Kajínek na začátku uvedl, že v jedné věznici si na peníze musíte vzít sáček a dát si do něj jen drobné, když chcete vězni něco koupit. „Do jiné věznice si můžete přinést peníze. Hotové, zaplatit s nima. Ale pozor, na té bráně musíte ukázat, kolik těch peněz máte a když jdete zpátky, tak musíte mít stvrzenku z kantýny a ukázat zase peníze na bráně a musí vám to sedět na korunu. Vy v tý kantýně nemůžete tomu personálu nechat nějaký dýško nebo pár korun, protože byste byli hnedka v podezření, že těch pár korun si nechal ten vězeň. Co by tam s nima asi dělal, že? Ale tohleto jsou věci, kdy ta vězeňská služba vám přijde, že tomu velí divný lidi, že si fakt vymýšlí nesmysly,“ uvedl Kajínek.
Podmínky jsou dle Kajínka věznice od věznice různé. Někde se např. o dámskou kabelku nikdo nestaral, ani o hotovost. „Potom chytří bachaři vymysleli, že teda s kabelkou dovnitř ne. A začali se vymýšlet různé věci, jako že kabelka se musela zamknout někde ve skříňce a ta návštěva přicházela s pár korunama v hrsti a třeba brýle. Nebo léky, kdo potřeboval na tu dobu. Nic jiného,“ popsal zpřísnění.
Dříve prý návštěva prošla bezpečnostním rámem, kabelka projela scannerem a vše normálně pokračovalo. Ale pak přišla doba, kdy se musely sundávat boty. A následně dokonce začali návštěvy scannovat na scannovacím křesle. „Návštěva přijde, sedne si na to křeslo a čeká, až teda se rozzáří a zjistí se, že u sebe nemá samopal nebo bůhví co,“ popsal Kajínek situaci s tím, že výmysly se mění. V některých věznicích jsou podle bývalého vězně bachaři tak drzí, že po návštěvách žádají, aby se obnažily. „Žádají, aby zvedaly sukně, žádají, aby se svlíkaly,“ doplnil a dodal, že k někomu si to bachař dovolí a k někomu ne. „Někdy ta sprostota je tak neuvěřitelná, že opravdu nechápete, jak to je,“ pravil.
Fotogalerie: - Benešová ve vazební věznici Ruzyně
Za to, že teď návštěvy očuchává pes, můžou feťáci, řekl dále Kajínek. „Oni tam přinesli strašně moc těch negativních věcí. Kvůli nim se dělají všechny ty prohlídky, všechny ty problémy jsou kvůli nim,“ prohlásil. Poukázal na to, že extra důkladné prohlídky jsou paradoxní, když do vězení většinu zakázaného materiálu pašují zaměstnanci. Dodal, že to není žádný útok, jen konstatování. „Prostě za peníze v Praze dům. Je to strašně jednoduchý. Jestliže gram něčeho stojí někde nějakou částku, tak v tom vězení to stojí třeba trojnásobnou částku. Tak to je obchod, o nic jiného nejde. Jestliže mobil stojí venku nějakou částku, ve vězení stojí dvojnásobnou částku. Jestliže někdo pracuje ve vězení za 20 tisíc–25 tisíc, tak proč by si nepřilepšil, že má dvakrát tolik.“ Doplnil, že většina zaměstnanců nic takového nedělá, ale pár lidí lačných po výdělku se vždycky najde.
I podmínky samotné návštěvy se různí, někde proti sobě sedí naproti u stolu, jinde je dělí plexisklo, někde dokonce mají stoly s plexisklem. Vězeňská služba prý velice řeší kontakt jako polibky a obejmutí. „Nakonec z toho bylo takový neurčitý, jak to dělat, nedělat. Takže si pak každý vymýšlel, jestli obejmutí na začátku nebo na konci návštěvy, při návštěvě se nedotýkat, nebo obejmutí, ale žádné líbání, nebo jedna pusa, žádná pusa. Jak si věznice vymyslela, tak to probíhalo,“ uvedl Jiří Kajínek.
Sám zažil různé návštěvy. Za plexisklem, za mříží a plexisklem nebo jen za mříží. „Nejubožejší“ návštěvy zažil dle svých slov na Mírově, kde měl po nějakou dobu svázané ruce a nohy tzv. na medvěda a mezi ním a návštěvou byla mříž s plexisklem. „Teď ti bachaři chtěli, abych zvednul telefonní sluchátko a s tou návštěvou telefonoval. A když jsem se smál, jestli jsou normální, když mám medvěda, ruce přivázané k opasku u pasu. A teď vám hlupák řekne, vemte si sluchátko.“ Nakonec mu prý „milostivě“ jednu ruku odvázali, aby mohl s návštěvou mluvit.
