„Dovolím si začít tím nastavováním sžíravého zrcadla. To je jev, který se v Česku přemnožil jako kdysi králíci. Česko coby národ klobás, Zemana a TV Barrandov! Takové Česko v mnohých vzbuzuje zhnusení, a tak sáhnou po sžíravém zrcadlu a nastaví ho. Mezi kulturními lidmi se nenajde skoro nikdo, kdo s sebou toto zrcadlo nenosí,“ podotkl spisovatel. Nechápe prý, jak mohou někteří lidé dnes říkat, že se stydí za prezidenta Zemana, nebo za národ, který ho volí. Evropané podle Zábranského nemají důvod stydět se za své národy.

Celý rozhovor naleznete zde.

„Prostě nerozumím tomu, jak bych se coby Evropan měl stydět za národ. Jsme přece v Evropě, patříme do ní, ne? Nebo se pletu? Situace, kdy přijedu třeba do Francie, a nejprve provedu nějaké mystické úkony, než se se začnu bavit se svými francouzskými kolegy, nějakou národní očistu, nějaké vymluvení se z příslušnosti k Česku, nějaké rituální kolečko o Zemanovi a hnusu – ta představa mi přijde komická, středověká. Pokud jsem třeba spisovatel, začnu se rovnou bavit o poslední knize Jonathana Franzena. Pokud jsem marketingový ředitel, začnu se bavit o něčem světovém ze světa marketingu. Pokud přijde řeč na Zemana, povím pravděpodobně něco jako – Yes, he is our president. Přece si tam nepodřežu žíly a nebudu cedit českou krev a destilovat z ní nějakého muže z Hradu. Můžeme se bavit o jeho politice, můžu s ní souhlasit, nesouhlasit. Ale stydět se za Zemana nebo za někoho, kdo v obci Horní Dolní pije pivo a mluví sprostě a nosí tepláky? Zbláznil jsem se? Co se mnou má ten člověk společného? Nehledě k tomu, že tohle stydění se za druhé a za národ hodně vypovídá o komplexu méněcennosti, o nejistotě, o absolutní slabosti charakteru,“ podotkl Zábranský.