O Tomiu Okamurovi toho bylo v poslední době řečeno opravdu hodně. Především v souvislosti s jeho výroky o táboře v Letech, kde za druhé světové války zemřely stovky lidi, volalo několik desítek poslanců po sesazení Okamury z funkce místopředsedy Sněmovny. Petr Holub na vlnách veřejnoprávního rozhlasu však varoval, aby se při kritice Okamury nezacházelo příliš daleko. Alespoň ne bez důkazů

„Kdekoli jinde v Evropě by to prý bylo nemyslitelné. Nejvíc na pováženou byly výpady předsedy Ústavního soudu Pavla Rychetského a ministra spravedlnosti Roberta Pelikána, podle kterých má Okamura neonacistické názory a řídí fašistickou stranu. Člověk nemusí mít rád Okamuru, aby s takovými verdikty bez soudu nesouhlasil. Přece nemohu jiného politika stíhat tak ostrou kritikou na úrovni trestního oznámení, aniž bych k tomu měl vážné důvody. Pelikán ani Rychetský přitom důkazy pro své tvrzení neuvedli,“ napsal Holub v souvislosti s nedávným vystoupením obou pánů v Otázkách Václava Moravce České televize.

• Celý komentář naleznete zde.

Holub nepochybuje o tom, že Okamura je populistickým politikem, který vyslovuje provokativní věty, ale jsou to věty, kteří vždy balancují na hraně. Nepřepadají až za hranu. Tím se Okamura liší třeba od jednoho ze svých populistických předchůdců – Miroslava Sládka. Okamura prý však také tuší, že někteří jeho spolustraníci by neudrželi jazyk na uzdě a dostali by se svými výroky za onu pověstnou hranu. Proto jim tolik brání v komunikaci s médii.

„Okamura je jasně čitelný člověk a každý ví, co se od něho dá čekat, jakkoli jeho provokace mohou být nepříjemné. Není ale možné dělat z každého, jen proto, že se mi nelíbí, nepřítele všeho lidu. Člověk jakoby za tím tuší účelovost,“ doplnil Holub.