Alena Vitásková: Justiční omyl, nebo úmysl! Mlč, skloň hlavu a mlč…

Nemohu mlčet, musím se ptát? Jak dlouho budeme mlčet a necháme si zavřít třeba i mámu, která nás vychovala a nic nezákonného neudělala?

Svět je nebezpečné místo, ne pro ty, kteří dělají zlo, ale kvůli těm, kteří to vidí a nedělají nic. (Albert Einstein)

Světské soudy vynáší někteří soudci, za pomocí státních zástupců. Úmyslně uvádím za pomocí státních zástupců, protože mnohá zdůvodnění rozsudků jsou téměř přepisem obžaloby, nechci přímo uvést ctrl c - ctrl v.

Úsměvný, vlastně tragikomicky působil výrok státního zástupce Mgr. Radka Mezlíka u jednoho odvolacího soudu, když dehonestoval názor prof. Jelínka (pozn. profesor Jelínek je uznávaný expert v oblasti trestního práva, děkan trestního práva na právnické fakultě Karlovy univerzity Praha). Dehonestace profesora, nějakým magistrem, byť by to byl státní zástupce, mě jen utvrdila, v jakém úpadku se společnost nachází.

Znovu jsem si zopakovala, dobře vám tak profesoři, proč necháváte u zkoušek projít kdejakého pitomce. Vždyť oni nemohou být způsobilí vykonávat světskou spravedlnost, být spravedliví. Vždyť určitě neznají rozdíl mezi těmito dvěma slovy. Stejně tak neznají co je mravnost a nemravnost, mravní a nemravné normy chování, či morálka.

Malý lexikon o tom, co tato slova znamenají, naleznete v pětidílné „Úvaze o správném poznání a mravném žití“ od JUDr. Oldřicha Heina, v jejím prvním dílu Mravnost.

Ing. Alena Vitásková
předsedkyně IAV

Úvaha o správném poznání a mravném žití

Dnešní uspěchaná doba se potýká s bezpočtem problémů. Ať se podrobně podíváme na kterýkoliv z nich, při poctivé analýze dojdeme k závěru, že dominantní příčinou kteréhokoliv z nich je naprostý nedostatek mravnosti. Nemravnost vždy byla, dosud je a patrně ještě dlouho bude základní příčinou všech válek, revolucí, nejrůznějších násilných konfliktů od mezinárodní úrovně až po rodinné vztahy i bezpočtu chybných politických, soudních i úředních rozhodnutí.

Málokdo si uvědomuje, že mravnost je od starověku pilířovou hodnotou každé smysluplné lidské společnosti. Vždycky se o ní hodně hovořilo, po celá tisíciletí se hořekuje nad úpadkem mravnosti či morálky a tyto otázky se v různých podobách a souvislostech vyskytují i v mnohých současných politických, futorologických i filosofických úvahách.

“Na to, že jsou rozvrácené mravy, že vládne ničemnost, že se vztahy mezi lidmi zhoršují a vedou ke zločinům všeho druhu, si stěžovali už naši předkové, na to si stěžujeme my, na to si budou stěžovat naši potomci.”
(Lucius Annaeus Seneca – 4 př.n.l.-65 n.l.; O dobrodiních)
(Nakladatelství Svoboda 1992, str.30)

Pokud však kohokoliv požádáme o vysvětlení rozdílu mezi mravností a morálkou, až na ojedinělé výjimky obdržíme odpovědi vyhýbavé a nejasné, což svědčí nejen o zásadním nepochopení této vzájemně provázané problematiky, ale i o tom, že se nad ní téměř nikdo hluboce nezamýšlí. Přitom osvědčená zkušenost praví, že správná definice problému znamená nejen jeho pochopení, ale je i předpokladem jeho vyřešení.

1. Mravnost

Pojem etika pochází ze starořeckého slova ethos a značí mravnost. Etika je tedy mravnost (latinsky mores). V užším slova smyslu je pojmem etika označováno mravné chování (tj. mravná mluva a mravné skutky), nikoli tedy samotná podstata mravnosti, kterou jsou kladné povahové vlastnosti.
Synonymem pojmu mravnost je čestnost (latinsky honestas).

Mravnost (nebo též čestnost) je uceleným souborem vrozených anebo získaných kladných (pozitivních) povahových vlastností (schopností, ctností), které vyvolávají mravné myšlení, mluvení a jednání odpovídající objektivně prospěšným, obecně uznávaným a časově neměnným kategorickým mravním imperativům (příkazům a zákazům) – tj. mravním normám.

Těmito základními pozitivními povahovými vlastnostmi (schopnostmi, ctnostmi) jsou:

moudrost (sapientia) nebo alespoň rozumnost (ratio sana),
uvážlivost (prudentia nebo též deliberatia, meditatia či contemplatia),
spravedlivost (iustitia),
poctivost (honestas nebo též integritas),
slušnost (decentia nebo též decorum),
uměřenost (temperantia),
skromnost (modestia),
střídmost (abstinentia),
zdrženlivost (continentia),
statečnost (audacia – zde ve smyslu odvahy uvážlivé, nikoli zbrklé),
lidskost (honestas),
laskavost (benevolentia),
soucit (misericordia).

