„Jak, podle vašeho názoru, dnes vypadá česká společnost? Jsme ještě národem hrdých a soudržných lidí, nebo už jsme rozdělení a bázliví z neustálého strašení, z ideologických tlaků a sociálních rozdílů? Nebo kvůli věcem jako covid, přímá volba prezidenta, podpora Ukrajině, migrace, se společnost zásadně rozštěpila? Co by mohlo Čechy zase spojit a posílit?“ Na to jsme se ptali zmíněných veřejně známých osobností.
Vyskočil: Už i mnoho mých kolegů toho má plné zuby...
„Myslím, že s tou českou hrdostí to není jako u jiných národů. My nejsme ti, kteří by se nějak ‚prsili‘. Ale myslím, že i tak je spousta lidí pyšná na to, že jsou Češi, protože naši lidé toho dokázali, na to, jak jsme malá země, hodně. Třeba co se týče muziky, Smetana, Janáček, to jsou velká česká jména, na které můžeme být pyšní,“ říká herec a člen Klubu 2019 Ivan Vyskočil.
„Jestli je společnost bázlivá? No... oni by nejraději, aby taková byla. Ale já si myslím, že už lidi začínají zvedat hlavy a čím dál tím víc lidí se začíná řídit zdravým selským rozumem, že takto to dál nejde, že se s tímto musí skončit. Oni ale dělají vše pro to, aby skončit nemuseli, to je specialita Rakušana. Ten by nejraději všechny k smrti vyděsil,“ míní Vyskočil.
„Všude ve světě byla různě zrušena korespondenční volba kvůli tomu, že se u toho děly podvody, no tak u nás byla zavedena právě proto, aby se mohly ty podvody dělat. To je tak nabíledni, že to musí každého trknout, každý to musí okamžitě vidět. To už je prostě tak do očí bijící a tak nestydatě okaté, že si myslím, že už většina lidí toho má opravdu plné zuby,“ domnívá se herec.
„A už i mnoho mých kolegů toho má plné zuby. I když jsou i takoví... jako můj dávný kamarád, kterého jsem měl moc rád a vždycky jsem si ho vážil, i jako herce... tak Honza Hrušínský řekne – že ‚kdo nevolí von der Leyen, tak je proti EU‘. Prostě tuto zkorumpovanou ženskou, tuhle opravdu hydru na hlavě té EU, která to všechno ničí, která, jak řekl Andor Šándor, zničila bundeswehr, daleko geniálněji než maršál Žukov. Tak to tedy nevím, jak to ten Honza může z té ‚huby‘, protože jinak se to nedá říct, vypustit,“ žasne Vyskočil.
„Jinak si myslím, že na tom nejsme celkově zase tak špatně. Nejsme tak horké hlavy jako v některých jiných zemích. Jinde už by se převracela auta a hořely popelnice. Já jsem rád, že u nás to tak není a doufám, že se to převrátí demokratickou cestou. Nechtěl bych zažít občanskou válku a pogromy na kohokoliv,“ pokyvuje Ivan Vyskočil.
Psali jsme:
Gulyáš: Fialový gang nasvítit v plném světle
Vyjádřil se i jeho herecký kolega Michal Gulyáš. „Společnost je jako hmota, ze které vylézají, obrazně řečeno, ďábelské a Boží ruce. Ty Boží se nejspíš unavily a poslední léta to tu hněte ďábel za účelem uvrhnout občanstvo do totální stupidity. Tvář společnosti z přelomu osmdesátých a devadesátých let je naprosto nepodobná tomu, co můžeme vidět dnes. Propaganda jako bruska odstranila z výrazu pomyslné tváře občanské společnosti laskavé rysy a nezúčastněné entitě bychom se mohli jevit jako socha nebývalé zlosti. Česko teď politicky působí jako zrůda. Namísto mozku, který by měla tvořit skutečná profesionální a morální elita, smutně čmoudí vládní, zločinecký škvarek, jedna ruka tiše hajluje po směru EU a posílá otrávené prdy propagandy do větru. Na společenskou alergii náchylní jedinci se sdružují do nemocného stáda okolo škvarkovic produkce, aniž by vůbec měli představu o podstatě zla, a vdechují ty prdy nadšeně, což z nich činí ještě stupidnější, o to však agresivnější skupinu slepých a hluchých občanských pacientů. Hluchota a slepota jsou průvodním jevem této stupidity a vybočením mimo rámec přirozeného schématu,“ přemítá Gulyáš.
