Štefec na úvod svého zamyšlení rozkryje, že jej k němu vedla diskuse „známého neúnavného zastánce bezbřehého přijímání tzv. ‚uprchlíků‘, ve skutečnosti ilegálních migrantů většinově nedefinovatelného původu“ na Českém rozhlase. Zúčastnění si totiž „notovali“ o umírněném islámu a možnosti soužití s muslimy.

„Operovali pojmy jako ‚poklidné soužití‘, ‚tolerance‘ a ‚vzájemné obohacení kultur‘,“ píše Štefec a vysvětluje, že se v diskusi pokusili vytvořit obraz mírumilovného náboženství, které je na cestě k reformě, stejně jako bylo křesťanství v osmnáctém století.

„Byla to čirá demagogie a myslím, že za porci propagandy, kterou v tom rozhovoru dokázali zplodit, by je pochválil i sám velký Joseph Goebbels,“ tvrdí analytik a dodává, že jeho původní zamyšlení bylo zcela jiné „od střízlivější verze“, kterou nakonec publikoval. „Přiznám se také, že sice s těžkým srdcem, ale přece jen jsem odfiltroval výrazy jako ‚debil‘, ‚slepice‘, a zmizel dokonce i ‚šašek‘.“

Umírněný či reformovaný islám neexistuje a v současnosti ani existovat nemůže, podle Štefce jde jen o „bezobsažnou slovní konstrukci evropských (pseudo)humanistů“. Neexistují ani islámští disidenti, většinou jde jen o konvertity či bezvěrce, kterým se nelíbilo, jak islám zachází s odpadlíky od víry.