Publicista Bohumil Pečinka skrze Reflex vzkazuje prezidentovi Petru Pavlovi, jak být České republice dobrým prezidentem a nezbláznit se z toho. V bodech shrnuje deset pokušení, kterým bude muset Pavel ve svém období čelit.
Hned zkraje Pečinka zdůrazňuje, jak je důležité, aby prezidentovi nestoupla moc do hlavy. Český národ do něj vkládá velká očekávání, a to je pak podle něj snadné, aby se jeden začal cítit vyvoleně.
V následujícím bodě publicista neopomíná ani jeho ženu, první dámu Evu Pavlovou, která podle něj v manželově prezidentské kampani byla velkou přidanou hodnotou. „Z velké výhody se však přes noc může stát velký hendikep. Prezidentské manželky čas od času zešílejí z té majestátnosti kolem a změní se v aktivistické semetriky, které budou chtít na Hradě uplatňovat vzorce domácího chování,“ vysvětluje a připomíná bývalého prezidenta Václava Havla, jemuž jeho druhá manželka Dagmar Havlová v druhém funkčním období v letech 1998–2003 pošramotila pověst.
Fotogalerie: - Pavel z Hrzánského paláce
Vyvarovat by se měl Pavel také usilování o větší okruh pravomocí. V ČR jakožto parlamentní republice – jak už vyplývá z názvu – má mít hlavní slovo Parlament. „Vynucovat si větší prezidentské kompetence nátlakem zvnějšku na poslance a senátory je obyčejný pučismus,“ odsuzuje autor chování dnes odstupujícího prezidenta Miloše Zemana, který si takto snažil vydobýt možnost navrhovat zákony a posílit své právo veta na Parlamentem schválené normy.
„To nejhorší, co ho může potkat, je role užitečného idiota cizích zájmů,“ zmiňuje Pečinka v šesté radě. Se svou vlivnou pozicí jistě bude přitahovat nemalou míru pozornosti od různých skupin, které by se skrze něj mohly pokusit o prosazení vlastních zájmů či zvýšení politické vlivnosti. Pozor by si měl Pavel dát na neúspěšné politiky, kteří by si chtěli kompenzovat své vlastní neúspěchy, představitele neziskovek a lobbisty.
Údělem prezidenta je i plnit povinnosti, které mohou být veřejností vnímány negativně, zcela jednoduše by tak podle slov Pečinky prezident neměl být alibistou. Dále odhaluje podle něj možná největší pokušení prezidenta, a to je osamělost. Pražský hrad je izolovaným místem i přes to, že se na první pohled může zdát plný úředníků, a důležité podle Pečinky je, aby se Petr Pavel nezačal cítit osaměle, když nemá ani vlastní politickou stranu či poslanecký nebo senátorský klub.
Může proti tomu bojovat různými způsoby. Buď může dopomoct ke zničení politického systému, začne-li si vytvářet vlastní „neviditelnou stranu“ mezi již existujícími stranami, nebo se může ještě více začít stranit veřejnosti a poddat se pocitům vlastní vyvolenosti. „Anebo se smíří se svou rolí a položí základy vyváženého prezidentství jako v Německu nebo Rakousku,“ popisuje Pečinka třetí způsob vypořádání se s údělem prezidenta. Z osamění Hradu tedy existují cesty ven. Na Pavlovi je pouze volba, kterou z nich se vydá.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: luk
Tomáš Varoh