„Když se pustíme po směru a stopách plánovaných kontur té tváře, pak prvním řezem byla privatizace a rozkradení majetku, druhým řezem byla konzumní návnada, třetím migrační vlna, covid a nakonec ukrajinský konflikt, do něhož nás ten ‚pětikoaliční škvarek‘ zatáhl. Nejedná se však pouze o zjizvenou tvář, jde o porušení identifikační stability. Teď dopadne na její povrch dláto hluboké ekonomické krize a bude zaděláno na rozklad,“ podotkl.
„Potřebujeme ideu, nikoliv nepřítele, jak nám ho vnucuje vláda a její ideologové. Potřebujeme stanovení cíle, nikoliv válečného, o který se snaží EU pod vedením některých zemí, včetně jedné bývalé členské. Potřebujeme před soud postavit zločince, kteří ten rozklad mají na svědomí, a odhalit veřejnosti jejich důvody, které je vedly k záměrům zničit občanskou tvář, její duši a uvrhnout lid do chaosu. Potřebujeme rozhýbat Boží ruce, aby naflákaly na zadek hluchým a slepým a probraly je z toho propagandistického rauše. Potřebujeme Fialový gang nasvítit v plném světle. Pak můžeme začít s nápravou a opravou sochy naší svobody!“ míní Michal Gulyáš.
Psali jsme:
Schneider: Už Masaryk naříkal, že demokracii tu máme, ještě ty demokraty...
Věříte, že „kauza bitcoin“ vznikla pouze nešikovností Pavla Blažka a dalších představitelů?Anketa
„Obávám se, že jsme nyní v období zpupnosti, tedy vnitřní vyprázdněnosti, kdy si většina nebere poučení z minulosti, ani z moudrých přísloví, a přemýšlivá menšina se s obavami snaží změnit chod věcí k lepšímu. To přísloví totiž nenaznačuje fatální zákonitost, spíše před tou zákonitostí varuje – to by ale většina společnosti musela mít uši k slyšení, oči k vidění a rozum k přemýšlení,“ připomíná.
„Není problém, že si různé skupiny ve společnosti silně myslí odlišné věci. Problém je v tom, že ti agresivní a hodně hlasití, kteří „jsou na koni“, nejsou ochotni připustit soužití s těmi, kteří mají tu ‚drzost‘ myslet si něco jiného.“
V té souvislosti nutno zmínit větu z nálezu Ústavního soudu z listopadu 2024 ve věci „Magazín Legalizace“, totiž že ‚kardinální význam svobody projevu v demokratickém právním státě musí v hraničních situacích vždy vést k upřednostnění její ochrany i za cenu ponechání některých potenciálně škodlivých projevů bez trestu, jinak riskujeme podstatně více‘,“ cituje Schneider.
„Doufám tedy, že by národ mohla spojit rozumná snaha naučit se spolu žít, i když si myslíme každý něco jiného. Ostatně už T. G. Masaryk naříkal, že demokracii tu máme, ještě ty demokraty... Je evidentní, že to, co zažíváme, není choroba dnešní, ale dlouhodobá. Takže jde o to si ji uvědomit a začít s její léčbou – aby nemuselo dojít k naplnění toho varovného přísloví,“ upozorňuje Jan Schneider.
Solařík: „Kadet Biegler“ a image manekýna z vitríny seniorshopu
„Pokud jde o situaci, ve které se dnes nachází česká společnost, napadají mě dva příklady. Oba se týkají politické reklamy a reakce na ni. Prvním příkladem budiž volba prezidenta před dvěma lety, kdy dokonale teflonový „kadet Biegler“ vyhrál jen proto, že mu jeho loutkovodiči propůjčili image manekýna z vitríny seniorshopu. Lidé jsou totiž vůči politickým slibům především lhostejní a ve volbách se rozhodují libovolně podle podružných detailů typu knírek. Daný příklad ukazuje, že pokud jde o elementární soudnost naší populace, není moc o co stát. Druhý příklad je zcela aktuální. Jde o nové logo našeho státu, které objednalo a zaplatilo ministerstvo zahraničí, podle všeho s úmyslem definitivně naštvat obyvatele nejen Moravy a Slezska, ale i Čech. Ta obézní silueta znázorňuje profil ministra Lipavského při pracovní návštěvě Disneylandu, ale navenek se kdovíproč tváří jako zpodobení dvouocasého termoforu,“ říká publicista a autor literatury faktu Bruno Solařík.
