Pamětník srpnových událostí v roce 1968: Probudilo mě drnčení skla, pomyslel jsem si, že zase nacvičují na přehlídku

21.08.2019 20:44 | Zprávy

Do svého pravidelného pořadu Na prahu změn na Slobodném vysielači si tentokrát bývalý policejní prezident a předseda Asociace nezávislých médií Stanislav Novotný pozval Zdeňka Tichého, mistra zvuku Československého rozhlasu, pamětníka srpnových událostí roku 1968, pozdějšího specialistu na digitální techniku a polistopadového spolutvůrce české elektronické mediální scény.

Pamětník srpnových událostí v roce 1968: Probudilo mě drnčení skla, pomyslel jsem si, že zase nacvičují na přehlídku

Foto: Hans Štembera
Popisek: Vzpomínková akce k připomenutí památky obětí vstupu vojsk Varšavské smlouvy na území Československa v roce 1968 před budovou Českého rozhlasu

Jeho život byl se zvukem spojen již od základní školy, kde seděl v lavici s legendárním zpěvákem Michalem Tučným. „Táta mi sehnal magnetofon z ministerstva vnitra s názvem Paratus. Říkalo se mu také drátofon. Natáčelo se na drát, úplně stejně jako na pásek. Začali jsme si s tím hrát a tvořit různé věci. Na střední Všeobecné vzdělávací škole, kde jsem se dostal do maňáskového souboru, jsem potom začal dělat zvukaře. Scénickou muziku pro nás tehdy natáčel Vojta Dyk, strejda zpěváka Vojty Dyka, který už tehdy pracoval v rozhlase, byl o rok starší než já. Ten mě tam přivedl. Do rozhlasu jsem se potom dostal na přímluvu jednoho režiséra jako technik elév. Zvukařina je můj svět.“

Zdeňku Tichému bylo tenkrát, v roce 1965, sladkých osmnáct. Asi týden po jeho nástupu padl na poradě návrh na vytvoření pořadu Mikrofórum. „Ten pořad měl odvádět posluchače od hudebního odpoledního vysílání Svobodné Evropy, byl to konkurenční pořad. Napřed se mělo točit na pásky a pak se přidalo i živé vysílání. Nikdo se nehlásil, tak jsem se nesměle přihlásil já. Odezva byla taková jako: ,Cože, on přišel ze školy, nic neumí a chce dělat živé vysílání‘? Jenže oni nevěděli, že mám průpravu z divadla, to je taky živé vysílání. Tak jsem se dostal k Mikrofóru,“ vzpomíná Zdeněk Tichý.