„Já jsem se účastnil jednoho z posledních vzepětí české společnosti – toho pohřbu, kdy se ukázněně šlo za tou rakví přes celou Prahu,“ vzpomíná Ruml na pohřeb Jana Palacha, kterého se jako tehdy šestnáctiletý student účastnil.

„Byl jsem naštvaný na lidi, možná víc než na ten samotný režim, jak mohou takhle zapomenout a být lhostejní, když jsme v okupované zemi, a reagovat musí mladí lidé takhle hrozným způsobem,“ řekl bývalý ministr vnitra v pořadu Paměť národa na serveru Aktuálně.cz

Vracel se také ke svojí disidentské minulosti. „Věděl jsem, že s tím režimem se nedá nic dělat. Že se nedá reformovat, že to nejde vrátit zpátky do roku 1968 a že komunisté tady už nebudou mít úplnou důvěru. Režim se musel radikálně změnit a k tomu jsem svojí disidentskou činností směřoval,“ řekl jeden ze zásadních chartistů.

Podle svých slov dělal mluvčím Charty 77 takového pošťáka, který chartu rozmnožoval a vysílal po celé republice. „Bral jsem to jako vítězství nad komunismem a věřil, že tímto způsobem komunismus padne,“ vzpomínal.

„Byl jsem stokrát u výslechu, ale já jsem vůbec neodpovídal, nehrál jsem s nimi žádnou informační hru. Kupodivu si na mě nikdy nic násilného nedovolili, ale znám osobně případy, že třeba pálili lidi cigaretou nebo byly pokusy o znásilnění,“ vracel se do minulosti Ruml, který strávil rok ve vazbě za vydávání samizdatových tisků a jejich vývoz do Anglie.