Peter Weiss sdělil v úvodu svého vystoupení toto: „U nás dominuje automobilový průmysl, ale představuje také určité limity. Vzhledem k disproporci vývoje převaha české vědy a univerzit vedla k tomu, že jste nám v některých oblastech sebrali nejlepší slovenské mozky. Tato tendence bohužel pokračuje, kromě jiného i když se mzdy téměř vyrovnaly, a to minimální mzdu máme o trochu větší než vy. Atraktivita Prahy jako velkoměsta s kulturní a další infrastrukturou láká Slováky, aby se tu zajímali o zaměstnání i ve vědě.“

Pak krátce zavzpomínal: „Když jsem byl ještě v politice, byl jsem u nás svědkem zápasu o udržení Akademie věd. Přišel útok některých rektorů, kdy atakovali Akademii věd, že je to sovětský výmysl a že je třeba ji zrušit a všechny peníze je zapotřebí dát do vědy, protože na Západě je to takto. Vytvořil se ale rozumný kompromis. Slovenská akademie věd prožila podobnou strastiplnou cestu jako ta česká. Obhájila svoji existenci, kooperuje s univerzitami a má mezinárodní spolupráci,“ uvedl slovenský velvyslanec v Česku.

„Vejšky“ na každém rohu?

„K zajímavému jevu, který je rovněž podobný s Českou republikou, došlo v  devadesátých letech, kdy byla rozšířena síť univerzit. V každém krajském městě, v těch osmi, které jsou u nás, se vytvořila nová univerzita. V osmdesátých letech jsem se trochu zabýval problematikou vědy, a proto jsem osobně byl proti tomu. Moje představa byla, že silné univerzity, vysoké školy,  si mohly v krajích založit silné fakulty. Třeba v Púchově máme výrobu pneumatik celoevropského významu. Tak tam měla být technologická fakulta, která by připravovala odborníky. Tato koncepce nezvítězila a k tomu se ještě přidal nárůst soukromých škol,“ konstatoval Weiss. „Původní iluze byla, že když budou soukromé školy, tak budou produkovat takové kvalitní studenty jako na Harvardu. Nakonec ale vidíme, že se z toho stala výdělečná činnost a produkují se lidé s formálním vysokoškolským titulem. Některé vysoké školy si získaly takovou pověst, že jejich absolventi mají problém s pracovním umístěním. Došlo k tomu, že svoboda přinesla možnost například u profesorů a docentů práva zakládat právnické fakulty po celé republice. Měli jsme dvě elitní fakulty – v Košicích a v Bratislavě. Nyní jich máme, myslím, šest. Moje žena je soudkyně a říká, že chybějí elitní právníci, protože je tolik „létajících“ docentů a profesorů, že nemají čas na kvalitní právnickou práci. Když jako soudkyně potřebovala nějakou odbornou literaturu, tak si ji musela koupit v češtině,“ uvedl pro přítomné auditorium vzácný host.

Všedrtící krize

Podle Weisse nedoceňujeme význam zlomu ve velké finanční a pak hospodářské krizi, která přišla v roce 2008 a 2009, „… za kterou jsme vůbec nemohli. Na Slovensku jsme měli, myslím, osmiprocentní hospodářský růst. V roce 2009 jsme padli na –5 procent. Tedy za jeden rok v důsledku toho, co nám ukázali chlapci z Wall Streetu, jsme ztratili 13 procent HDP. Na bezbranných se šetří nejvíce, aby nebyly sociální dopady. V roce 2007 dosáhlo Slovensko životní úrovně, kterou mělo v roce 1989. Člověk, který žil v naší zemi, se měl podobně dobře, jako když žil na konci režimu. A to až v roce 2007. Jestliže jsme byli při třicátém výročí oslav revoluce svědky jistých deziluzí, není to třeba vidět ideologicky – jestli jsi byl, nebo nebyl proti revoluci, vždyť nás ostatně osvobodila všechny. Prostě veškeré životy, jak obyčejných lidí, tak vědců, byly ovlivněné tímto hospodářským zlomem v roce 2008 a 2009. A pamatujete, jak v roce 2012 jsme opět museli řešit krizové jevy.“

Absentuje konzistentní strategie rozvoje společnosti. „Sám jsem v osmdesátých letech spolupůsobil při analýze současného stavu a perspektiv vývoje společnosti ve Slovenské socialistické republice, která byla dokončena krátce po tom, co přišel Gorbačov k moci, tedy v prosinci 1985. Pracovali na tom s příkazem všechny mozky, které byly, šlo to vlastně příkazem, a pokusili jsme se definovat problémy, aby se začaly řešit. Politická odezva ale nebyla,“ pokračoval Weiss.