Anketa
Organizátoři Prague Pride vyžadují od majoritní společnosti respekt k LGBT komunitě. Co vy na to?
hlasovalo: 7447 lidí
„Pojďme prozkoumat možnosti českého jazyka! Přestože je hodně rigidní a nebinárním lidem ztěžuje mluvit o sobě tak, jak by si přály*i, není vše naprosto beznadějné. Zmíníme střídání rodů, onikání nebo nové tvary slov. Cílem této diskuze je upozornit na skutečnost, že ruku v ruce s vývojem společnosti se musí vyvíjet i jazyk, který popisuje naše prožívání. Na této změně přece není nic nepřirozeného.“
Václava Boška toto doslova nadzdvihlo ze židle. Na svém facebookovém profilu uvedl:
„A dost! Takováhle anomálie a výjimka bude celé společnosti říkat, jak se má mluvit? Tohle něco se bude snažit změnit mnohasetletý vývoj jazyka? Naprosto chápu, že se někdo výjimečně narodí do jiného těla a že to prostě má pak v životě těžké a potřebuje pomoc. Chápu, že se pak některým ženám líbí ženy a některým mužům se líbí muži. Respektuji to. Ale co je moc, to je fakt moc! Menšina nikdy nesmí diktovat většině, jak se má chovat a jak má mluvit! Dřív by tohle zpovykané Ade dělalE v dolech nebo v továrnách a na takovéhle voloviny by nemělE ani pomyšlení. Že je mu bližší maďarština, která nemá rody? No prosím, tak ať se odstěhuje do Maďarska. Orbán už ho tam dá do latě!“
A k tomu dále dodává: „Calhounův experiment s myšmi dostává reálné obrysy v lidské civilizaci…“ Tím má na mysli experiment, který provedl americký vědec John Calhoun na začátku 60. let minulého století na myších. Calhoun myším vytvořil ráj, kde měly všeho dostatek a kde naopak neměly strach z predátorů a vlastního přežití. Myši se po určité době začaly chovat destruktivně a toto jejich chování pak celou populaci zničilo. Experiment skončil po necelých pěti letech ve chvíli, kdy umřela poslední myš. Bošek k tomu pro Parlamentní listy dodává: „Calhoun tím chtěl předpovědět, co čeká lidstvo. A bohužel se nemýlil. Takzvané chování zkázy, což je termín, který vymyslel, se již mnoho let projevuje například v Japonsku. Calhounovy myši se totiž po určitě době života v přepychu přestaly množit a jejich populace začala klesat. Některé myši například vykazovaly patologickou plachost a do výběhu se odvážily jen tehdy, když ostatní myši spaly. No a v Japonsku, které si v 70. a 80. letech prošlo svým rájem, se již mnoho let bojuje s klesající porodností. Japonsko celkem dost rychle vymírá a na konci tohoto století bude Japonců poloviční počet než dnes. Jedinců, kteří se ostatních straní a ze svých bytů vylézají jen v noci, je již tolik, že se pro ně před mnoha lety vžil samostatný termín hikikomori. To znamená v japonštině odtržený.“
Fotogalerie: - Prague Pride na vodě
Zpět k češtině se dostává záhy. Svoje rozhořčení nad snahou rušit v češtině rody na svém Facebooku rozvádí dál a brání český jazyk.
„On totiž ten koncept nebinární češtiny je jen vrcholem ledovce. Čeština se v posledních letech bohužel neuvěřitelně rychle mění. Nemění ji však obyčejní lidé, ale mění ji ti, kteří by naopak měli být vzorem správné mluvy, vzorem správného jazyka – například redaktoři ve zprávách nebo reklamní manažeři. A tak máme na dálnicích už jenom egzyty, jelikož výjezdy asi přestaly existovat, omezení kvůli viru se změnila na restrikce a předpovědi vývoje čehokoliv byly nahrazeny predikcemi. Téměř sprostým slovem se stalo například slovo sada. Už nemáme lyžařské sady nebo kosmetické sady, ale jakési sety. Docela by mě zajímalo, na kolik setů se to lyžovaní tedy nyní hraje. Já, když napadne sníh, tak vezmu lyže a jedu. Možná se to ale změnilo a já už jsem v tomhle moc staromódní nebo co. Ale zajímalo by mě, odkud se tyhle změny berou. Často slyším zaručené informace o tom, že za všechno může Putin a Rusko. Že by to tedy bylo z ruštiny?“ Naráží na fakt, že se v médiích hodně mluví o ovlivňování veřejného života ze strany Ruska. Zaznívají hlasy, že jsme pod ruským vlivem. Nicméně uvedené výrazy pocházejí samozřejmě z angličtiny.
