Geislerová v pořadu Českého rozhlasu Osobnost Plus popsala, jak probíhalo natáčení snímku Karavan, kde hraje matku autistického syna, jenž trpí Downovým syndromem. Film, který se dostal do oficiálního soutěžního programu festivalu v Cannes, si budou moci vychutnat čeští diváci i na blížícím se karlovarském festivalu, kde jej čeká zvláštní uvedení. „Jsem zvědavá, zajímají mě reakce,“ pronesla herečka s přiznáním, že má před domácím uvedením ještě větší trému.
Podotkla, že sice tvůrci už ví, co od ní mohou očekávat, ale pak dojde i na momenty, kdy chtějí po herečce i větší výzvy. „To mě vždycky baví,“ zmínila s tím, že jí to imponuje. Se scénářem se měla sžít i v popisované situaci, kdy je třeba „poodejít od sebe, aby se mohla vrátit sama k sobě. „To jsou myslím nejdůležitější životní momenty. Ty člověka nejvíce formují. Rozbíjení něčeho – to jsou ty obruče, které mají prasknout, aby se člověk osvobodil, a v mém životě funguje něco jako ‚výdej a příjem‘… Já jsem se musela naučit i co chtít a co nechtít. Někdy člověk něco strašně chce, ale pak pochopí, že to není správné,“ zmínila Geislerová s osvětlením, že „chtění“ dle ní může člověka dovést na špatná místa či ke špatným lidem. Herečka posluchačům Českého rozhlasu proto doporučila, že je potřeba se naučit pochopení toho, co chtějí a o co usilují.
Hodnotí, že rodiče dětí s Downovým syndromem mají těžké podmínky například v tom, že jsou jejich děti obětí „systémové nespravedlnosti“. „Na něco jsou moc postižení, na něco jsou málo postižení, tak ‚dowňáci‘ nezapadají na některé disciplíny,“ popisovala. Problémy mají rodiny takovýchto dětí dle Geislerové s žádosti o podporu a celkově se mají popasovávat i s fyzickou náročností své situace.
Přístup Čechů k postižením lidem herečka shrnula slovy, že na tom „nejsme úplně špatně, ale ani úplně dobře“. Problémy u nás prý například dělá lidem samotné pojmenování lidí a Geislerová se setkala i s šokem, že o lidech s Downovým syndromem hovoří jako o „dowňácích“. Toto označení prý ale takto používají lidé s tímto syndromem běžně, kdy mluví sami o sobě.
Došlo i na politické názory, jejichž vyjadřování Geislerová považuje za součást svého normálního běžného života. „Myslím si, že to je věc povahy. Je to dané mou povahou a možná i nedostatkem soudnosti a diplomacie a také nějaké přímočarosti, kterou mám ráda. Ráda ji používám i ji ráda přijímám. Mám ráda, když jsou lidé otevření, upřímní a nezáludní,“ vysvětlila.
Postupem času však herečka ztrácí iluze. „Poslední dobou mě to přestává zajímat. Je to úplně nehorázný,“ pronesla o politice.

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Radek Kotas