Martin Urza je původně z Plzně. Vystudoval informatiku na Matematicko-fyzikální fakultě Univerzity Karlovy, kde se zabýval také matematikou, ekonomií a pedagogikou. Živil se jako programátor a vlastnil softwarovou firmu. Učil na soukromém gymnáziu v síti EDUCAnet. Rozhodl se o svých názorech na stát a jeho služby sepsat knihu, která nese jednoduchý název: Anarchokapitalismus. Na tuto knihu vybral podle Aktuálně.cz již 2,7 milionu korun. Na webu Startovač přispěli zájemci přes 650 tisíci.
Autorovo video:
Urza v knize, která je dostupná na internetu, kritizuje například státní školství.
Jednání Radka Vondráčka v Rusku je nehorázné ponížení ČR, říká poslanec Pirátů Lipavský. Cítíte se poníženi?Anketa
Pasáž o školství z Anarchokapitalismu ZDE:
Další oblastí, kde Urza vidí možnost nechat působit neviditelnou ruku trhu, je zdravotnictví. Hned zpočátku se věnuje argumentu, že zdravotní úkony jsou drahé a mohli by si je dovolit jen ti nejbohatší. „Upřímně řečeno nerozumím, jak někdo může dojít k tak absurdním závěrům,“ svěřuje se autor Anarchokapitalismu. „Stát přece nedělá nic jiného, než že násilím vezme od lidí prostředky, ze kterých jim pak zaplatí zdravotní péči. Nedisponuje žádnými magickými tajuplnými kouzly, kterými vybrané prostředky nějak záhadně zhodnotí a zaplatí z nich něco, co by si lidé jinak dovolit nemohli; naopak disponuje jistými – o poznání méně kouzelnými – triky, jak z vybraných peněz dost značnou část znehodnotit,“ laje svému úhlavnímu nepříteli.
Řešením má být klasické pojištění, které podle Urzy již fungovalo v minulosti. „Co s těmi, kdo si pojištění prostě nezaplatí a na přímou platbu nemají?“ předvídá argument Urza. Ti se prý budou muset obrátit na charitu. „Taková charita typicky v minulosti posuzovala, do jaké míry si za svou situaci postižený může sám, jak moc ji mohl ovlivnit, jaké jsou jeho momentální možnosti, ale také jak nákladnou léčbu dotyčný potřebuje.“ Kdo prosazuje „rovnou zdravotní péči pro všechny“, prý argument nedomyslel do konce. Lidé se prý mýlí, když si pod touto péčí představují nějakou průměrně kvalitní lékařskou péči pro každého. Urza tvrdí, že toto není pravda. Že stát peníze vybrané na zdravotnictví používá na placení úředníků, kteří „moloch“ udržují v chodu a také na podle Urzy nevymýtitelnou korupci. Zbytek je prý vynaložen neefektivně, protože stát nemůže správně dělat ekonomickou kalkulaci.
Pasáž o zdravotnictví z Anarchokapitalismu ZDE:
Dalším tématem, které Urza ve své knize zmiňuje, jsou důchody a sociální systém. Hned na začátku uvádí, že vlády ovládající sociální systém jsou relativní novinkou a dříve byly sociální systémy na dobrovolném základě. „Dříve fungovala solidarita dobrovolná, teď je nahrazena solidaritou vynucenou. V čem je rozdíl? V první řadě je třeba zmínit ten nejdůležitější: státní sociální systém funguje tím způsobem, že je nejdříve nutné někoho oloupit a ožebračit, až potom je možné pomáhat,“ nezapomněl odsoudit stát Urza. Opět zmiňuje, že stát z peněz vybraných živí „armádu“ úředníků, kteří drží systém v chodu, a občan by na tom byl lépe, kdyby si spořil sám. A opět zmiňuje charity a dobročinné spolky, které by prý mnohem lépe zabránily zneužívání sociálního systému. „Dobročinné spolky, které fungovaly vlastně jako pojišťovny pro vlastní členy v případě ztráty zaměstnání, typicky aktivně dohlížely na to, zda si pobíratel případné podpory shání práci, a často mu proplácely výdaje s tím spojené (například cestovní výlohy, náklady na rekvalifikaci a tak dále),“ popisuje minulost programátor.
Pasáž o sociálním systému z Anarchokapitalismu ZDE:
Urzovy názory kritizoval například Jaroslav Fiala z webu A2larm. Vyčítá mu, že naprosto ignoruje například zkušenosti z kupónové privatizace. „Lék na společenské neduhy, který zvolil, se dá srovnat snad jen se středověkým pouštěním žilou,“ píše Fiala. Urzova vize by prý sice mohla snížit politický tlak, ale cenou za to bude údajně obrovské zvýšení tlaku ekonomického a jeho systém by znamenal zlepšení hlavně pro ty nejbohatší. „Žádný ‚volný trh‘ ve skutečnosti neexistuje,“ tvrdí Fiala a dodává: „V dějinách to vždy fungovalo tak, že trh má svá pravidla a hranice, které svobodu volby jasně omezují, a vlastníci velkého kapitálu dokážou tato omezení využívat ve svůj prospěch.“
autor: kas