„K věci: Vlna odporu, která se zvedla na sociálních sítích po prezentaci té nehorázné zbytečnosti, hrazené z peněz daňových poplatníků, jasně prokazuje, že zas tak strašné to se soudností naší populace není. Nemluvě o tom, že ze severoatlantického knírku soudruha manekýna vystřízlivěli už taky skoro všichni, snad kromě nejzapřisáhlejších havlistů, kteří si nejspíš špatně vyložili repliku „To jsou paradoxy“. Nabízí se srovnání. Zatímco Slováci a Poláci se podobně jako my kyvadlově rozhodují podle nálady jednou pro liberální úvrať a podruhé pro tu konzervativní, Maďaři se už řadu let drží Orbána. Mají snad jinou povahu?“ uvažuje.
„Myslím, že to bude ještě v něčem jiném. Maďaři se před deseti lety dostali pod bezprostřední hrozbu katastrofy. Šlo o německou pozvánku pro půlku Afriky a Asie k přestěhování do Evropy, přičemž nejkratší cesta vedla přes Maďarsko. Ta zkušenost, když katastrofě zabránil pouze rozhodný odpor konzervativců, kteří podél hranic postavili plot bez ohledu na hysterické výhrůžky bruselského politbyra, zřejmě způsobila, že Maďaři ani nadále nehodlají pouštět liberály k veslu. Podnětem zde byl důvodný strach z rychlého a nevratného zničení dosavadního způsobu života. Čechům dnes nechybí pádné důvody k podobnému úleku: bruselský ekoteror, militarizace rozpočtu, justiční pošlapávání svobody projevu, organizovaný zločin přímo ve vládě atd. atp. Žádný z těch důvodů k obavám ale nemá tak bezprostřední důsledky ‚ze dne na den‘, aby se občané většinově rozhodli vylézt z hrnce, v němž jsou pomalu vařeni. Nadcházející podzimní volby představují příležitost pro opozici. Jestli ji nevyužije, jestli přesvědčivě nevyloží voličům, že včera bylo pozdě, budeme z hrnce brzo venku: na talíři,“ uzavírá Bruno Solařík.
Fotogalerie: - Nedůvěra ve Fialu
Boura: Chceme se stát okrajovou částí Evropské federace?
Promluvil i moderátor Slávek Boura. „Co se štěpí, jednou se zcelí... a co se rozceluje, jednou se spojí... společnost je jako tlukot srdce... pozorování tomuto tlukotu je napínavé, mnohdy komické, často s prostoduchou zápletkou, i když máme většinou pocit, o jak velké drama jde... budeme-li tolerantnější k názorům druhých a obráceně, budeme-li si více naslouchat, půjde nám to scelování rychleji... doba je rychlá a překotná, tedy i názory lidí jsou jako současná doba, zkratkovitá jako reklama na cokoli, tedy i na náš život vezdejší... chtělo by se říct, že každý by si měl vzít pauzu na nadechnutí, na přemýšlení, na promyšlení výsledků a důsledku konání každého z nás, nehledě na svou víru a ideologii...“ sděluje víření svých myšlenek.
„Jsem optimista, buď se budeme nějaký čas takhle fackovat jak v hospodě za starých časů, nebo přijede pořádně velkej bagr a srovná hospodu i s námi do časů nových... a už se nám to blíží z mnoha stran... umělá inteligence & green deal & zbrojení & zvyšování cen všeho & sociální problémy – to je koktejl jen pro silné nátury (a silná společenství) – popřemýšlejme, jsme takoví? Chceme se stát okrajovou částí Evropské federace, nebo zachovat vlastní státnost? Odpovědí je otázka, co vlastně naše společnost chce. A chce vůbec něco? Myslím tím fakt něco podstatného, bez zkratek a reklam... tak popřemýšlejme v klidu...“ vzkazuje Slávek Boura.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Váš názor? (Hlasovali 3 čtenáři)
Je naše společnost zásadně rozdělena?
autor: David Hora
anaboca
