Putna míní, že Rusko je „kulturou lží“ a „koncept pravdy, jak ho známe na Západě, se tam neprosadil z důvodu odlišné kulturní orientace od 15. století, od Mongolů, kdy pravda je to, co chce car. To, co vytváří hezký obraz Ruska,“ tvrdí. A že zároveň existuje jakési „spravedlivé Rusko“, skládající se z jedinců, kteří nevydrží mlčet a přes hrozbu trestu vyjdou veřejně projevit názor, že se skutečná pravda liší od běžně dostupných informací v „mocenském“ Rusku.

Jedinou omezenou možnost říci pravdu měli podle Putny v historii spisovatelé a básníci, v jejichž dílech se čas od času objevovaly svobodné názory, a proto mají dle něj také ruští spisovatelé v zemi úplně jiné postavení než v jiných zemích.  

Zakazovat vystoupení ruských umělců má dle názoru Putny smysl. „V dějinách jsou poklidné situace, kdy na politických názorech umělců tolik nezáleží; ve vyhrocených situacích však není možné stát stranou… Jsi s okupantem, nebo s obětí… Ani ta neutralita vlastně není možná, natož podporovat okupanta. Natož podporovat válečného zločince. Je to přirozené. Musí se říct: ‚Nezlobte se, pokud stojíte na straně válečného zločince, my vás nechceme poslouchat, nebudeme kupovat vaše knihy‘,“ říká s tím, že apolitické umění ve skutečnosti neexistuje.