V dokumentu zazněla příprava obhajoby v trestním procesu. Právní zástupce měl zjistit, jaká je životnost standarty a jak dlouho na Pražském hradě visela. Řešil se i úmysl. „Když chci uplatnit svobodu projevu, tak mě k tomu něco nutí,“ vysvětloval advokát s tím, že pohnutky členů jsou specifické a většina společnosti je nechápe.

„Prostě jsme to dělali, aniž by jsme zamýšleli nějakou trestnou činnost,“ argumentoval jeden z členů Ztohoven na obvinění z krádeže standarty a uváděl symbolický význam toho, že ukořistíte vlajku. „Nedává smysl ji tam někde zabalit do mašlí a nechat ji tam na místě,“ řekl a jeho slova doplnil Roman Týc, že se jedná o podstatu „dobytí“ místa.

Týc také přiznal, že se účastnil rozstříhání standarty. Ale hájit se před advokátem nechtěl: „Vy mě stavíte do pozice, kdy mám obhajovat umělecké dílo. Žádnej umělec by neměl nikomu své dílo vysvětlovat. Samo dílo by mělo mít vypovídací hodnotu. A vy se mě snažíte vyprovokovat k tomu, abych obhajoval umělecké dílo?“