozvody plynu a elektřiny. Méně viditelné a vražedné jsou kyberteroristické útoky, Vzhledem k tomu, že evropská civilizace je až patologicky závislá na internetu, nejsou takové útoky ničím složitým.
Čím?
Klasickou výzbrojí teroristů jsou pěchotní zbraně a trhaviny. Oblíbenou zbraní teroristů jsou automatické pušky, protože jsou přesné, mají velký dostřel a značnou účinnost v cíli. Může je s úspěchem používat i necvičená osoba. Pro dobré a efektivní ovládání pistole je třeba určitá úroveň výcviku a praxe. Jednoznačně vede automat Kalašnikova AK-47. Podle dosažitelných údajů jich bylo ve světě vyrobeno kolem 100 milionů. Je tedy nejpočetnější a nejdostupnější zbraní. Pro přenášení ve městě je sice poněkud rozměrný, ale taška nebo kufr takovou lapálii odstraní. Značná část těchto zbraní se nalézá bez kontroly v islámských zemích. Ve válce zmizela většina výzbroje libyjské armády. V Iráku má každá rodina i několik kalašnikovů.
Představa, že se podaří zabránit transferu ilegálních zbraní po Evropě je doslova dětinská. Rozhodně není řešením zabavování legálních zbraní bezúhonným a civilizovaným Evropanům. Ti je naopak budou potřebovat na svoji obranu před teroristy.
Zdrojů zbraní je i v Evropě dostatek. Především jsou zde kvanta zbraní v rukách kosovských teroristů, kteří s pomocí USA a EU vytvořili islámskou enklávu na Balkáně a stali se tak oficiálními politickými reprezentanty. O tom, že Kosovo je základnou islámského organizovaného zločinu, především obchodu s drogami, nikdo z odborníků nepochybuje. Pravděpodobně proto dostává každý rok miliardy eur jako podporu z Bruselu.
Dalším zdrojem ilegálních zbraní je Ukrajina. Už před občanskou válkou tam kvetl obchod s ilegálními zbraněmi, částečně rozkradenými z armádních skladů. A oligarchové rovněž musí z něčeho žít a platit svoje fašistické prapory. Navíc pohraniční kontroly mezi EU a Ukrajinou byly výrazně oslabeny. V neposlední řadě je nevyčerpatelným zdrojem zbraní celý Blízký a Střední východ. Po otevření hranic s Tureckem se mohou do civilizované Evropy přímo valit. Stačí se podívat na počet kamionů, ale i osobních aut s německými poznávacími značkami, směřujících z Turecka do Evropy již v současnosti. V takovém provozu pár desítek, stovek i tisíců zbraní lehce unikne kontrole.
Podobná situace jako se zbraněmi je i v trhavinách. Ty lze navíc podle dosažitelných návodů vyrábět i z dostupných zdrojů. V nejhorším případě poslouží plynové láhve nebo benzín.
Pokud teroristé získají v některé zemi základnu, jejich vyzbrojení představuje minimální problém.
Evropská a reálná opatření na ochranu Evropy a Evropanů
Účinný boj proti partyzánským asymetrickým útokům ve městě je krajně obtížný. Teroristé se ukrývají v muslimské komunitě a využívají při útocích momentu překvapení, což postihnout včas je obtížné. Mohou využívat všemožné prostředky, které jim poskytuje evropská technika a civilizace. Jestliže udeří na několika místech naráz, policie situaci nezvládne organizačně ani z hlediska nasaditelných počtů, zvláště v ucpaných ulicích velkoměst.
Pro tajné služby je téměř vyloučené pronikat do kmenových společenství, kde se všichni znají a mnohdy jsou příbuzní. Volně se pohybují po městě a mohou se soustřeďovat a udeřit tam, kde zrovna nejsou žádní policisté a vojáci. Mají dostatek času k pozorování a vyhodnocování situace k přípravě útoku, zvláště pokud budou žít jako ubozí uprchlíci ze sociální podpory.
Zde by byla potřeba bdělých a ozbrojených občanů, kteří by mohli sami a včas zasáhnout. Mohu jen opět připomenout program Stráže obrany státu, připravovaný Úsvitem ve spolupráci s apolitickou iniciativou ČS vojáci v záloze. Budou v něm vítáni všichni civilizovaní vlastenci, muži i ženy. Součástí budou i základní informace pro obyvatelstvo z hlediska chování v krizových situacích.
Pochodující vojáci a policisté na ulicích jsou jen divadelní stafáž bez velkého účinku, která má přesvědčit voliče, že se politici zajímají o jejich bezpečnost. Ani islámští teroristé nejsou tak blbí, aby útočili těsně po úspěšném útoku, když se všude rojí vojáci a policisté.
Primárním faktorem úspěšné obrany je prevence. Jenže ta je v EU ve vztahu s islámskému terorismu doslova zakázaná, počínaje snahou o pravdivé informování veřejnosti. Místo toho chrlí většina médií prolhanou propagandu, podporující islamizaci, nebo v rámci politické korektnosti se důležité informace zamlčují.
Kriminalizace názorů Martina Konvičky a pomlouvačné tažení politiků a médií vůči Bloku proti islámu jsou ve světle teroristických útoků ubohé, možno říci, doslova směšné. V praxi ukazují, jaký je zájem většiny české politické reprezentace na ochraně občanů proti islámskému terorismu. Ten může udeřit dnes, nebo za několik let, až si vytvoří základnu. Je to jen otázka času. Základem prevence je nepustit teroristy do Evropy a evropských zemí a znemožnit vytvoření početné muslimské komunity jako základny terorismu.
Jednou z možností posílení bezpečnosti je angažovanost občanů. Je třeba mít otevřené oči a upozorňovat na výskyt podezřelých individuí; ale rovněž upozorňovat na snahy vydělávat na transportech migrantů nebo stavbou ubytoven pro ně za německé peníze. Merkelovské Německo je schopné si zničit ekonomiku i sociální systém placením milionů sociálních parazitů, ale není schopné je ubytovat. Proto porostou tlaky na jejich ubytování v okolních zemích bez ohledu na jejich obyvatele a bezpečnostní dopady.
Základem změny a zvýšení bezpečnosti obyvatel Evropy i naší země je odstranění politiků, kteří podporují islamizaci, neplní svoji základní povinnost ochrany života, zdraví a majetku občanů a evropských civilizačních hodnot v době nepřátelské invaze. Pamatujte si to ve volbách, volte vlastenecké strany, neseďte doma nebo v hospodě a věnujte čtvrthodinku svého času pro civilizovanou, bezpečnou budoucnost svoji, svých rodin a přátel.
Čtvrthodinka pro budoucnost!
Je třeba se nebát, nenechat se řídit jako tupé stádo na porážce televizí, používat vlastní mozek a vzít osud do vlastních rukou. Vlastenectví není extremismus, obrana proti islámskému terorismu není xenofobie!
Psali jsme:
Redakci PL můžete podpořit i zakoupením předplatného. Předplatitelům nezobrazujeme reklamy.
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
autor: Martin Koller
