„Já to v té knize na konci píšu, že ani jeden se v danou chvíli nedá zaškatulkovat, ale vlastně to, z čeho ten podtitul vzešel, vychází z takové stereotypizace, která se v českých poměrech často objevuje. Havel jako hodný, jako takový ten morálně kladný hrdina ve všech ohledech, současně je takový milý, Klaus jako ten, kdo byl mnohdy opravdu zlý, v řadě svých věcí a věcí, s nimiž je spojován, a Zeman jako někdo, kdo nejenom kvůli fyzické stránce, ale možná i díky vystupování je znázorňován a někdy karikován jako ošklivý,“ řekl Kopeček ke své knize, když vysvětloval svůj podtitul – a to, který prezident je který.

„U Havla se dají najít velmi rozporné momenty, kdy se rozhodně nedá označit za hodného. Třeba to, jak se stal prezidentem v roce 1989, to nebyl moment, kdy by se choval mile, ale naopak to byl moment, který já v té knize označuji za politické zasvěcování a do určité míry přeměnu v takového realistického politika, který ví, co chce, a ví, čeho chce dosáhnout. Úplně stejně se to dá ukazovat potom u těch dvou dalších, byť samozřejmě je dobré trošku vnímat opatrně – já jsem to zvolil maličko jako nadsázku – a myslím si, že to zaujalo,“ dodal Kopeček.