„A protože ty lidi skutečně nebyli normální, tak si představte, že vedle mě z každé strany seděl bachař a za tou mojí návštěvou seděli tři bachaři. Aby jim neuniklo jediný slovo. Koukali vám do pusy přímo. Prostě úplně ubohý,“ doplnil. Ale pak se zřejmě bachařům zdála jedna volná ruka moc, takže ho nechali svázaného a na hlavu mu dali sluchátka s mikrofonem. Vězeňská služba podle něho porušila vlastní nařízení a zákony, protože ho svazovali déle, než je zákonná lhůta. „Tahle lhůta u mě neplatila. Prostě se všichni tvářili, u mě to neplatí a hotovo,“ řekl a dodal, že pro vězeňskou službu byl šok, když ho soud přeřadil do věznice s ostrahou a státní zástupce podal (neúspěšnou) stížnost. Ale soudce si nechal vypracovat posudek, který zněl jasně, že by se měl Kajínek připravovat na podmínečné propuštění a nemá ve zvýšené ostraze co dělat.
Fotogalerie: - Policejní auta pro Jihomoravský kraj
Nicméně, věznice si našla další způsoby, jak mu život znepříjemnit. Zatímco u jiných vězňů bylo jedno, kde sedí, Kajínek musel sedět na přesně vyhrazeném místě, a tak, jak si bachři řekli. „Já jsem se nemohl otočit, nic, prostě komedie,“ komentoval a dodal, že samozřejmě existují i normální bachaři. „Ale bohužel je tam taky hromada těch druhejch,“ konstatoval.
Věznice mají i pravidla, že kdo se snaží pašovat něco vězňům, ten má pak podle rozhodnutí návštěvy po nějakou dobu za plexisklem. Ale pravidla byla podle Kajínka podivná. „Paní doktorka šla na návštěvu, řekli jí, ať si vezme kabelku, že může s kabelkou dovnitř. Paní doktorka šla s kabelkou, kde měla všechno, co dámy v kabelkách mívají a měla samozřejmě mobilní telefon. Přišla na bránu, tam se jí zeptali, jestli má mobilní telefon, paní doktorka řekla ano, tak si ho tady vyndejte, tak si ho vyndala, šla přes rám, přes rentgen, mobil jí uschovali, paní doktorka šla na návštěvu,“ popsal jednu návštěvu.
Ale při příští návštěvě už jí kabelku zakázali, takže jí dala do úschovny. „Příště přišla, ‚dneska si kabelku můžete vzít, v pohodě, jděte dál‘, paní doktorka šla dál. Neuvědomila si, že má v kabelce mobil, protože ten má člověk u sebe pořád. Šla přes ten rám, tam to začalo pípat,“ pokračoval Kajínek. Z mobilu zapomenutého v kabelce ovšem ostraha začala dělat problém. „Ti bachaři začali, že je to jasné pašování mobilu do věznice. Že mi ho tam chtěla předat,“ uvedl Kajínek a dodal, že zmíněná doktorka namítala, že se jedná o její, zapnutý mobil s její SIM kartou a navíc je stejně Kajínek pod dohledem, takže nebylo ani možné mobil nějak předat. „Ne, prostě chytrý bachař vymyslel, že to je obrovské porušení, musí se to nahlásit na generální ředitelství do Prahy, na ministerstvo spravedlnosti. Obrovské řešení, co se bude dít, jak se to bude dít,“ dodal.
Fotogalerie: - Bitka s policií v Paříži
Doplnil, že ani bachaři si s sebou do práce nemohou vzít mobil, toto privilegium má jen ředitel věznice a jeho náměstek. Podle něho je hlavně podezřelé, že se jí bachaři nezeptali, jestli mobil má u sebe, když se pokaždé předtím zeptali. Údajný pokus o pašování pak řešili dvě hodiny. Nakonec to skončilo návštěvami za plexisklem. A bachaři, ředitel i náměstek pak podle něj mají ještě tu drzost tvrdit, že se jen řídili nařízeními. „Zůstane vám rozum stát, zůstanete fascinovaně zírat na to, co je bachař schopnej vyrobit za problém, vymyslet za problém,“ zhodnotil.
Už ve vězení prý před dozorci kritizoval praxi, že musí nahý vězeň udělat dřep, aby se ukázalo, zda nemá něco schované v konečníku. „Tak si to zkuste. Když budete dělat dřepy, tak si myslíte, že to tlusté střevo nebude fungovat a všechno, co v něm máte schované, vypadne na zem?“ doporučil dozorcům. Některé bachaře, jak uvedl, obtěžuje sledovat nahé dřepující vězně. „Ale jiní jsou tak úchylní, že se jim líbí okukovat ty lidi. Všude pracujou všelijaký lidi,“ dodal.
A na závěr přidal historku, jak na Borech ti, kdo se chovali slušně a měli povolení od ředitele, tak mohli mít tzv. nestandardní nebo i intimní návštěvu. „Mohli být s tou návštěvou osamotě, bez kontroly. Fungovalo to. A pak přijde prostě hlupák, kterej tu svojí návštěvu tam začne držet násilím, vykřikovat, že jí podřeže, když ho nepustí,“ řekl Kajínek a dodal, že ředitel pak na půl roku nepovolil návštěvy nikomu.
Psali jsme:
autor: kas
