Selhali jsme a stále selháváme, jak již v minulosti uvedl prof. Milan Zelený v boji proti viru, který ale sám není příčinou, spíše jen následkem. Je produktem globálního poklesu lidské imunity kvůli zničeným a oslabeným organismům, a tudíž ochablosti v rezistenci vůči virovým a jiným oslabujícím útokům, jako je monokultura, chemikalizace, jedovaté ovzduší, ničení rostlinné i živočišné přírody, a tak podobně.
Evropská unie selhala, protože je výtvorem umělým, politickým, právě v nedostatku prostých lidských hodnot, jako jsou odbornost, spolupráce, soudržnost a lidská vzájemnost. Její představitelé si možná doposud ještě ani jen neuvědomují, že máme méně zboží, služeb a peněz pohybujících se po celém světě; a kratší, dislokovanější dodavatelské řetězce. Prostě již žijeme i podle takové společnosti jako je KPMG (Vyjádření jejího partnera pro zprávu hodnotového řetezce Tima Sarsona) v období zrychlující se re-lokalizace alias deglobalizované ekonomice, kde:
- Produkty jsou vyráběny a skladovány blíže místu, kde jsou prodávány.
- Méně zboží a služeb se dováží a vyváží, zatímco více se vytváří doma.
- Akcioví a dluhoví investoři vkládají své peníze do tuzemských podniků a nástrojů státního dluhu.
- Vlády přistupují k intervenci soukromého sektoru svalnatým přístupem „na prvním místě“.
Delglobalizaci tedy lze chápat na opačné straně spektra než globalizaci a je obecně spojena se sníženou vzájemnou závislostí mezi zeměmi, což může omezit pohyb zboží, kapitálu a služeb i tok lidí mezi nimi. Poháněná je faktory jako (1) klimatická změna, (2) finanční konzervatizmus, (3) ekonomický nacionalismus, (4) technologický pokrok a (5) hodnota za pohybu (globálnost a rychlost). Na deglobalizaci se často nahlíží ekonomickou optikou, přičemž se jasně ukazuje, že ekonomická globalizace již dosáhla vrcholu na přelomu let 2000 a 2010, což zvyšuje relevanci ochranářských politik v letech před pandemií COVID-19. Deglobalizace kromě ekonomické oblasti pokrývá také mnoho dalších sociálních a politických oblastí. Je to vlastně na kulturních a politických frontách, kde důsledky pandemie COVID-19 již přinesly velké transformace a dokonce i zvrácení globalizačních trendů. Potvrzuje to celosvětově přehodnocování role Číny v globálních dodavatelských řetězcích, na nichž svět vyhořel na COVID-19. Deglobalizace se prostě a jistě v roce 2020 zrychlila. Čínští průmysloví plánovači chápou křehkost globálních dodavatelských řetězců lépe než kdokoli jiný. Pokud se rozpadnou, stane se to náhle, varuje komentátor Bloomberg Opinion Tyler Cowen. Důvodem je, že „každá část řetězce se spoléhá na jiné části, aby přidala svou hodnotu,“ říká. Poprvé od druhé světové války „globální ekonomika čelí možnosti skutečného oddělení mnoha obchodních spojení“.
Čína byla největším vítězem globalizace, což samozřejmě znamená, že bude největším poraženým z deglobalizace. V průzkumu Americké obchodní komory v Singapuru uvedlo 28% dotázaných, že zakládají nebo využívají alternativní dodavatelské řetězce ke snížení své závislosti na Číně. V Číně jsou ohroženy desítky milionů pracovních míst. V sázce bude nakonec sociální a politická stabilita.
Vadí vám, že se premiér Babiš ,,kamarádí" s Viktorem Orbánem?Anketa
Jedním z jistých ohnivých znaků toho, že byla rukavice svržena při politické globalizaci tak, jako píše ve svém článku „COVID-19: The Deglobalization Amplifier“ pro Geopolitical Monitor Dr. Philip Dandolov, je odpor proti migraci. V tomto ohledu se částečně předpokládá, že populistické strany v Evropě mají dobrou pozici k tomu, aby se věnovaly nativistické domácí agendě. Takové strany pravděpodobně již prosazují argument, že migranti jsou vektory COVID-19, což může potenciálně způsobit prodloužení pandemie, a tak prosazují mainstreamovou politiku vedoucí k zpřísnění hraničních kontrol a zavedení dalších migračních limitů. Pandemie COVID-19 navíc přinesla změnu paradigmatu, pokud jde o migrační vzorce v rámci EU mezi „starými“ a „novými“ členskými státy EU. Například v roce 2020 se značný počet Rumunů, Bulharů a Litevců vrátil do svých domovských zemí z míst jejich bydliště v západní Evropě, což znamenalo zásadní obrat, pokud jde o dominantní směr migrace, který je symbolem posledních 30 let. Je příliš brzy na nějaké dlouhodobé předpovědi s rozumnou mírou jistoty, ale pokud se poměrně málo těchto vracejících se migrantů trvale obnoví ve svých domovských zemích, mohlo by to pomoci zmírnit část odlivu mozků a zmenšování populace problémy postihující země střední a východní Evropy. Na druhé straně takový scénář může vést ke zlepšení ekonomické konkurenceschopnosti těchto zemí, což sníží motivaci k otevření dveří kvalifikovaným migrantům z mimoevropských zemí. V jistém smyslu by mohla být zvýšená etnická homogenita v západní i východní Evropě, která byla vedlejším produktem posunů dynamiky migrace způsobených COVID, sama o sobě charakterizována jako znak deglobalizace v Evropě.
