Kajínek na začátku uvedl, že v jedné věznici si na peníze musíte vzít sáček a dát si do něj jen drobné, když chcete vězni něco koupit. „Do jiné věznice si můžete přinést peníze. Hotové, zaplatit s nima. Ale pozor, na té bráně musíte ukázat, kolik těch peněz máte a když jdete zpátky, tak musíte mít stvrzenku z kantýny a ukázat zase peníze na bráně a musí vám to sedět na korunu. Vy v tý kantýně nemůžete tomu personálu nechat nějaký dýško nebo pár korun, protože byste byli hnedka v podezření, že těch pár korun si nechal ten vězeň. Co by tam s nima asi dělal, že? Ale tohleto jsou věci, kdy ta vězeňská služba vám přijde, že tomu velí divný lidi, že si fakt vymýšlí nesmysly,“ uvedl Kajínek.

Podmínky jsou dle Kajínka věznice od věznice různé. Někde se např. o dámskou kabelku nikdo nestaral, ani o hotovost. „Potom chytří bachaři vymysleli, že teda s kabelkou dovnitř ne. A začali se vymýšlet různé věci, jako že kabelka se musela zamknout někde ve skříňce a ta návštěva přicházela s pár korunama v hrsti a třeba brýle. Nebo léky, kdo potřeboval na tu dobu. Nic jiného,“ popsal zpřísnění.

Dříve prý návštěva prošla bezpečnostním rámem, kabelka projela scannerem a vše normálně pokračovalo. Ale pak přišla doba, kdy se musely sundávat boty. A následně dokonce začali návštěvy scannovat na scannovacím křesle. „Návštěva přijde, sedne si na to křeslo a čeká, až teda se rozzáří a zjistí se, že u sebe nemá samopal nebo bůhví co,“ popsal Kajínek situaci s tím, že výmysly se mění. V některých věznicích jsou podle bývalého vězně bachaři tak drzí, že po návštěvách žádají, aby se obnažily. „Žádají, aby zvedaly sukně, žádají, aby se svlíkaly,“ doplnil a dodal, že k někomu si to bachař dovolí a k někomu ne. „Někdy ta sprostota je tak neuvěřitelná, že opravdu nechápete, jak to je,“ pravil.