První fáze sankcí, která měla být určená coby odstrašovací, dle analýzy úspěšná nebyla. Podle analýzy Jentlesona byl totiž Putin až tak zaslepený ideologií velkého Ruska a přesvědčením, že vítězství je na dosah ruky, že ho nemohly žádné sankce odradit a samotné hrozby sankcí tak měly podobný efekt, jako když plánoval Benito Mussolini napadení Etiopie, Saddám Husajn útok na Kuvajt či Sovětský svaz invazi do Afghánistánu – přestože hrozby sankcemi měly určitý úspěch, nakonec stejně vypuknutí konfliktů nezabránily.

Zcela úspěšná nebyla ani druhá fáze, která započala po ruské invazi, která se snažila spolu se zbraňovou pomocí napadené Ukrajině přimět Kreml ke stažení se. Přesto ji Rusové dosti značně pocítili. Finanční sankce odřízly Rusko od velké části mezinárodního finančního systému včetně zmrazení téměř poloviny z 640 miliard dolarů, které Rusko drželo v zahraničních rezervách v tvrdé měně a problémem se stává i technologický sektor, jelikož zemi kvůli uvalení embarga chybějí polovodiče, které jsou životně důležité jak pro vojenské vybavení, tak pro komerční výrobky, jako jsou mobilní telefony a automobily.

Běžní Rusové se také musí vypořádat s tím, že si již nekoupí oblíbené západní zboží bez nutnosti platit vyšší cenu nejrůznějším pašerákům či se v nejhorším případě musí spolehnout na ne moc populární ruské náhražky. Více než 1000 nadnárodních společností totiž ukončilo, nebo alespoň omezilo, své obchodní aktivity v Rusku nebo s Ruskem. A padaly i zákazy ruské účasti v kulturní a sportovní sféře.

Chybělo však okamžité a úplné zlomení obchodních vztahů v rámci dovozu ropy a zemního plynu, tady strategických komodit pro ruskou ekonomiku, a to právě kvůli energetické závislosti mnoha zemích na ruských surovinách.

K sankcím se nepřipojila ani Čína, jež naopak využila zoufalé situace Ruska a levnou ropu si od Moskvy s radostí odkoupila. Podobně se zachovala i Indie a nápomocné nebylo ani rozhodnutí arabských států na situaci vydělat a udržet cenu ropy na vysokých úrovních, kvůli čemuž měla Moskva podle některých odhadů příjmy z ropy a plynu vyšší než před rokem.

„A tato čísla o příjmech z prodeje ropy ani nezahrnují ztrojnásobení počtu tankerů, které ‚zmizely‘, aby nebyly odhaleny, a přepravců a rafinerií, které skrývají ruskou ropu smíchanou s jinou. Stovky tisíc tun ukrajinského obilí byly ukradeny a vyvezeny ruským spojencům. Došlo ke spoustě dalších případů porušování sankcí včetně toho, že oligarchové a Putinovi kumpáni našli offshorové daňové a bankovní ráje a bezpečné přístavy pro své superjachty,“ upozorňuje analýza s připomínkou toho, že se Moskva snaží co nejvíce mírnit dopady na běžnou ruskou populaci a zlomit veškerý nesouhlas s válkou zatýkáním a represemi a „několik oligarchů, kteří se odvážili promluvit, za to taky zaplatilo“.

Celkový balíček sankcí tak sice měl značný hospodářský dopad, Rusko však stále ke stažení okupačních jednotek z ukrajinského území nepřiměl.