Návrat středověku do Hamburku

Tentokrát se nejedná o nějaký skanzen či historickou křesťanskou pouť pro pobavení turistů. Hamburk se snažil navrátit do středověku islámský terorista, tedy zločinec, a to palestinského původu. Muslim s nožem vraždící pokojné občany, to vlastně nepředstavuje nic nového v posledních letech v Evropě. V Hamburku je prozatím pouze jeden mrtvý a řada zraněných. Další islámský vrah s nožem nedávno smrtelně ranil českou turistku v Egyptě. Opět a opět brutální saláfistický primitivismus a afroislámský multikulturalismus v praxi. Smrt nevinných občanů z rukou individuí připomínajících, jako v řadě jiných případů islámského terorismu, nemyslící rozzuřené primáty uprchlé ze zoo. Vzorový nositel multikulturního obohacení Evropy. Bohužel vlastně ani ten způsob projevu na veřejnosti a použitá zbraň nejsou nic nového od vypuknutí islámské invaze.

Bude třeba zakázat nejen střelné zbraně, ale i nože? Určitě ne, tady přece útočil privilegovaný afroislámský ilegální migrant na evropské bělochy. Byl přece chudák frustrovaný jejich odporným rasismem. Přišel do Německa nikoli z válečné zóny, ale z vyspělé islámské země a oni mu neumožnili doživotně se bezpracně povalovat za jejich peníze a beztrestně terorizovat bělochy, krást, znásilňovat. A takové bychom měli nadšeně vítat k radosti levičáckých intelektálů a k zisku politických neziskovkářů a italských a řeckých kriminálních obchodníků s ilegálními migranty. Jinak se nám dostane sankcí a nebudeme dostávat z Bruselu část toho, co tam posíláme.

Nůž ve 21. století

Nůž je nástrojem, který člověka doprovází od pravěku, a je to zároveň vysoce funkční zbraň. Byl a je součástí výzbroje bojovníků všech armád. Je to na rozdíl od střelných zbraní nejlépe dostupný prostředek k individuálnímu zabíjení. V případě skupinového je to auto, zbraň hromadného účinku, kterou nelze zakázat. Je třeba uvést, že některé země, například Británie, zakázaly nejen střelné zbraně, ale dokonce i pepřové spreje a pokud jste přistižen s nožem, a to i v kapse, riskujete vězení. Nicméně tam teroristických útoků stejně přibývá. Prodej nožů dosud zakázat nelze, protože jsou potřeba v kuchyni. Nicméně bych se nedivil, kdyby k něčemu takovému došlo a všichni by se museli hromadně stravovat v nějakých jídelnách, přičemž vaření doma by se stalo trestným činem. Na první pohled bláznivá myšlenka, ale v současné EU si to dovedu představit, stejně jako je reálná likvidace peněz a totální kontrola a šikana občana přes banku. Nakonec by na těch vývařovnách někdo dobře vydělával cestou státní zakázky a dotace z EU po demokraticky zkorumpovaném výběrovém řízení.

Nůž lze v případě potřeby vyrobit z kusu železa a nelze zapomínat, že je hlavně bodnou zbraní. V takovém případě ho mohou nahradit i jiné upravené předměty. Nejlepší profesionální zabijáci v USA používají právě takové. Odstřelovači a zkrachovalí pyrotechnici vraždí za peníze jen ve filmech. Specialisté na sebeobranu a boj nožem Martin Cibulka a Ivo Schovanec říkají, že nůž je v rukou středně vycvičeného útočníka zbraní stejně rychlou, jako je třeba revolver. Obrovským způsobem znásobuje sílu obrany i útoku. Kdo přežije útok bez zranění, jako by se podruhé narodil. To říkají odborníci. Jen bych doplnil, že může být zbraní nejen stejně rychlou, ale rovněž stejně účinnou. Z pistole a z revolveru se také každý vždy a dobře netrefí. Na rozdíl od primitivních společenství se nůž v civilizovaných zemích poněkud podceňuje, a to ze dvou důvodů. Vcelku každý preferuje boj na větší vzdálenost od protivníka, který se zdá bezpečnější, eliminuje možnost využití fyzické převahy a nevyžaduje tak silné nervy. Dále je zde diskutabilní představa, že nůž je jakousi brutální a necivilizovanou zbraní. Oba názory mají něco do sebe a stojí za nimi i stále rozšířenější obecný růst zbabělosti ve společnosti, kdy se bojíme i malého zranění a děláme z něj obrovský problém. Jenže Hamburk ukázal, že ve velkoměstě to s bojem na velkou vzdálenost není jednoduché. Všude je plno lidí pohromadě, takže nůž zůstává i ve vysoce moderní společnosti účinnou zbraní, zvláště s využitím momentu překvapení. Takzvaný close combat, což je (češtinářsky ne zcela přesně, ale pochopitelněji) boj v kontaktu či dosahu, se tak stává nejen otázkou tréninku příslušníků profesionálních jednotek armády a policistů.

Obránci v Hamburku reagovali instinktivně správně, což je potěšitelné. Nasnadě je samozřejmě otázka, zda by zvládli stejně úspěšně i skupinu útočníků? Zvýšili vzdálenost mezi sebou a útočníkem pomocí židlí a dalších předmětů, stejně jako když se chytá zdivočelé zvíře, které by mohlo kousat, škrábat, kopat nebo trkat. Kupodivu někde sehnali i kameny. Možná to byly kvalitní dlažební kostky vyprodávané ve velkém z Prahy od roku 1990 a nahrazované asfaltem a betonovými kostkami. Házené předměty nutily teroristu si krýt aspoň obličej a tlačily ho do defenzívy. Zároveň obránci správně působili jako organizovaná skupina. Jen se musíme obávat, aby je německá justice nepotrestala za nepřiměřenou obranu, nebo dokonce za rasismus, a aby vraha neosvobodila.