„V momentě, kdy jsme se stali také záchranným centrem CITES, tento prostor přestal vyhovovat. Není tu zavedená voda a zavést ji nelze. Ve dne i v noci neustálý hluk. Jde o stísněný prostor a není kam ho rozšířit. Navíc je celý vybetonovaný, takže zde zvířata hlavně v létě nemají komfortní podmínky. A zejména v poslední době v Praze hapruje deratizace, takže se strašně navýšil počet potkanů,“ vyjmenovává důvody vedoucí Věra Aladzasová Přibylová, proč chce svou záchrannou stanici přestěhovat.

A pak dodá ještě jeden: „Nehynoucí a nesmyslné nepřátelství Magistrátu Hlavního města Prahy k mé osobě, což mě mrzí, ale i zmáhá.“ Vypravili jsme se do jejího hájemství zjistit, jak dnes vypadá každodenní boj o zraněná, nechtěná či zabavená zvířata.

Boj o zvířata

U pražského nádraží Libeň projdeme podjezdem, dáme se doprava a jsme u branky s neumělým nápisem Záchranná stanice pro divoká a exotická zvířata. Pak přijde otevřít Věra Aladzasová Přibylová. Celoživotní ochránkyně zvířat, dlouholetý postrach úřadů. Dobrá a zlá vědma v jedné osobě. Její hájemství jsou vlastně tři záchranné stanice v jedné. Pro nemocná či zraněná zvířata z volné přírody či nechtěná exotická zvířata – hlavně ptáky a plazy, pro invazní druhy a nakonec centrum CITES (CITES je mezinárodní úmluva o ochraně volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin, která reguluje mezinárodní obchod s těmito druhy. Pozn. red.)