V květnu 2014, kdy na Ukrajině vrcholila občanská válka, vypukl v oděském Domu odborů požár. Zemřely desítky lidí a už během několika hodin se v médiích objevily pomluvy a lži, kdo za to může. Ruská armáda informačních bojovníků šířila na internetu a prostřednictvím státních sdělovacích prostředků příběhy a obrazy, které svalovaly odpovědnost na ukrajinské revolucionáře.
„Jsme zvyklí na to, že se válka vede o obsazení území a vztyčení vlajek, ale tady šlo o něco jiného. Moskva potřebovala šířit narativ o tom, že prodemokratické revoluce jako ta na Majdanu vedou k chaosu a k občanské válce. Kyjev potřeboval předvést, že separatismus vede k bídě. Nebylo skoro důležité, co se přímo na místě skutečně dělo: obě vlády prostě potřebovaly dost záběrů k vlastním příběhům. Propaganda válku vždycky provázela, obyčejně byla ale ve službách skutečných bojů. Informační věk však rovnici převrátil: vojenské operace nyní slouží důležitějšímu informačnímu účinku. Kdyby nebylo velmi reálných úmrtí, bylo by to jako špatně napsaná televizní reality show,“ píše Pomerantsev.
Fotogalerie: - Ruská propaganda
Autor, jehož rodiče v 70. letech pronásledovala KGB za to, že se domáhali práva číst, psát a poslouchat to, co si sami zvolí, a říkat, co chtějí, si uvědomuje, že dnešní svobodný přísun informací nepřináší jen výhody: „Žijeme ve světě posedlém amokem masového přesvědčování, v němž se rozšířily a rozmnožily prostředky manipulace, ve světě cílených reklam, psychologické války, hackerů, botů, fake news, ISIS, Putina, trollů, Trumpa…“
V první části knihy autor čtenáře vede z Filipín do Finského zálivu, kde je poučí, jak lze lidi mnohem zákeřněji zlomit novými informačními nástroji než těmi, které používala KGB. Ve druhé části se přesune ze západního Balkánu do Latinské Ameriky a do Evropské unie. Třetí část zkoumá, jak může jedna země zničit druhou, téměř aniž by se jí dotkla, jak rozostřit rozdíl mezi válkou a mírem, „domácím“ a „mezinárodním“ – a kde tím nejnebezpečnějším prvkem může být sama myšlenka „informační války“. Ve čtvrté části se autor zaměřuje na to, jak požadavek faktické politiky souvisí s jistým ideálem pokroku a budoucnosti a jak pád tohoto ideálu ještě víc umožní masové vraždění a zneužívání. V páté části ukazuje, že se v tomto proudu dění z politiky stává boj o konstrukci identity. Každý, od náboženských extremistů po instantní populisty, chce vytvořit novou verzi „lidu“ – a to dokonce i v Británii, v zemi, kde se identita zdála vždycky být tak pevná.
Ukázku z knihy naleznete po kliknutí na její obálku:
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
