Udušení ve výtahu, plán na tajnou laboratoř. V Československu se plánovaly různé způsoby zabití. Včetně jedem

Poté, co premiér v demisi Andrej Babiš oznámil, že Česká republika vyhostí kvůli kauze jako „personae non gratae“ tři pracovníky ruské ambasády v Praze, prezident Miloš Zeman uložil Bezpečnostní informační službě – BIS - aby pátrala po tom, zda byl na území ČR vyvíjen nebo skladován jed novičok.

Jedovatá látka měla být použita ve Velké Británii při útoku na agenta Skripala. Rusko z vývoje látky krátce po útoku na Skripala obvinilo i Českou republiku. „Prezident republiky uložil BIS, aby zjistila, zda se na území České republiky nevyvíjel nebo neskladoval nervový plyn novičok, ať už v průmyslových, nebo vědeckotechnických zařízeních,“ uvedl mluvčí Hradu Jiří Ovčáček.

V komunistickém Československu se v totalitních dobách skutečně smrtíci jedy vyráběly. Plánovalo se jejich testování na vězních. Komunistická tajná policie - Státní bezpečnost (StB) smrtící jedy používala k umlčení nepohodlných osob.

Komunistická rozvědka skutečně zkoumala a shromažďovala jedy k vraždám a plánovala tajné testy na vězních z Pankráce. Při svých operacích v zahraničí StB používala výbušniny, výjimkou nebyl ani jed. Například dimethyl-sulfát.

Tak se jmenuje smrtelně jedovatá chemikálie, kterou v květnu 1962 velice pravděpodobně použila tajná služba komunistického Československa k politicky motivované vraždě. Tento jed byl vyrobený v sovětských speciálních laboratořích, zavražděn jím byl dezertér z maďarské tajné služby Bela Lapusnyik, který utekl na Západ a chtěl se dostat k Američanům. Místo toho však zemřel za nejasných okolností v rakouské ochranné vazbě. Podezřelým z vraždy je špičkový agent pracující pro Prahu Alfred Petrovič. Podle badatele Radka Schovánka, který se případu dlouhodobě věnuje, byl Petrovič jedním z nejdůležitějších agentů komunistického Československa, neboť jako vysoký důstojník rakouského ministerstva vnitra měl přístup na klíčová místa i k důležitým informacím. Dimethyl-sulfát je za běžných podmínek bezbarvá olejovitá kapalina se slabým cibulovým pachem. Ucítit tento pach už ale znamená významnou expozici jedu. Podobně jako jiná silná alkylační činidla, je dimethyl-sulfát vysoce toxický. Figuruje také v nařízení vlády z roku 2009. Látky v něm vyjmenované se považují za jedy ve smyslu českého trestního zákoníku. Neoprávněné držení uvedených látek v množství větším než malém, jakož i neoprávněná výroba, dovoz, vývoz či prodej těchto látek, jsou trestné.

Složení neznámé

Také novičok (česky nováček), kterým měli dosud neznámí pachatelé zaútočit na Sergeje Skripala a jeho dceru, je chemická zbraň vyvíjená v 70. až 80. letech minulého století v tehdejším Sovětském svazu. Komunistická země se tak připravovala na eventuální chemický útok. Látka ale naštěstí nikdy nebyla použita v boji.

Novičok se aktivuje spojením dvou dílčích komponent, jed existuje v tekuté, práškové i plynné formě. K otravě stačí kontakt několika miligramů látky s kůží, může se ale také snadno vdechnout. Po zasažení lidských orgánů jed paralyzuje nervovou soustavu, plíce přestanou dostávat signály k dýchání, srdce přestane bít. Příznaky otravy se objeví prakticky okamžitě. Téměř neodvratitelná smrt následuje podle množství podané látky už za pár desítek sekund, maximálně v řádech hodin. Pokud člověk přijde do styku jen se stopovým množstvím, může otravu přežít, ale může si odnést trvalé následky. Novičok je až osmkrát účinnější než další nervový jed VX.

Ten patří mezi kapalné nervově paralytické látky, stejně jako například známější sarin. Na podobném principu fungují i některé insekticidy, kterými běžně hubíme škůdce na zahrádce. Látka ve formě aerosolu po vdechnutí nebo vstřebání přes kůži ochromí postupně přenos části nervových signálů v těle. Následují křeče, zástava dýchání, zástava srdce a smrt.

