Podle paleoekologa Petra Pokorného není oxid uhličitý tak velký strašák, jako se o něm neustále mluví. „Existují jiné problémy, nejsou tak bombastické, ale jsou mnohem horší – a není s nimi spojena ta strašná molekula CO2, kterou spousta lidí považuje za jedovatou, která ale vůbec jedovatá není. Je to živina pro rostliny a v našem světě se teď proto, že je v atmosféře více CO2, které tam pochopitelně vypustil člověk, lépe daří rostlinám, takže je svět celkově zelenější,“ tvrdí Pokorný, že oxid uhličitý má i pozitivní důsledky.
„Ty skutečné a horší problémy jsou tak jednoduché věci, že je téměř stydno o tom mluvit, například že se ničí původní biotopy, protože čím víc je na Zemi lidí a rostou jejich nároky, tak se na Zemi častěji vypalují a kácejí lesy,“ mluví Pokorný zejména o problému přelidnění. „Nejsou to žádné korporace – ale ty to samozřejmě dělají také –, ale dominantně jsou to drobní zemědělci, kteří si ukusují další a další políčko z brazilského pralesa nebo někde jinde. Nebo lidé, kteří si třeba někde v Africe opatří ke svému chudému živobytí kozu, aby se uživili a nadojili mléko. To jsou ty drobné změny, které se kumulují v totální environmentální katastrofu,“ má jasno Pokorný, podle nějž je přelidněnost problém číslo jedna, který ale nikdo neřeší.
Kdo podle Vás udělal pro boj s koronavirem prozatím nejvíc?Anketa
Podle něj je radikalismus umožněn výstupy klimatických vědců. „Já jako vědec myslím, že ve vědě jako takové je něco špatně. Takže to beru, jak to je, a co na tom vadí alespoň mně osobně, je až příliš velký radikalismus, a že to jde od vrchu, to znamená princip, že ryba smrdí od hlavy. Grétě Thunbergové bych vyčítal ten velmi nesmířlivý, ostrý postoj, který neustále ventiluje,“ zkritizoval Pokorný i Gretu.
„Plus ještě kombinováno s apelem na politiky s představou, že problémy, na které poukazuje, by se měly řešit nějakým globálním rozhodnutím, tedy autoritativně svrchu. To mi přijde velmi nebezpečné, protože to už se skutečně ocitáme na prahu jakési orwellovské éry, a bůh ví, jestli v ní už pomalu nežijeme,“ bojí se Pokorný, kam až klimatický aktivismus povede.
Slova Grety a jejích následovatelů, kteří mluví o zničeném dětství, jsou podle Pokorného dokladem generačního konfliktu. „Je to generační konflikt ve světě, který je čím dál složitější, a technologie je v natolik prudkém vývoji, že generační konflikty prohlubuje. Navíc, a to jsme opět u populačního boomu, lidí je čím dál tím víc a jejich počet roste rychleji, než roste množství zdrojů, alespoň zdrojů tradičních, jako jsou fosilní paliva, zdroje všelijakých surovin. A prostor na této planetě je omezen. Takže myslím, že je to kombinace generačního konfliktu v prostředí, ve kterém pomalu začíná jít do tuhého, ale ne proto, že se mění klima, ale z úplně jiných důvodů, kterých je mnoho a jsou velmi závažné,“ vrací se Pokorný stále k tématu přelidnění.
Psali jsme:
Samotné oteplování planety vlivem skleníkových plynů je navíc podle Pokorného nejisté, alespoň co se týče míry vlivu. „Když jsem se snažil zjistit, do jaké míry je ten jeden stupeň za posledních několik let přirozený trend, jehož příčiny z velké části neznáme, a do jaké míry v tom hraje dnes nejvíce zatracovaný fosilní CO2 v atmosféře, tak jsem se v původní vědecké literatuře dopátral velmi různých čísel,“ vysvětluje Pokorný s tím, že zhruba by to měla být jedna třetina.
„To znamená, že za 100 let zřejmě skleníkový efekt CO2, který byl do atmosféry přidán z fosilních zdrojů, způsobí 0,2 stupně. Je to málo? Je to hodně? Může to něco v tomto složitém systému Země, planety, v klimatickém systému udělat? To my nedokážeme odhadnout, co to udělá, a nerozumíme tomu,“ říká vědec.
„Myslím tím tlak aktivistů, kteří jednají v iracionálním strachu. Toto nás čeká, a pokud se to nezmění a budeme dělat rozhodnutí, která jsou špatná, destruktivní, tak o to rychleji se do toho domnělého pekla, domnělé apokalypsy, pokud existuje, budeme řítit,“ dodává s tím, že je nesmysl pěstovat řepku, která má asi tak dvakrát větší uhlíkovou stopu než nafta.
Stejný problém je podle něj i u jiných ekovýmyslů. „Nejsou to jen biopaliva, jsou to jiné způsoby výroby energie, takzvané alternativní, kde se nepočítá nejen s finančními, ale ani s environmentálními náklady u větrných elektráren, fotovoltaiky a podobně. Nebo finanční náklady na elektromobilitu,“ vyjmenovává Pokorný.
„Myslím, že to, co je dnes ohrožené, je sociální stránka, generační konflikt a podobně, protože se to navzájem potkává a nedá se to oddělit. Pokud bych si troufal udělat nějaký odhad, tak první, co se začne sypat, jsou spíše sociální vazby a vztahy než nějaká ekologická krize, ať už jakákoliv, i když se to velmi těžko odděluje,“ myslí si Pokorný, že environmentální změny povedou hlavně k sociálnímu napětí.
Současné oteplování Pokorný nerozporuje, ale není podle něj jasné, jak velký vliv má současná civilizace. Pro celou severní polokouli byla doba, řekněme mezi 8. a 11. stoletím našeho letopočtu, obdobím prudké klimatické změny, prudkého oteplování, které dosáhlo zhruba takových hodnot, a na některých místech severní polokoule skoro určitě i mírně větších, než jsou současné dosažené teploty. A co to způsobilo, nevíme,“ říká Pokorný s tím, že to ale určitě nebylo CO2 z fosilních paliv, protože se ještě nepoužívala.
Pokorný upozorňuje, že se stále pohybujeme v cyklickém normálu. „Normální jsou změny, stabilita normální není a je naivním předpokladem, že by svět měl být z klimatického hlediska stabilní. Tak to samozřejmě není, změny zde vždycky byly, svět je vrtkavý a nestabilní. A kolik k tomu přidává CO2 z fosilních paliv, je jiná věc, ale shodou okolností šťastnou, nešťastnou nebo lhostejnou nám průmyslová rozvinutá civilizace závislá na fosilních palivech přichází v době, kdy se zřejmě z přirozených příčin v rámci Bondova cyklu už asi sto let otepluje, takže se to sčítá,“ vysvětluje paleoekolog.
Na závěr dodává, že důležitější než velká politická opatření, způsobená agresivním aktivismem, je spotřební chování jednotlivců. „Já odpad třídím, ne že ne, auto nemám z environmentálních důvodů, celá moje rodina nemá auto. Ale to je maximálně jedna sedmimiliardtina toho, co se v tom udělat může. Lidí je prostě sedm miliard a já jsem jeden z nich, to znamená, že mnoho jsem neudělal. A stojí to za to, nebo nestojí? Nevím. To si musí zodpovědět každý sám,“ říká na závěr.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: jma
