Naprostá devalvace vysokoškolského studia. To se nedělo ani na plzeňských právech. Ostrá debata o stavu české vědy

10.12.2019 19:46

REPORTÁŽ Pětašedesát soukromých vysokých škol, z nichž žádná nemá technické či přírodovědné zaměření. To je česká realita. Chrlení lidí, již jsou k ničemu, naštěstí omezila nižší populace. Přesto ročně opouští brány univerzit na tři stovky politologů. Není překvapující, že na soukromých „vejškách“ někdy propadá i – světe div se – sto procent studentstva. I to zaznělo na diskusi o stavu a vývoji naší vědy, kterou v Praze zorganizoval novinářský nestor Milan Syruček a podpořila jej Nadace železné opony. Chybějí byznysmeni – donátoři, kteří by společnosti vrátili to, co jim začátkem devadesátých let umožnila, a absentují také čeští lobbisté, protože kdo je v Bruselu, pro Česko už příliš nepracuje…

Naprostá devalvace vysokoškolského studia. To se nedělo ani na plzeňských právech. Ostrá debata o stavu české vědy
Foto: Václav Fiala
Popisek: Beseda, kterou uspořádal Milan Syruček

Peter Weiss sdělil v úvodu svého vystoupení toto: „U nás dominuje automobilový průmysl, ale představuje také určité limity. Vzhledem k disproporci vývoje převaha české vědy a univerzit vedla k tomu, že jste nám v některých oblastech sebrali nejlepší slovenské mozky. Tato tendence bohužel pokračuje, kromě jiného i když se mzdy téměř vyrovnaly, a to minimální mzdu máme o trochu větší než vy. Atraktivita Prahy jako velkoměsta s kulturní a další infrastrukturou láká Slováky, aby se tu zajímali o zaměstnání i ve vědě.“

Pak krátce zavzpomínal: „Když jsem byl ještě v politice, byl jsem u nás svědkem zápasu o udržení Akademie věd. Přišel útok některých rektorů, kdy atakovali Akademii věd, že je to sovětský výmysl a že je třeba ji zrušit a všechny peníze je zapotřebí dát do vědy, protože na Západě je to takto. Vytvořil se ale rozumný kompromis. Slovenská akademie věd prožila podobnou strastiplnou cestu jako ta česká. Obhájila svoji existenci, kooperuje s univerzitami a má mezinárodní spolupráci,“ uvedl slovenský velvyslanec v Česku.

„Vejšky“ na každém rohu?

„K zajímavému jevu, který je rovněž podobný s Českou republikou, došlo v  devadesátých letech, kdy byla rozšířena síť univerzit. V každém krajském městě, v těch osmi, které jsou u nás, se vytvořila nová univerzita. V osmdesátých letech jsem se trochu zabýval problematikou vědy, a proto jsem osobně byl proti tomu. Moje představa byla, že silné univerzity, vysoké školy,  si mohly v krajích založit silné fakulty. Třeba v Púchově máme výrobu pneumatik celoevropského významu. Tak tam měla být technologická fakulta, která by připravovala odborníky. Tato koncepce nezvítězila a k tomu se ještě přidal nárůst soukromých škol,“ konstatoval Weiss. „Původní iluze byla, že když budou soukromé školy, tak budou produkovat takové kvalitní studenty jako na Harvardu. Nakonec ale vidíme, že se z toho stala výdělečná činnost a produkují se lidé s formálním vysokoškolským titulem. Některé vysoké školy si získaly takovou pověst, že jejich absolventi mají problém s pracovním umístěním. Došlo k tomu, že svoboda přinesla možnost například u profesorů a docentů práva zakládat právnické fakulty po celé republice. Měli jsme dvě elitní fakulty – v Košicích a v Bratislavě. Nyní jich máme, myslím, šest. Moje žena je soudkyně a říká, že chybějí elitní právníci, protože je tolik „létajících“ docentů a profesorů, že nemají čas na kvalitní právnickou práci. Když jako soudkyně potřebovala nějakou odbornou literaturu, tak si ji musela koupit v češtině,“ uvedl pro přítomné auditorium vzácný host.