Výhodou látky VX, a velmi pravděpodobně i novičoku, je, že nejsou těkavé. Pokud ji tedy například rozlijete po stole a sednete si k němu, nic se vám nemusí stát. Kdybychom však stejným způsobem aplikovali například sarin, člověk u stolu by byl do několika minut mrtev. Zabije jej toxická koncentrace par, kterou sarin rychle vytvoří. VX tedy lze bezpečně použít například i ve formě spreje. Právě toho využívali například stoupenci sekty Óm šinrikjó při vraždění protivníků. Navíc tím, že je látka netěkavá, je i obtížně detekovatelná. Ani přístroje citlivé na stopové množství toxických látek ve vzduchu ji neodhalí.

Akce Ortel

Československá rozvědka v sedmdesátých letech zkoumala a shromažďovala jedy k vraždám a plánovala tajné testy na vězních z Pankráce. StB také přemýšlela, že proti nepříteli nasadí chemikálii, která by silně přitahovala hmyz. Mohla by se použít k diskreditaci konkrétního politika. Akce s krycím názvem se jmenovala Ortel.

Odstartovala v roce 1971 a podíleli se na ní lékaři z nemocnice v pražských Střešovicích, psychiatr z Bohnic nebo toxikolog z Kriminalistického ústavu. Striktně utajovaná operace trvala řadu let a v jejím rámci se budoval i sklad toxických látek. Plánovači z StB zvažovali i stavbu vlastní tajné laboratoře. Zda opravdu vznikla, není jasné.

Deník Mladá fronta Dnes před osmi lety napsal, že StB dokonce přemýšlela, že proti nepříteli nasadí chemikálii, která by silně přitahovala hmyz. Mohla by se použít k diskreditaci konkrétního politika, na kterého by se třeba slétly vosy. „Z toho důvodu lze tuto látku použít jako prostředek k zesměšnění nějakého projevu řečníka nebo jinak exponovaného činitele," píše se v tajném dokumentu komunistické rozvědky ze 70. let, jak napsal deník. V dokumentu byl i návod, jak sloučeninu vyrobit.

V červnu 1973 začal výzkum, jehož cílem bylo zjistit, jak dlouho trvá, než různě upravená léčiva začnou v lidském organismu působit. Sedmapadesát dobrovolníků tehdy dostalo po jednom dražé a pak byla kontrolována jejich moč. O smyslu akce není pochyb: jde o to, jak nejúčinněji zpozdit působení jedu v lidském organismu, aby se nepřišlo na traviče. „Existuje zcela reálná a schůdná cesta k tomu, aby oběť požila toxickou látku laborovanou jako léčivo, přičemž její účinky se projeví až po delší době,“ popsala v závěru výzkumu MfD.

Jedním z nejúčinnějších způsobů, jak někoho nenápadně usmrtit, bylo podle dokumentů z akce Ortel snížení obsahu kyslíku v malé uzavřené místnosti. Ideální prý byl výtah.

„Oběť by do tohoto prostoru vstoupila bez jakéhokoli podezření a po prvém nebo druhém nadechnutí by došlo ke ztrátě vědomí. Pomoc, která by přišla za několik minut, by již byla zbytečná a kromě toho by zachránci nepozorovali nic podezřelého," stojí dále v dokumentu StB.

Podle deníku se v srpnu 1978 řídící pracovník tajné policie setkal se spolupracovníkem, označovaným krycím jménem Bistro. Mluví se o látkách působících na kůži a také o květinách a jejich semenech z ciziny. Pak se mluví o zkouškách. Příslušník StB si zapsal: „V podstatě je možné vybrat 1–2 objekty z Pankráce, kde má Bistro známého kolegu (nutnost po osvědčení podat současně vyvinutou speciální protilátku)."

Zároveň oba muži řeší, zda by o tom měl dotyčný vědět, a shodují se, že raději ne. A pro jistotu nebudou informovat ani vězeňského lékaře. Zda ke zkouškám skutečně došlo a o jakou látku se jednalo, není z dokumentů jasné.

Vedoucí projektu působili v přísně tajné části rozvědky, plánující ostré záškodnické akce v cizině - Službě zvláštního určení.