Pořadatelé na Masarykově náměstí připravili pro demonstrující v přední části křížky nakreslené křídou na zemi, aby byly dodrženy nutné rozestupy. Protestující je ve většině dodržovali hlavně vpředu, ale i vzadu stáli lidé spíše rozestoupení, i když o dvoumetrových rozestupech by se na pár místech dalo pochybovat. Drtivá většina z nich měla také roušky, drželi transparenty s různými hesly a často byly vidět rodiny s dětmi. Každý mohl použít dezinfekci a připnout si odznak spolku Milion chvilek pro demokracii.
Jaké rezervy jste vytvořili vy, vládo?
Demonstrace odstartovala tematicky stejně jako v jiných místech republiky, tedy otázkami směrem k vládě. „Ptáme se vlády, proč berete peníze na podporu podnikatelům z rozpočtu obcí a krajů?“ začal s mikrofonem zástupce místního spolku Milion chvilek pro demokracii Petr Vrběcký. Připomněl slova čelných představitelů státu, že si podnikatelé měli vytvořit rezervy na horší časy. „Jaké rezervy jste vytvořili vy, vládo?“ ptal se.
Ke stovkám lidí promluvil také vedoucí katedry kulturních a náboženských studií Univerzity Hradec Králové, církevní historik Tomáš Petráček. „Historici mají jednu profesionální deformaci a tou je vycvičená paměť. Není to tak dlouho, abychom si nepamatovali, že když Andrej Babiš nastupoval do politiky, sliboval, že bude stát řídit jako firmu. Dokáže okamžitě ušetřit stovky miliard a ve zvláště krizových situacích ukáže, jak je zkušený manažer a co všechno umí,“ připomínal profesor slova současného premiéra. Podotkl, že nejvíce by ale lidi mělo zajímat, jakým způsobem řídí český stát, v němž za dobu vlády utratil všechny rezervy, aby mohl rozdávat dárky voličům a uplácet obyvatelstvo, aby se nedívalo, co ve skutečnosti dělají jeho prsty.
Podle Petráčka v době, kdy měli Češi řešit zásadní reformy a posunout zemi do 21. století, se neudělalo nic. Nepohnula se důchodová reforma, neinvestovalo se do zdravotnictví, školství, jen se velkopanským gestem se slovy „já jsem našel, já jsem udělal, já jsem rozdal“, rozhazovaly peníze, které teď fatálně chybí. „Krizový management jsme také zažili všichni. Když bylo potřeba předat moc profesionálům a nechat je jednat, měli jsme každodenní prezentace premiéra, které zvyšovaly chaos a vzbuzovaly strach. Spíše to připomínalo stát řídit jako auto, kdyby to říkala Olga Hepnarová,“ řekl Petráček (Olga Hepnarová – masová vražedkyně, která roku 1973 úmyslně najela nákladním vozem do lidí na tramvajové zastávce v Praze, osm z nich zemřelo, byla odsouzena k trestu smrti, pozn. red.). Na jeho slova reagovali demonstrující smíchem a potleskem.
Psali jsme:
Letargie a smiřování není namístě
Současně připomněl, že se v Hradci Králové scházejí už třetí rok a má to svůj hluboký smysl a význam. V době minulého režimu byla důležitá ta hrstka lidí, kteří usvědčovali režim ze lží a manipulací. Díky této hrstce měli Čechoslováci naději. „Vy jste páteří země, která připomíná, že to může být jinak, letargie a smiřování není namístě,“ sdělil profesor a znovu se ozval potlesk i pískot. Nakonec vyzval, aby protestující vytrvali, protože Češi podle jeho slov snadno vzplanou, ale dlouho nevydrží. „Nenechme se odradit. Jak říkal Václav Havel: V době, kdy se zdá temnota největší, možná už začíná svítat na lepší časy,“ uzavřel svůj proslov a odcházel za potlesku.
Jeden z protestujících, Lukáš N. z nedalekých Pardubic, byl na podobném protestu poprvé. „Já už toho mám vážně dost, proto tady jsem. Populismus a nabubřelost Babiše už přesáhla únosnou hranici,“ řekl pro ParlamentníListy.cz. U mikrofonu umístěného pod památníkem Tomáše Garrigua Masaryka mezitím pokračoval jeden z pořadatelů Petr Vrběcký. „Andrej Babiš a Václav Klaus starší nám neustále podsouvají, že demokracie je, když jednou za čtyři roky jdeme volit, a že je to všechno. Tito pánové by si měli doplnit vzdělání z historie. Už ve starověkém Římě v době Římské republiky vznikl tribun lidu, kdy zástupce lidu přednášel návrhy Senátu a měly stejnou sílu jako zákony v Senátu přijaté,“ řekl Vrběcký s tím, že nedílnou součástí demokracie je právo být slyšet. Následně zdůraznil užitečnost tlaku z ulice na příkladu černošského hnutí ve Spojených státech v čele s Martinem Lutherem Kingem. Nebýt tlaku ulice, nedošlo by ke změně tamních segregačních zákonů.