Kromě toho, zatímco COVID-19 byl smíšeným pytlem, pokud jde o posílení volebního bohatství nacionalisticko-populistických stran, v politicky liberálních zemích, kde pravičáci skutečně podporovali přísný přístup k omezování viru, například ve Švédsku (příklad Švédští demokraté) a v Belgii (zastánci takového přístupu jsou Vlaams Belang) se zdá, že se volební vyhlídky těchto politických organizací znatelně zlepšily. V bezprostředních postpandemických letech je tedy možné, že i v některých historicky přátelských zemích Evropy bude trvalý odpor vůči velkorysé azylové politice.
Další politický rozměr deglobalizace se týká zvýšení významu národních států a role státní úrovně při rozhodování. Pandemie COVID-19, zejména v jejích počátečních fázích, vážně zpochybnila konvenční moudrost, že řízené sdružování suverenity, které umožňuje nadnárodním orgánům, jako je EU, zastupovat své členské státy v různých oblastech, nutně vede k rychlejšímu rozhodování a umožňuje národním státům být vůči globální krizi spíše proaktivní než reaktivní. Kromě toho podpora široké veřejnosti pro uzavírky ve většině evropských zemí, jakož i kompetentní opatření při řešení pandemie, kterou projevují země jako Nový Zéland a Austrálie (které nebyly proti ochraně zdraví svých občanů, a to i na úkor značné části uzavírajíc se před vnějším světem) pravděpodobně svědčí o pokračujícím významu silného a rozhodného národního státu v situacích, kdy se světové společenství ocitá v návalech globálního problému s rozsáhlými důsledky. Problémy, jimž čelí země jako Švédsko kvůli zdánlivému chybějícímu právnímu mandátu (který někteří učenci zpochybňují) přiznané vládě k uložení těsného zablokování, a pomalému tempu očkování ve státech, jako je Německo.
Faktor podporující deglobalizaci se také týká stavu, ve kterém se nacházejí hlavní světové mocnosti. Hegemonická teorie stability spojuje otevřenost mezinárodního ekonomického systému s převahou nejmocnější země, kterou v nedávné historii byly Spojené státy americké. Naopak deglobalizace doprovází pokles moci nejsilnějšího státu, i když ne nutně v absolutních číslech, ale ve srovnání s jinými státy. Pokud takový pokles nastane, je očekávaným výsledkem zvrat globalizace. USA byly přímým důsledkem COVID-19 a musely se potýkat s vážnou zdravotní krizí a jejich ekonomika se smršťovala takovým tempem, jaké nebylo možné od druhé světové války. Vnímané nedostatky v přístupu USA k COVID-19, přičemž boj s nemocí je pro zemi považován za „černobylský okamžik“, také přispěl k narušení důvěry ve vedení USA v mezinárodních kruzích. Kromě toho dalekosáhlé dopady pandemie COVID-19 na mnoho oblastí života ve Spojených státech mohou částečně vysvětlit touhu prezidenta Joe Bidena vydat se cestou částečného omezování mezinárodních záležitostí se zachováním prvků agendy Donalda Trumpa.
Pokud jde o rozvíjející se velmoc v Číně, zatímco se zdá, že její ekonomika se ve srovnání s USA pravděpodobně rychleji odrazí od neúspěchu COVID-19, její globální pověst byla pošpiněna. Popularita Číny mezi širokou veřejností v evropských zemích dosáhla historického minima díky celosvětové kritice její reakce na pandemii, konkrétně neochotě čínských úřadů být dostatečně transparentní ohledně viru v raných fázích vypuknutí epidemie. Nedostatek důvěry v dominantní hráče, jejichž chování udává tón povaze interakcí národního státu v mezinárodním systému, pravděpodobněji povzbudí ostatní země, aby se držely na nízké úrovni a nasměrovaly je k izolacionismu. Kromě toho se pravděpodobně začaly odlupovat válečné metafory používané politickými osobnostmi za účelem povzbuzení občanů spojit se proti viru a šíření konspiračních teorií týkajících se údajné čínské agentury při propouštění COVID-19 na populárním líčení Číny jako stále spícího draka, zdánlivě bez zájmu utvářet světové záležitosti neekonomickými prostředky. Čína se historicky pokouší vykreslit sama sebe jako osobu, která má v globální správě především defenzivní priority, ale výpadek pandemie zasáhl čínské úsilí o budování značky a pravděpodobně znovu upozornil na vysoce kontroverzní situaci v oblasti lidských práv v zemi.
