K 10. výročí vzniku Nečasovy vlády se nikdo nehlásí. Je to vcelku pochopitelné. Pravice vždy vsází na velkou schopnost veřejnosti zapomínat na její debakly, tak proč je zbytečně připomínat, že... Debaklem skončila na konci roku 1997 vláda V. Klause a půl roku poté se ve volbách do Poslanecké sněmovny ODS stala po ČSSD druhou nejsilnější stranou.

V roce 2009 v březnu padla po seriálu skandálů vláda M. Topolánka, fatálně oslabená již debaklem v krajských a senátních volbách na podzim roku 2008. Bezprostředním důvodem pro hlasování o nedůvěře této vládě, byla kauza M. Dalíka, přítele a poradce premiéra M. Topolánka, jenž se snažil zabránit odvysílání kompromitující reportáže o bývalém sociálnědemokratickém poslanci Wolfovi (t. č. na útěku v Paraguayi), přeběhlému půl roku předtím k vládní koalici.

Proti vládě se v hlasování o nedůvěře kromě soc. dem. a komunistické opozice postavili také čtyři koaliční poslanci, což vedlo k následnému pádu Topolánkovy vlády. Na základě vynucené dohody mezi ČSSD a ODS, vznikla následně úřednická Fischerova vláda, která dokončila vcelku na velmi dobré úrovní české předsednictví  EU. Současně vznikla po pádu Topolánkovy vlády dohoda mezi hlavními politickými silami v parlamentu o vzniku ústavního zákona, jenž byl následně v obou komorách schválen ústavní většinou poslanců a senátorů.  Ústavní zákon otevřel cestu k mimořádným volbám do Poslanecké sněmovny v polovině října 2009. Politické strany se připravovaly na politický střet v těchto mimořádných sněmovních volbách a vynakládaly na to už i značné finance v řádech desítek milionů korun. Podle průzkumů veřejného mínění, které byly zveřejňovány na přelomu srpna a září 2009, bylo prakticky jasné, že ve sněmovně, která bude zvolena v mimořádných volbách, vznikne jasná levicová většina. Ústavní soud však svým protiústavním rozhodnutím, které přijal na základě protestu a podání jediného poslance (přeběhlík Melčák), ústavní zákon zrušil. Tím zrušil také uspořádání mimořádných voleb v říjnu.