„No a pak to skloňování a správná intonace. Učitelky a učitelé prvního stupně trpí, když redaktoři manipulátorské České televize ničí jejich každodenní piplačku s dětmi. Ti redaktoři totiž například před slovem “který" udělají tečku nebo po tečce třeba neudělají pauzu a jedou dál tečka netečka. Redaktoři v čele s paní Augustovou už před mnoha lety asi zapomněli, že v ulicích jsou policisTÉ a že v Poslanecké sněmovně sedí komunisTÉ. Jak se to pak má vysvětit dětem ve škole? Zvláštní skupinou jsou však výrazy přímo odněkud převzaté a doslovně přeložené. Asi zase z té ruštiny? Když máme teplotu a bolí nás v krku, tak už dávno nemáme chřipku nebo angínu, ale jsme chřipka pozitivní nebo angína pozitivní,“ píše Bošek.
„Paní učitelko, naše Janička nemůže dnes přijít do školy, jelikož je chřipka pozitivní.“ Jakože vážně. Často se i chybně prohazují podstatná jména. Například GDPR nařízení. Tak je to GDPR, které se jmenuje nařízení, nebo je to nařízení, které se jmenuje GDPR? (Pominu často používané nečeské a pro mnohé nesrozumitelné džýdýpíár místo českého a srozumitelného gédépéer.) Na přiloženém obrázku je ale vidět, jaký je v tom hokej. Tak je to stěrač, který se jmenuje Flat? Nebo to je Flat, který se jmenuje stěrač? Kdyby alespoň pisatel používal buď to nebo ono, kdyby to alespoň měl všude stejně... Ale napsat to jednou tak a podruhé tak… Hrůza, hrůza, hrůza…To mi připomnělo jedno pražské pivo. Abych nedělal nežádoucí reklamu, říkejme mu třeba Delfín pivo. Když jsem před několika lety viděl auto, kde právě bylo napsáno DELFÍN PIVO, tak jsem byl zmaten. Je to delfín, který se jmenuje Pivo, nebo je to pivo, které se jmenuje Delfín? Zavolal jsem tehdy na telefonní číslo, které bylo na příslušných stránkách uvedeno, a je škoda, že jsem si ten telefonát nenahrál. Bylo to tehdy asi takto:
„Bošek, dobrý den. Pěkně prosím, máte i jiné delfíny než Piva?“
„Co prosím?“
„No jestli máte i jiné delfíny. Viděl jsem plakát na Piva, na toho delfína.“
„Snad na pivo, ne? Ano, prodáváme pivo, ale ne žádné delfíny.“
„Aha. Takže delfína máte jenom toho jednoho, ano?“
„Prosím Vás, já nevím, my prodáváme pivo!“
„No ano, to vím. To jste říkala. Toho Piva ale taky asi prodáváte, když jsem viděl to vaše auto. Ale máte jenom jednoho s tímhle jménem?“
„Hele, mladej, nechte toho, jo? Co to jako má být?“
„No já jsem to viděl napsané na autě. DELFÍN PIVO. A já mám delfíny rád.“
(V tu chvíli to paní rychle ukončila.)
Podle Boška je smutné, že to dotyčná na telefonu vůbec nepochopila. Lidé si prý neuvědomují, jak se jim téměř před očima mění jejich jazyk, identita a kultura. Na závěr si rýpnul opět do toho, jak jsme masírováni informacemi o ruském vlivu. „V tomhle je ten Putin fakt dobrý, že lidé ty změny ani neregistrují. Až český jazyk třeba zmizí, ani si toho nikdo nevšimne… Touto salámovou metodou k tomu máme totiž bohužel celkem dobře nakročeno,“ uzavřel.
Psali jsme:
autor: B. Richterová a T. A. Nový
