Zatímco v kruzích literatury se řeší spisovatel Milan Kundera a jeho nová biografie, Matěj Hollan se zaměřil na hudbu. Konkrétně na písničkáře Jarka Nohavicu. „Ten člověk asi byl vždycky dost zmrd, jen se to všeobecně nevědělo,“ hodnotí oblíbeného písničkáře z morálního hlediska. „Každopádně teď je hroznej. Ta Putinova cena mě vlastně až tak moc nezajímá, on vždycky tu ruskou kulturu miloval a reálně ty mosty mezi národy překlenoval, ale to, jak stojí vedle Okamury v kontextu jeho textů z Divného století, nedává vůbec žádnej smysl,“ mínil bývalý komunální politik.

„Možná je totálně zlomenej, protože chtěl začít nějak vysvětlovat svoje udávání a učinit pokání, ale nedostal na to prostor, nevím, nechci to hodnotit, teď je to morální troska,“ dodal.

Ale to mu dle svých slov nebrání, aby si užíval Nohavicovu tvorbu, na které vyrůstal. „Měl jsem v 90. letech zpěvník jeho písní a byl to asi hlavní důvod, proč jsem se vůbec učil hrát na klavír levou rukou aspoň ty rozložený akordy. Znal jsem je všechny nazpaměť. Texty a hudba jako Mikymauz, Darmoděj, Osmá barva duhy, Bláznivá Markéta, Fotbal, Sudvěj, Jacek, Moje malá válka, Margita – to jsou básnicky a hudebně tak dokonalé písně, které jsou na úrovni těch největších písňových tvůrců, snesou srovnání s čímkoliv,“ prohlásil.