Pandemie COVID-19 v podstatě znovu posílila národní stát a kvůli praktickým potřebám přiměla vlády namočené v politickém liberalismu postavit se proti filozofii „otevřených hranic“. Oslabilo to také ekonomické bohatství Spojených států, což potenciálně ovlivnilo výpočty předsednictví Joe Bidena s ohledem na provádění intervenčních politik, a snížilo postavení „měkké moci“ druhého uchazeče o postavení velmoci v Číně. Zdá se, že všechny tyto efekty vyvolané COVID poskytly úrodnou půdu pro uvolnění nových proudů příznivých pro deglobalizaci, alespoň v krátkodobém horizontu.
Stefan Legge a Piotr Lukaszuk ve svém článku “Regionalization vs globalization: what is the future direction of trade?“ zveřejněném na webu Světového ekonomického fóra se zmiňují, že na základě pečlivé analýzy údajů o obchodu zkoumali, do jaké míry data podporují tvrzení o zrychlující se deglobalizaci. Za tímto účelem si stanovili tři ukazatele, které odhalují podle jejích názoru regionalizaci: podíl globálního obchodu mezi národy na stejném kontinentu; podíl globálního obchodu mezi národy se společnou hranicí; a průměrná geograficky vážená vzdálenost globálního obchodu vážená obchodem. Všechny tři signalizují trend směrem k regionalizaci, pokud se v poslední době zvýšily.
1. Obchodní údaje 1815-2014
Tyto data z přiloženého obrázku potvrzují, že asi pětina světového obchodu probíhá mezi sousedními zeměmi, zhruba 60% mezi zeměmi na stejném kontinentu. A obchodem vážená průměrná geografická vzdálenost v globálním obchodu je asi 5 000 km, ale v čase kolísá-s poklesy během velkých narušení. U všech tří ukazatelů neexistuje žádný důkaz o regionalizaci v letech před rokem 2014.
2. Obchodní údaje 1950-2019
Tato čísla jsou historickým měřítkem. Co ale ukazují novější údaje? K tomu byli Leggem a Lukaszukom použité nejnovější data poskytovaná Keithem Headem a Thierry Mayerem (obrázek: Testy regionalizace v datech současného obchodu, 1950–2019). Všimněte si, že historická data pokrývají poněkud odlišný soubor zemí ve srovnání se současným souborem dat, což ztěžuje srovnání mezi soubory dat a zdůrazňuje analýzy v rámci souboru dat. Současná obchodní data však také neposkytují žádnou podporu pro hypotézu regionalizace. Podíly globálního obchodu mezi sousedními zeměmi a zeměmi na stejném kontinentu jsou pozoruhodně stabilní. A průměrná geografická vzdálenost, kterou zboží cestuje, se za posledních 20 let zvýšila, zejména kvůli integraci Číny do globální ekonomiky. Tento vzestup kompenzoval pokles v 90. letech, který do značné míry odráží otevírání se východoevropských zemí.
3. Obchodní údaje 2016-2021
Proč tedy mnozí komentátoři tvrdí, že se děje regionalizace? Podle Leggeho a Lukasczuka dosud bychom mohli dojít k závěru, že regionalizaci můžeme vidět všude, kromě dat. Nejnovější údaje, které zachycují rok 2020, se jí však týkají. Přestože Legge a Lukasczuk ještě v době publikování jejích článku ještě neměli k dispozici data pro všechny národy, mohli zvážit statistiky dovozu z EU. Vzory na obrázku (Testy regionalizace v nejnovějších údajích o obchodu EU-28, 2016–2021) byly pozoruhodně stabilní, dokud krize COVID-19 nenastala v únoru 2020. Zejména se zvýšil podíl dovozu ze zemí na stejném kontinentu a průměrná geografická vzdálenost dovozu se výrazně snížila (nejedná se o efekt brexitu, když se podíváme na EU-28). Narušení související s pandemií jednoznačně zasáhla mezinárodní dodavatelské řetězce.
Co data odhalují?
