Na úvod rozhovoru Pojar prozradil, jak významné bylo to, že se summit Visegrádské čtyřky měl poprvé odehrát mimo evropskou půdu, v Jeruzalémě. „Významné to bylo, ale zase tak velký význam summitům Visegrádské čtyřky bych nedával. Je to symbolické, ale nemá to příliš mnoho obsahu,“ řekl s tím, že neví, co v podstatě může Visegrádská čtyřka slíbit, na čem se může shodnout a co může od Izraele očekávat.
„Není to zkrátka žádná tragédie, a kdyby k summitu došlo, tak to není žádný předěl, na který by se historicky vzpomínalo,“ shrnul někdejší velvyslanec v Izraeli. Diplomatická roztržka mezi Polskem a Izraelem, kvůli které summit padl, je podle Pojara stejně v diplomacii pouze dílčí epizoda, která brzy pomine. „Zároveň to celé velmi dobře ukazuje, co se vlastně od Visegrádu dá očekávat a jaké má limity. Sice Visegrád nějakou hodnotu má, ale na druhou stranu se visegrádské země velmi zřídka dokážou na něčem shodnout. Vždyť nedokážou společně ani hlasovat, ať už v otázkách energetiky, bezpečnosti, nebo zahraniční politiky,“ konstatoval Pojar.
„Ve chvíli, kdy plánujete nějaké aktivity společně se čtyřmi nebo více dalšími zeměmi, zvyšuje se riziko, že se nepodaří vůbec nic,“ doplnil a dodal, že z této situace je skutečně dobré se poučit s ohledem na očekávání a také na to, nakolik je vůbec možné Visegrád využívat jako nástroj pro posílení vlastní pozice, jelikož to zcela jistě podle něj má své limity.
Moderátorku Bastlovou zajímalo, jestli se však dá na tomto případě zpochybňovat význam soudržnosti V4. Zda spíše více nejde o bilaterální vztahy mezi Izraelem a Polskem, kde se to již opakuje již poněkolikáté. „Ta roztržka se mohla stát klidně i mezi Maďarskem a Izraelí nebo jinými. Když jedete někam jako Visegrád, nebo jako Visegrád k sobě někoho zvete, dáváte se částečně všanc i ostatním,“ řekl a dodal, že na druhou stranu si dost často například premiéři Japonska najdou čas raději na setkání se všemi čtyřmi členy Visegrádu, aby šetřili čas.
Připomněl, že co se týká České republiky, má v Izraeli zaručeně dveře otevřené. „Na tu vlastní linii s Izraelem nepotřebujeme pomoc Visegrádu,“ uvedl Pojar a zmínil, že co se týká jiných zemí a jiných vztahů, tam lze využít naopak to, že někdo, když uvidí, že se může zároveň sejít s prezidentem nebo premiérem Polska jakožto země výrazně větší, než je Česko, tak to také můžeme využít k různým setkáním. „Musíme to zkrátka používat pro naši politiku a zároveň nemít nějaká přehnaná očekávání,“ zopakoval Pojar.
Fotogalerie: - Izraelská zastavení
Následně se prorektor vysoké školy CEVRO Institut zaměřil na to, co tato záležitost ukazuje čistě o polsko-izraelských vztazích. „Polsko-izraelské vztahy jsou zatíženy daleko více minulostí. Polsko-židovská minulost a polsko-izraelská byla daleko složitější než česko-židovská nebo česko-izraleská. Jednou za čas to holt vybublá a dojde k nějaké roztržce,“ míní Pojar.
Na jednu stranu se v tomto případě dá podle exvelvyslance pochopit polská strana, jelikož Poláci jsou podle jeho názoru velmi citliví, když se hovoří o polských koncentračních táborech, když to byly německonacistické koncentrační tábory na území Polska. „Na druhou stranu, když Polsko tvrdí, že nemělo s holocaustem nic společného a že žádný z Poláků nikdy nekolaboroval, je taky neobhajitelné,“ řekl s tím, že to mnoho izraelských občanů polského původu samozřejmě ví. „Vědí, že bylo mnoho Poláků, kteří Židům pomáhali, ale také nemálo Poláků, kteří se na židovském utrpení spolupodíleli,“ doplnil.
Podle Pojara byl přehnaný výrok, který pronesl izraelský ministr zahraničí Kac, jehož rodiče holocaust přežili, o tom, že Poláci sají antisemitismus už s mateřským mlékem. „Jeho výroky skutečně byly přehnané. Chápu, že Poláci žádají jeho omluvu,“ uvedl Pojar s tím, že nebyl nejlepší tah, aby se stal ministrem zahraničí. „Kac byl také ministrem zahraničí asi čtyřiadvacet hodin, předtím neměl nikdy zkušenosti se zahraniční politikou. Podle toho, co řekl izraelský premiér Benjamin Netanjahu, si asi uvědomuje, že to byla chyba. Ale i polská reakce byla trochu nepřiměřená,“ míní Pojar.
Moderátorka ale oponovala, že Kac zase takový politický nováček přece není. Pojar jí dal za pravdu a upřesnil, že nejenže byl ministrem dopravy, ale je silnou postavou číslo dva, tři v rámci vládnoucího Likudu. „Má politickou váhu velkou v domácí izraelské politice, ale jeho zkušenosti s komentováním zahraniční politiky mezinárodních vztahů, co to může znamenat a jaký to má dopad, jsou minimální,“ řekl.
„Teď získal takovou první zkušenost a od té doby raději nemluví, a to chápu. Asi ho premiér patřičně okřikl, čemuž také rozumím,“ dodal. Na otázku, jestli by se neměl spíše omluvit, Pojar odvětil, že i bez okamžité omluvy se spor utiší. „Jednou k nějaké omluvě ze strany Izraele dojde, i ze strany Polska, kde to také eskaluje,“ míní a připomíná, že v Izraeli budou volby 9. 4. a není daleko ani od voleb polských. „Zejména v Izraeli se to stalo bohužel domácím politickým bojem. Teď se nedá očekávat, že by v době předvolební přišla jednoznačná omluva,“ dodal.
„Rozhodně si nedokážu představit, že by přišla taková omluva, že by Polsko řeklo, že ji bere. I z polské strany to bylo hodně vyhroceno, než bychom to dokázali vyhrotit třeba my Češi. Naštěstí jsme v tomto daleko méně emotivní a tento styl nám není vlastní,“ pravil. Bývalý velvyslanec v Izraeli by prý počkal, až to postupně celé vyšumí. „To téma není nové, jen tak nezanikne, jen se čas od času objeví. Až bude nová izraelská a polská vláda a bude nějaké setkání Visegrádu, tak se postupně vztahy zase budou navazovat,“ věří Pojar.
Závěrem dodává, že to rozhodně není tak, že by Poláci a Izraelci byli nepřátelé. „Tohle není o nepřátelství, ale o různých postojích a různé rétorice. Je tam sice hluboký spor o výklad historie, ale není tam hluboký spor o současnosti. Mnoho Poláků a Izraelců naopak k sobě má blízko, a nesmíme zapomínat, že blízko k sobě mají dokonce i politické reprezentace,“ řekl na závěr Pojar.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: nab