Máro, poraď, co budeme dělat?
Protestující pak svým projevem, částečně humorným a částečně vážným, pobavil profesor a komeniolog Jan Hábl z katedry pedagogiky a psychologie zdejší univerzity, který přednesl fiktivní rozhovor mezi hlavním marketingovým expertem hnutí ANO Markem Prchalem a šéfem hnutí, premiérem Andrejem Babišem. Dialog byl inspirován nejznámější knihou britského spisovatele Cliva Staplese Lewise s názvem Rady zkušeného ďábla, v níž hlavní postava, ďábel, radí a zadává instrukce úředníkovi, aby společně zničili konkrétní osobu.
„Máro, poraď, co budeme dělat? Nějak se nám to hroutí, vypadalo to tak slibně, baby nám hltaly naše příběhy, preference stoupaly, dotace se hrnuly, zisky vzkvétaly, impérium bezpečně zaparkované u Moniky, i motýle nás milovali (smích z publika, pozn. red.). Ale pak se to začalo kazit. To hnízdo mi byl čert dlužen. Nikdy, nikdy, zapamatujte si to, nikdy už nechci slyšet slovo Čáp, OLAF, komise, audit a podobně. Máro, mají v Bruselu koblihu?“ mluvil za smíchu přítomných Hábl. Dialog pak obsahoval další aktuální narážky jako „nebojte, na Hradě máme Milouška“ nebo „co uděláme s tím srocováním, nedá se to zakázat?“ či „zdál se mi sen, otevřu dveře a tam stojí Mikuláš“. A Marek Prchal fiktivně odpovídal: „Jistě pane premiére, sny spravedlivých si nekoupíš. Mám dvě rady:
Nebuďte slušnej, dejte vydělat Číňanovi a Miloš bude šťastnej, Miloš se ještě může hodit. A za druhé budete se soudit a soudit a soudit, se slovenským štátem, s českým státem, s Evropou, s Komisí, nikdy nic nepřiznejte a budete se soudit a soudit až do soudného dne. Ale pane premiére, na poslední soud se mnou nepočítejte, tam já budu mít svých starostí dost.“ A připojil osvědčené rady na obhajobu: kampaň, Kalousek, megapodraz, účelovky, zakleknout, sorry jako a kdo vás platí? Celý rozhovor končil dotazem premiéra, zda to bude fungovat. „Na chvilku ano, ale na Milion chvilek ne!“ zněla odpověď a ozval se opět hlasitý potlesk a pískot.
Fotogalerie: - Vy ještě nemáte dost?! v Hradci
Komenský: Být jiným nadřízený není podle záměru Boha a přírody nic jiného než sloužit druhým
Jan Hábl sdělil, že se jako komeniolog snaží studentům předat moudrost učitele národů Jana Amose Komenského, jehož úryvkem z Obecné porady o nápravě věcí lidských přešel do vážnější roviny proslovu. Přečetl část z kapitoly o politice. „Uvažme stav věcí veřejných. Jejich základem je vláda nad sebou samým, protože nic nemůže vykonávat vládu, pokud není samo zvládnuto. A nikdo nemůže vládnout jiným, pokud neovládá sebe. Být jiným nadřízený není podle záměru Boha a přírody nic jiného než sloužit druhým. Králové, knížata a všichni úředníci nemají nadřízené postavení proto, aby se obohacovali z potu a krve poddaných, nýbrž proto, aby ochraňovali správné uspořádání vztahů mezi lidmi a bděli nad nimi. Chceš-li být králem, dám ti království, vládni sobě samému. Zvládneš-li své srdce, můžeš vládnout srdcem druhých,“ dokončil své vystoupení profesor s dotazem: „Takové bych chtěl politiky. Co vy?“ Demonstranti promluvu ocenili potleskem.
Pod sochou Masaryka ještě Vrběcký uvedl, že vítá vlajky české i vlajky Evropské unie, protože Evropu je potřeba změnit, ale ne zbourat. Dodal také, že podle něj žijeme v jednom z nejlepších koutů celé planety. „Když někdo není spokojený, ptám se ho, kam bys chtěl jít? Do Číny, do Ruska, do Brazílie, Ameriky, Jižní Ameriky?“ tázal se a přitom Terezie Hušková z místního spolku Mluvme spolu požádala demonstrující, aby se svých poslanců ANO ptali, proč 18 miliard korun ročně z rozpočtu na veřejných zakázkách získají firmy, které nemají jasného vlastníka a jsou zakotvené v daňových rájích. Celá demonstrace skončila zhruba po hodině zpíváním české a slovenské hymny.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Zuzana Koulová