Někdo může tvrdit, že jakékoli nově se objevující vzorce ve statistikách regionalizace jsou potlačovány dlouhodobými existujícími obchodními toky. Zopakujeme tedy analýzu zaměřenou na „nový obchod“, tj. Toky na úrovni produktů mezi zeměmi, které s takovým zbožím nikdy dříve neobchodovaly na komerční úrovni (definujeme jej jako minimální 1 milion USD). Zde zjišťujeme, že průměrná vzdálenost vážená obchodem za posledních pět let neustále klesala a v roce 2019 dosáhla nejnižší úrovně od finanční krize v roce 2008. Rovněž podíl nového obchodu mezi hraničními zeměmi zaznamenal v roce 2019 výrazné zvýšení 18% z 9–10% pozorovaných za poslední dvě desetiletí. Porota stále neví, zda tyto nedávné náznaky regionalizace jsou prvními známkami systematického posunu.
Napříč tomu, že ekonomická krize COVID-19 ještě více zatěžuje globalizaci a další argumentace celosvětově uznávaného ekonoma Zeleného potvrzují, že globalizaci jsme vyčerpali, politický systém se nevzdává dobrovolně. Napříč tomu, že politici již částečně začínají chápat, že už není východisko, zatím stále nechtějí dát lokalitám a regiónům autonomii, protože pro jejích je s ohledem na jejích osobní zájmy lepší integrovat a centralizovat, To ale nemůže uspět, protože celý proces je přirozený.
Jaké jsou cesty, vedoucí k přizpůsobení se deglobalizaci?
Odolnost, po které mnozí z nás po zkušenost toužíme, není zadarmo. V případě, že chceme přežít a podnikat ve stále více roztříštěné a geopolitické situaci je dobré stát se méně globálním. Globalizace je na ústupu, regionalizace je trendem. Lidé, podnikatelé, společnosti, komunity a regiony by určitě měly využít svého vlivu, aby decentralizovali ekonomickou moc. Jak to udělat správně?
Zelený v rozhovoru pro Českou pozici v roce 2015 s názvem „Neprožíváme krizi, ale změnu ekonomického systému“ (ZDE) řekl: Severní Itálie po druhé světové válce byla nejchudším regionem v Evropě. V padesátých letech italská vláda ve své osvícenosti řekla, že v něm bude podporovat podnikání. Když si uděláte firmu, dáme peníze na její rozjezd. Rodiny vytvořily firmy, daly to na papír a dostaly dotace. Pak se posadily na zápraží a firma nic nevyráběla, přičemž vláda říkala, že musí dát další finance.
Asi po 20 letech bylo provedeno statistické šetření, které zjistilo, že severní Itálie je stejně chudá jako před dotacemi. Ty byly proto zastaveny a v severní Itálii bylo 20 tisíc firem, které vůbec nic nedělaly a neměly ani peníze. Až poté začaly rodiny hledat, jak se uživit, a když už měly firmu, přemýšlely, co budou dělat. Najednou se v severní Itálii začaly rozjíždět takzvané průmyslové distrikty, autonomní regiony, které se soustřeďovaly na různé obory.
Začalo to fungovat a vznikat další firmy. V roce 2015 byla severní Itálie nejbohatším regionem v celé Evropě a chce se odtrhnout od „lumpů“ na jihu a vyplatit se. Zastavení dotací vede ke vzniku inovací.
Velkým přínosem pro Česko a Slovensko by byly takzvané regionální neakreditované podnikatelské univerzity, které by originálním a jedinečným přístupem vzdělávaly podnikatelé k vytváření firem alias organizací, kterých účelem je mimo jiné neustálé zvyšování počtu zámožných lidí podle inspirace od bratří Baťových a jejích spolupracovníků s přizpůsobeným systémem na 21. století. Výchovou zmiňovaných adaptivních vůdčích osobností pro 21. století se zabývá také AEPM Učení praxí, tj. projekt pro lepší život lidí zaměřený na zvyšování schopností vedoucích nejen k přežití v době neustálých změn a nejistoty (AEPM = Adaptive Eterprise Perfomance Management).
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
koronavirus
Více aktuálních informací týkajících se COVID-19 naleznete na oficiálních stránkách MZ ČR. Přehled hlavních dezinformací o COVID-19 naleznete na oficiálních stránkách MV ČR. Pro aktuální informace o COVID-19 můžete také volat na Informační linku ke koronaviru 1221. Ta je vhodná zejména pro seniory a osoby se sluchovým postižením.
Zcela jiné informace o COVID-19 poskytuje například Přehled mýtů o COVID-19 zpracovaný týmem Iniciativy 21, nebo přehled Covid z druhé strany zpacovaný studentskou iniciativou Změna Matrixu, nebo výstupy Sdružení mikrobiologů, imunologů a statistiků.
autor: PV
FactChecking BETA
Faktická chyba ve zpravodajství? Pomozte nám ji opravit.