Všedrtící krize

Podle Weisse nedoceňujeme význam zlomu ve velké finanční a pak hospodářské krizi, která přišla v roce 2008 a 2009, „… za kterou jsme vůbec nemohli. Na Slovensku jsme měli, myslím, osmiprocentní hospodářský růst. V roce 2009 jsme padli na –5 procent. Tedy za jeden rok v důsledku toho, co nám ukázali chlapci z Wall Streetu, jsme ztratili 13 procent HDP. Na bezbranných se šetří nejvíce, aby nebyly sociální dopady. V roce 2007 dosáhlo Slovensko životní úrovně, kterou mělo v roce 1989. Člověk, který žil v naší zemi, se měl podobně dobře, jako když žil na konci režimu. A to až v roce 2007. Jestliže jsme byli při třicátém výročí oslav revoluce svědky jistých deziluzí, není to třeba vidět ideologicky – jestli jsi byl, nebo nebyl proti revoluci, vždyť nás ostatně osvobodila všechny. Prostě veškeré životy, jak obyčejných lidí, tak vědců, byly ovlivněné tímto hospodářským zlomem v roce 2008 a 2009. A pamatujete, jak v roce 2012 jsme opět museli řešit krizové jevy.“

Absentuje konzistentní strategie rozvoje společnosti. „Sám jsem v osmdesátých letech spolupůsobil při analýze současného stavu a perspektiv vývoje společnosti ve Slovenské socialistické republice, která byla dokončena krátce po tom, co přišel Gorbačov k moci, tedy v prosinci 1985. Pracovali na tom s příkazem všechny mozky, které byly, šlo to vlastně příkazem, a pokusili jsme se definovat problémy, aby se začaly řešit. Politická odezva ale nebyla,“ pokračoval Weiss.

„První a druhá Ficova vláda zafinancovala přes Akademii věd – a byli do toho zapojeni i lidé z univerzit, pokus udělat vizi rozvoje slovenské společnosti. Se všemi chybami, které takový projekt mohl mít. Samozřejmě ne všichni, kteří ten plán připravovali, byli géniové, a ne všechny poznatky byly potvrditelné nebo akceptovatelné. Vystřídala se vláda a ta to odmítla z ideologických důvodů, protože to zpracovala předcházející vláda. Ale je přece jedno, kdo byl před tím a kdo po tom. Problém diskontinuity ve vládních působeních je citelný jak v naší, tak i ve vaší společnosti. Místo aby přetrvávaly strategie a pravidelně se vyhodnocovaly, tak dochází k tomu, že když to dělali jiní, tak my to budeme dělat zcela jinak,“ povzdychl si bývalý vysoký představitel levice na Slovensku.

Netahejte do vědy politiku. Ale je to marné…

Některé problémy ale nemají politickou povahu. „Mají povahu technologickou, ekonomickou, zdrojovou. Na toto trpíme a od té doby se další vize neudělala. Závidím vám, co zafinancoval Český rozhlas. Chybí mi u nás analýza vývoje společnosti. Ze sociologických důvodů i vzhledem k sociálnímu statutu obyvatel. Abychom prostě věděli, v čem lidé žijí, jak se mají, jaké mají možnosti. Abstraktně jsme všichni svobodní, ale váš výzkum ukázal, že ani ne po třiceti letech vznikly silné vrstvy společnosti, které když se do nich někdo dostane, tak z nich nemá sociální propustnost. Nemůžete udělat český nebo slovenský sen. Z chudé rodiny se těžko dostanete na Oxford. To je něco, čemu bychom se měli věnovat,“ upozorňoval host.

„Největší úspěchy vědy jsou přece tam, kde jsou silné vědecké školy. A ty je třeba podporovat. Musejí také být minimální podmínky proto, když se v nějaké oblasti vědy objeví výjimečný člověk, musí dostat prostředky, aby se prosadil. Ve vědě je to jako ve sportu – nemůžete mít vítěze ve všech disciplínách. Když máte tradici, můžete mít výsledky. Jsme proto, aby se vědecké školy všemožně podporovaly.

Boháči nechtějí být donátory!

„A ještě jedna poznámka, která se týká kultury vítězů transformace. Tedy ti super bohatí lidé. Hovoříte o tom, že oni nesponzorují vědu. Spočítejte si, kolik se dalo na zábavu, na sponzorování různých akcí pro super bohaté lidi a kolik zase oni dali peněz na vědu a školství. A to si musíme „odžít“, aby ti, kteří profitovali z transformace, jak je psáno ve slovenské ústavě – vlastnictví zavazuje, tak aby oni vraceli svůj úspěch společnosti. Ne v tom, že si dělají vlastní reklamu, ale že pomáhají společnosti. Je to podobné jak u nás, tak u vás, že byznys, který by měl být ve vlastním zájmu konkurenceschopný a měl by pracovat na svojí konkurenceschopnosti, se stále spoléhá na to, že dostane peníze od státu,“ konstatoval Weiss. „Stát by měl pomáhat byznysu ve strategických oblastech nebo tam, kde je výzkum a výroba na špičkové úrovni. Tam by mělo být souručenství soukromých a veřejných zdrojů a tam by měly nastupovat PPP projekty, kterých je u nás stále málo.“

