Vzorový nositel multikulturního obohacení Evropy! Martin Koller po řádění imigranta s nožem v Hamburku navrhuje tři radikální věci

Návrat středověku do Hamburku

Tentokrát se nejedná o nějaký skanzen či historickou křesťanskou pouť pro pobavení turistů. Hamburk se snažil navrátit do středověku islámský terorista, tedy zločinec, a to palestinského původu. Muslim s nožem vraždící pokojné občany, to vlastně nepředstavuje nic nového v posledních letech v Evropě. V Hamburku je prozatím pouze jeden mrtvý a řada zraněných. Další islámský vrah s nožem nedávno smrtelně ranil českou turistku v Egyptě. Opět a opět brutální saláfistický primitivismus a afroislámský multikulturalismus v praxi. Smrt nevinných občanů z rukou individuí připomínajících, jako v řadě jiných případů islámského terorismu, nemyslící rozzuřené primáty uprchlé ze zoo. Vzorový nositel multikulturního obohacení Evropy. Bohužel vlastně ani ten způsob projevu na veřejnosti a použitá zbraň nejsou nic nového od vypuknutí islámské invaze.

Bude třeba zakázat nejen střelné zbraně, ale i nože? Určitě ne, tady přece útočil privilegovaný afroislámský ilegální migrant na evropské bělochy. Byl přece chudák frustrovaný jejich odporným rasismem. Přišel do Německa nikoli z válečné zóny, ale z vyspělé islámské země a oni mu neumožnili doživotně se bezpracně povalovat za jejich peníze a beztrestně terorizovat bělochy, krást, znásilňovat. A takové bychom měli nadšeně vítat k radosti levičáckých intelektálů a k zisku politických neziskovkářů a italských a řeckých kriminálních obchodníků s ilegálními migranty. Jinak se nám dostane sankcí a nebudeme dostávat z Bruselu část toho, co tam posíláme.

Nůž ve 21. století

Nůž je nástrojem, který člověka doprovází od pravěku, a je to zároveň vysoce funkční zbraň. Byl a je součástí výzbroje bojovníků všech armád. Je to na rozdíl od střelných zbraní nejlépe dostupný prostředek k individuálnímu zabíjení. V případě skupinového je to auto, zbraň hromadného účinku, kterou nelze zakázat. Je třeba uvést, že některé země, například Británie, zakázaly nejen střelné zbraně, ale dokonce i pepřové spreje a pokud jste přistižen s nožem, a to i v kapse, riskujete vězení. Nicméně tam teroristických útoků stejně přibývá. Prodej nožů dosud zakázat nelze, protože jsou potřeba v kuchyni. Nicméně bych se nedivil, kdyby k něčemu takovému došlo a všichni by se museli hromadně stravovat v nějakých jídelnách, přičemž vaření doma by se stalo trestným činem. Na první pohled bláznivá myšlenka, ale v současné EU si to dovedu představit, stejně jako je reálná likvidace peněz a totální kontrola a šikana občana přes banku. Nakonec by na těch vývařovnách někdo dobře vydělával cestou státní zakázky a dotace z EU po demokraticky zkorumpovaném výběrovém řízení.

Nůž lze v případě potřeby vyrobit z kusu železa a nelze zapomínat, že je hlavně bodnou zbraní. V takovém případě ho mohou nahradit i jiné upravené předměty. Nejlepší profesionální zabijáci v USA používají právě takové. Odstřelovači a zkrachovalí pyrotechnici vraždí za peníze jen ve filmech. Specialisté na sebeobranu a boj nožem Martin Cibulka a Ivo Schovanec říkají, že nůž je v rukou středně vycvičeného útočníka zbraní stejně rychlou, jako je třeba revolver. Obrovským způsobem znásobuje sílu obrany i útoku. Kdo přežije útok bez zranění, jako by se podruhé narodil. To říkají odborníci. Jen bych doplnil, že může být zbraní nejen stejně rychlou, ale rovněž stejně účinnou. Z pistole a z revolveru se také každý vždy a dobře netrefí. Na rozdíl od primitivních společenství se nůž v civilizovaných zemích poněkud podceňuje, a to ze dvou důvodů. Vcelku každý preferuje boj na větší vzdálenost od protivníka, který se zdá bezpečnější, eliminuje možnost využití fyzické převahy a nevyžaduje tak silné nervy. Dále je zde diskutabilní představa, že nůž je jakousi brutální a necivilizovanou zbraní. Oba názory mají něco do sebe a stojí za nimi i stále rozšířenější obecný růst zbabělosti ve společnosti, kdy se bojíme i malého zranění a děláme z něj obrovský problém. Jenže Hamburk ukázal, že ve velkoměstě to s bojem na velkou vzdálenost není jednoduché. Všude je plno lidí pohromadě, takže nůž zůstává i ve vysoce moderní společnosti účinnou zbraní, zvláště s využitím momentu překvapení. Takzvaný close combat, což je (češtinářsky ne zcela přesně, ale pochopitelněji) boj v kontaktu či dosahu, se tak stává nejen otázkou tréninku příslušníků profesionálních jednotek armády a policistů.