Poté se pustil do další palčivé problematiky. „Slyšel jsem, že na zahraničních vědeckých pracovištích vznikly kartely, které Čechy, Slováky, Maďary nebo Poláci k sobě nepustí. Jestliže jsou, musejí o tom přinést důkazy ti, kteří se opakovaně ucházeli o tyto granty, neuspěli a nepustili je dále. To je totiž na intervenci na úrovni Rady Evropy. To je jeden z problémů, který je v EU, že ekonomická konvergence se nemůže nastartovat z naší strany, protože zlom z roku 2007 a 2008 znamenal, že jsme se přestali přibližovat západní části EU. Je absolutně klíčové, abychom se dostali ke zdrojům, jestliže jsou vytvořené umělé překážky. Nechci v tom být rozhodčím, ale slyšel jsem o problému příliš mnoho.“

K této věci se vyjádřila také předsedkyně české Akademie věd Eva Zažímalová: „My jako poskytovatelé máme uzavřené dohody o spolupráci téměř výhradně s veřejnými vysokými školami. Ke kartelům bych ráda uvedla, že co se týká velkých evropských grantů, od svých kolegů vím, že vámi zmiňované kartely existují. Je to doložitelné i korespondenčně. Když na začátku devadesátých let razily západní země heslo „Najdi si svého Čecha nebo Slováka“, tak to už dávno neplatí. Tehdy bylo podmínkou, aby v projektech byl zapojen někdo z nově přistoupivších zemí. To už není pravda a kartely, které získávají další a další projekty, už i ovlivňují výzvy, jejich charakter, tak aby to vlastně bylo pro ně napsané. Špatně se o tom mluví a ještě hůře se to dokládá,“ posteskla si Zažímalová. „My o tom hovoříme, kudy chodíme – právě nedávno jsem o tom hovořila při setkání s některými našimi europoslanci. A ti slíbili, že se tím budou zabývat. To je prostě vážný problém. Menší granty jsou výhodné pro mladé lidi. Ti starší, zkušení, kteří však nejméně polovinu svého vědeckého života strávili za minulého režimu svým životopisem a produkcí, se nemohou srovnávat se západními vědci, kteří na svých začátcích měli zcela jiné podmínky než my.“

„Problém je, že ti mladší, kteří granty získávají, velice často odcházejí do zahraničí. To je tak čtvrtina lidí. Občas, tu a tam někdo do České republiky s grantem přijde – nyní je tu jeden člověk ze Španělska, který zamířil do fyzikálního ústavu. Ale je to spíše výjimka… prostě máme poměrně málo lidí, kteří jsou schopni žádat o granty, a spíše je musíme strkat k tomu, aby si o ně požádali. A to je stejná situace jak na Akademii věd, tak na vysokých školách,“ uvedla na konci svého příspěvku Zažímalová.

Český dům v Bruselu: „Dobrej šolich“?

Do diskuse se pustil rovněž rektor Vysoké školy chemicko-technologické Karel Melzoch: „U té EU a jejích grantů, tam určitá disharmonie stále je. My tam máme jako nové země svá zastoupení, ale klíčové posty stále drží někdo jiný. Země staré patnáctky tam mají vyšlapané cesty, vědí, jak na to, mají kanceláře, které jim pomáhají. U nás, když se český vědec obrátí na naše evropské zastoupení, na český dům v Bruselu, no, nemá to valný efekt,“ povzdechl si diskutující. „Když jsem s nimi před pár lety něco řešil, tak v podstatě mi k ničemu nepomohli.“

Milan Syruček k tomu hned dodal: „Z 56 000 zaměstnanců orgánů EU je tam jen pět set Čechů a ředitel odboru je jen jeden…“

Česká specialitka…

Melzoch pokračoval: „Chybí aktivnější role, abychom se tam daleko více uplatnili. A k těm konsorciím? Oni mají ohromný vliv na vypisovaná témata. Jsou firmy, které řídí granty. Když jdete do nějakého zahraničního grantu, tak česká firma nejdříve nastaví ruku, chce poplatky za zpracování. Takto se na Západě nespolupracuje. My když jsme v konsorciích, které vedou Angličané, Francouzi, Němci, tak my nic neplatíme. Oni si berou peníze až poté. Česká firma na to jde naprosto obráceně a špatně.“

„A k těm soukromým vysokých školám. Ty soukromé chtěly asi ukázat těm ‚starým, zkostnatělým univerzitám‘, které jsou tady stovky let, jak se to dělá. No, ukázaly,“ konstatoval sarkasticky rektor VŠCHT. „Všechny soukromé vysoké koly – a v České republice jich jednou působilo až 65 – teď je jich o chlup méně. Jsou v oblasti ekonomiky, managementu, práva, i Škoda Auto má, ale ta je ekonomická. Nevznikla žádná technická ani přírodovědně orientovaná škola. A abych nezapomněl na politology. My máme ohromnou výhodu, že v České republice končí jako politologové asi 300 studentů ročně. Díky tomu je tady ten politický systém a prostředí tak kultivované,“ uvedl úsměvně a jízlivě rektor Melzoch.

Kvalitu bys pohledal!

Weiss na to dodal: „U nás zase jsou to masmediální studia.“

„To u nás také…,“ odtušil Melzoch. „Já tedy bohužel nikde nevidím dopad na společnost. Opravdu nikde. To se nepovedlo. Díky populačnímu stromu, když jsme nyní na tom dně, když jsme v té kohortě  dvaceti- nebo osmnáctiletých, kteří jdou na vysoké školy, tak byznys je pro ně výrazně těžší. České vysoké školství, studium v češtině, je zcela zdarma. Jakákoliv jiná varianta, že by se za něco platilo, je politicky naprosto neprůchodná a je jedno, jaká vláda tam je. Studenti tedy mizí i soukromým školám, a proto to slučování a úbytek. O jejich kvalitě už byla řeč. My když potřebujeme lidi do administrativy na rektorát, tak naše paní kvestorka je téměř nebere. I když se sem tam najde někdo, kdo vybočuje, ale je to naprosté zoufalství a devalvace vysokoškolského studia. Bohužel. To i ta plzeňská práva snad byla lepší,“ přisolil si rektor.

„Naše ministerstvo začalo třeba hodnotit, kolik studentů propadá a kolik z nich končí. Na našich technických školách je to kolem 30 až 35 procent. Na soukromých je to i někdy přes sto,“ zakončil za smíchu přítomných Melzoch.

Syruček k tomu ještě doplnil, že „… v  Bruselu je velice vlivná skupina lobbistů. Je zajímavé, že Češi, lobbisté, kteří tam pracují, nelobbují pro české firmy. Prostě jako kdyby tam nebyli.“
Prof. Václav Havlíček, emeritní rektor ČVUT, k domu dodal: „Nikdo mi nevysvětlí, že je spravedlivé, že v prvních dvaceti technických univerzitách  na celém světě je 19 z anglicky mluvících zemí. Jedině Zurych je v té první dvacítce. Přece třeba francouzské univerzity jsou vysoce kvalitní, německé jakbysmet. Možná že se to po brexitu změní, že Evropa začne prosazovat němčinu a francouzštinu, což bych očekával.“

V USA se na city nehraje

Mentalita je na Západě úplně jiná. „Já jsem půl roku učil v Minesotě v USA. Podivoval jsem se tomu, že každý dostane bez problémů půjčku na hypotéku na bydlení. Tam s tím není vůbec žádný problém. Pro emigranty z východních zemí, kterých je tam spousta – každý dostal bydlení. A pak přišel krach. Ta naprostá tvrdost a bezohlednost, která je součástí jejich mentality. Když má krásný barák na hypotéku, nezaplatí tři splátky a vyhodí jej na ulici. I kdyby měl pět dětí a byl jakýkoliv sociální případ, na to se tam nehraje. Prostě jsi riskoval, žil sis trochu nad poměry. U nás i v západní Evropě a hlavně ve východních zemích je to umocněné na druhou, je tato filozofie nepřijatelná. Naše sociální cítění a solidarita s těmi, kteří se ocitnou na dně nebo v blízkosti dna, je taková, že tuto politiku nejde dělat. Pak ale nelze půjčku dostat, když banka nemá jistotu, že si ji vybere zpět. A když půjčky a hypotéky překročily jistou mez, došlo ke tvrdému krachu s tvrdým dopadem na celý svět,“ osvětlil krizi na konci svého krátkého vystoupení profesor Havlíček.


Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

autor: Václav Fiala
Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Sáhla jim na ČT! Peklo kolem kandidátky ,,od Klause", navržené Dukou. Ještě bude veselo

10:29 Sáhla jim na ČT! Peklo kolem kandidátky ,,od Klause", navržené Dukou. Ještě bude veselo

Nadcházející volba do Rady ČT je velmi sledovaným tématem. Na pozice se hlásí celkem 90 adeptů jmeno…