Obránci v Hamburku reagovali instinktivně správně, což je potěšitelné. Nasnadě je samozřejmě otázka, zda by zvládli stejně úspěšně i skupinu útočníků? Zvýšili vzdálenost mezi sebou a útočníkem pomocí židlí a dalších předmětů, stejně jako když se chytá zdivočelé zvíře, které by mohlo kousat, škrábat, kopat nebo trkat. Kupodivu někde sehnali i kameny. Možná to byly kvalitní dlažební kostky vyprodávané ve velkém z Prahy od roku 1990 a nahrazované asfaltem a betonovými kostkami. Házené předměty nutily teroristu si krýt aspoň obličej a tlačily ho do defenzívy. Zároveň obránci správně působili jako organizovaná skupina. Jen se musíme obávat, aby je německá justice nepotrestala za nepřiměřenou obranu, nebo dokonce za rasismus, a aby vraha neosvobodila.

Zideologizovaná justice a zastrašovaná policie

Osvobození evidentního vraha se může zdát jako trochu bláznivá myšlenka, ale zde bych upozornil na knihu Paula Johsona „Dějiny amerického národa“. Autor je známý pravičák a velmi dobrý propagandista a nelze s ním vždy souhlasit z hlediska hodnocení. Nicméně zveřejňuje zajímavá fakta podložená obvykle statistikou. Popisuje v jedné kapitole období od nástupu především prezidentů Cartera a Clintona, kdy začala rozsáhlá negativní změna v americké společnosti. Autor upozorňuje na rozpad americké rodiny, pokles vlivu tradičních náboženství, růst násilné kriminality, rostoucí primitivismus části mladé generace, pohrdání zákonem a nepřiměřený růst pravomoci soudů. Zahájilo ji tažení nudících se milionářských, protinárodních, protikřesťanských, antisemitských a protibělošských, pseudolevicových a multikulturních intelektuálů z východního pobřeží, opírajících se o protibělošskou rasistickou studii švédského sociologa Myrdala. Ten mimochodem vycházel z blouznivé představy, že černoch nemůže být rasista. Pod praporem boje za lidská práva se od té doby snaží zbavit americkou společnost osvědčených civilizačních hodnot. Tyto tendence zpomalil pouze prezident Reagan.

Výsledkem byly mimo jiné soudní procesy, kde poroty zmanipulované všemožnými aktivisty osvobozovaly černošské vrahy, pokud došlo k vraždě bělocha. Stejné to bylo v době vlny znásilňování bílých žen černochy, především ve velkých městech. Pokud byl černošský kriminálník zlikvidován v boji s policií, vyvolávali aktivisté masové demonstrace plné rabování a násilí. Vytvořili systém rozsáhlého a nákladného parazitování některých skupin na většinové společnosti, přičemž opravdu potřební občané dostávají z přerozdělování nejméně, nebo nic. Podobný fenomén nezaslouženého rasistického zvýhodňování vidíme v současné Evropě. Stejně jako v USA jsou výsledkem ekonomická stagnace a růst kriminality.

Výsledná poučení

Stejně jako další islámské teroristické útoky, i ten v Hamburku je dokladem nemožnosti soužití civilizovaných Evropanů se značnou částí muslimů, je dokladem pomýlenosti a nebezpečnosti ideologie takzvaného multikulturalismu.

Podporujme policii, čímž nemyslím politické vedení Ministerstva vnitra podléhající ČSSD. Většina policistů jsou slušní lidé a vlastenci na straně spoluobčanů. I oni zde žijí a mají svoje rodiny, kterým jde o zdraví a život stejně jako nám všem. Nezapomínejme, že policie je pod tlakem politiků, z nichž někteří jsou protinárodní, pod tlakem advokátů placených politickými neziskovkáři a pod tlakem soudců, kteří místy přistupují velmi liberálně k porušovatelům zákona bez ohledu na zájmy občanské většiny.

Útok v Hamburku je další doklad primitivního jednání, s nímž se u afroislámských migrantů setkáváme velmi často. Zda je to důsledek sňatků mezi příbuznými nebo jiného důvodu pokleslé inteligence, je otázkou. Faktem je, že některé studie, které jsou utajovány a bez smysluplných argumentů popírány, tomu nasvědčují.

Znovu vidíme doklad agresivity reprezentanta palestinské komunity. Je to zároveň doklad nutnosti Izraele bránit svoje občany před islámským terorismem a nespravedlnosti pseudolevičáckého a antisemitského vedení EU a Německa, které se za to snaží Izrael šikanovat. Opět bych připomněl ilegální zbraně a trhaviny na palestinské ambasádě v Praze.

Tento a další teroristické útoky, které přijdou, jsou potvrzením správnosti linie odporu východoevropských zemí vůči transferu ilegálních migrantů z Německa, Itálie a Řecka. Konkrétně se jedná především o Polsko, Maďarsko, ale v poslední době se urychleně přidali i někteří z českých politiků, kteří se obávají zaslouženého volebního debaklu. Zde je třeba, aby voliči tlačili na reprezentanty stran a hnutí, aby se vyjadřovali jednoznačně k hlavním bezpečnostním otázkám, nemlžili, nezabývali se okrajovými tématy a neskrývali se za propagandu různých agentur.

Pokud bude současný vývoj z hlediska islámského tažení do Evropy pokračovat, musíme prosazovat tři základní právní faktory z hlediska zachování státu a národa: Zaprvé – právo na všelidové referendum, především o zásadních bezpečnostních otázkách, které bude nadřazeno rozhodování eurokomisařů z Bruselu, včetně možnosti odchodu z EU. Zadruhé – vymahatelné právo na úplné a pravdivé informace v médiích, které jsou základem prevence, jež je základem bezpečnosti, obzvláště v krizovém období. Cenzuru a takzvanou politickou korektnost v médiích postavit mimo zákon z důvodu podpory organizovaného zločinu, především islámského terorismu. Zatřetí – právo na obranu a sebeobranu, včetně skupinové, a právo na držení zbraně. K tomu zákaz vlastnictví zbraní pro migranty z krizových oblastí po tři generace.

Otázka zbraní v rukou migrantů je zásadní problém EU propadlé multikulturalismu a všeobjímajícím právům bez povinností. Tažení proti legálně drženým zbraním je dáno tím, že země EU umožnily ve své multikulturní zaslepenosti přístup k nim rizikovým skupinám, což jsou především migranti z islámských zemí žijící v uzavřených komunitách, které stále více podléhají saláfistické agitaci Muslimského bratrstva. Zároveň tamní vlády nejsou schopné – pod tlakem pseudolevice, ideologizovaných soudů, médií přisluhujících protievropským zájmům a neziskovkářů – zasáhnout a řešit problém dodnes. U nás je něco takového stále reálné, pokud budeme volit vlastenecké politiky, kteří budou mít zájem na vlasti a národu, a to nejen pár měsíců před volbami.

V neposlední řadě je třeba realizovat systémovou přípravu obyvatelstva na krizové situace, včetně války, čímž se zabývá můj další připravovaný článek. Takovou přípravu ovšem nelze postavit jinak než na vlasteneckém základu, jako pojivu národa. Žádné eurovlastenectví neexistuje, což dokazuje, že EU je vedena chybně a většina obyvatel ji nechce a nebude ji aktivně bránit. Proto je třeba bránit aspoň vlastní zemi. K tomu je třeba být připraveni.

Na závěr je třeba konstatovat, že každý musí počítat s rostoucím ohrožením zdraví a života, které může nastat po masivní muslimské migraci do naší země. Zde je třeba udělat totéž, co v Polsku a na Slovensku. Zákonem zabránit rozprodej půdy cizincům, zvláště z rizikových zemí, a všemožné podvodné prodeje schované za prostředníky prohlásit za neplatné od prvopočátku.