K dosažení mravnosti (čestnosti) je nutné získat všechny tyto vlastnosti (schopnosti). Jakmile některá z nich chybí, o mravnost (čestnost) se již nejedná. Každá izolovaná pozitivní povahová vlastnost se bez náležité mravní opory v ostatních pozitivních povahových vlastnostech snadno může stát nemravnou a nemravné jsou pak i činy, které jsou s nemravnou motivací vykonány (např. izolovaná skromnost se může změnit v lakotu, spravedlivost v bezcitnost a krutost apod.).

Moudrost je schopnost správného vnímání a vyhodnocování pravé skutečnosti (objektivní reality) a v návaznosti na tom i správné mluvy a správného jednání
Objektivně správné vnímání a vyhodnocování pravé skutečnosti (objektivní reality) je dialektické (tj. ze všech“úhlů pohledu”), historické, logické a analytické (tj. detailně a niterně “rozebírající”).
Objektivně správná mluva i správné jednání splňují veškerá kritéria mravnosti (čestnosti), protože odpovídají objektivně správnému vnímání a rozpoznávání pravé skutečnosti (objektivni reality).
Moudrost nemůže existovat jako izolovaná pozitivní povahová vlastnost. O izolované (odmravněné, negativní) “moudrosti” se zpravidla hovoří jako o moudrosti předstírané anebo falešné, jako o neplaném mudrlantství, školometství, scholasticismu apod.

Rozumnost je schopnost uvážlivého, avšak pouze subjektivně správného vnímání a vyhodnocování pravé skutečnosti (objektivní reality) a v návaznosti na tom i uvážlivé, byť pouze subjektivně správné mluvy a správného jednání.
Subjektivně správné vnímání a vyhodnocování pravé skutečnosti (objektivní reality) je pouze rozumové (přemítavé), avšak nikoli objektivně přesné; jednak není opřeno o náležité vědomosti a dále mu chybí potřebné informace i schopnost jejich dialektického, historického, logického a analytického vyhodnocování.
Subjektivně správná (rozumná) mluva a správné (rozumné) jednání odpovídají dosažené úrovni vnímání a rozpoznávání pravé skutečnosti (objektivní reality).
Izolovanou (odmravněnou, negativní) rozumnost lze označit jako pragmatismus, tj. účelovost (“účel světí prostředky”). Taková účelová rozumnost spočívá v tom, že ze všech možných řešení dané situace je rozumově vybráno to nejvýhodnější, i kdyby bylo současně nejnemravnější. Taková odmravněná rozumnost může být snadno nespravedlivá, nepoctivá, neslušná, neuměřená, zištná, sobecká, prospěchářská, zbabělá apod. Nejhorší zločinci (včetně mnohých státníků a politiků) rozhodně nejsou žádní hlupáci, ale nezřídka lidé vysoce vzdělaní a rozumně, leč nemravně uvažující.

Uvážlivost (rozvážnost) je schopnost neukvapovat se ve svých soudech, ale vše si dobře rozmyslet - tj. ve všech současných i historických souvislostech a budoucích perspektivách (předpokládaných budoucích dějích).
Rychlost a kvalita úvahy závisí na vědomostech, zkušenostech a celkové individuální mravní vyspělosti.
Izolovaná (odmravněná, negativní ) uvážlivost (zejména vypočítavost) je rovněž jedním z projevů pragmatismu, který může být i krajně nemravný.
Chladná a nemravná uvážlivost (kalkulace) je jedním z průvodních projevů tzv. kriminality “bílých límečků” – zejména kriminality bankovní a počítačové. Spravedlivost je způsobilost myslet, mluvit a jednat spravedlivě, tj. zejména nestranně a nezištně.

Spravedlivost je tudíž pozitivní povahová vlastnost (ctnost), zatímco spravedlnost je základní stabilizační společenská hodnota.
Izolovaná (odmravněná, negativní) spravedlivost se může snadno projevit jako bezcitnost, krutost a emotivní násilí (odveta, krevní msta apod.).

Poctivost je způsobilost myslet, mluvit a jednat pravdivě, upřímně a otevřeně.
K poctivosti patří i dodržení daného slova a věrnost.
Poctivost nemůže být izolovaná, negativní a nemravná; vždy jde ruku v ruce s ostatními pozitivními povahovými vlastnostmi.

Slušnost je způsobilost chovat se zdvořile (korektně), nehlučet, nikomu bez oprávněného důvodu neubližovat, nerušit své spoluobčany nevhodným chováním apod.
Izolovaná (odmravněná, negativní) slušnost je slušnost předstíraná a pokrytecká. Takovou “slušnost” projevovali i někteří velitelé nacistických koncentračních táborů, kteří v bílých rukavičkách hladili děti po hlavách a pak je posílali do plynu.

Uměřenost je způsobilost chovat se objektivně přiměřeně dané situaci.
Předpokladem uměřenosti jsou proto nejen rozsáhlé informace, ale i vědomosti, zkušenosti a schopnosti k jejich dialektickému, historickému, logickému a analytickému vyhodnocování.
K uměřenosti patří i důstojnost.
Izolovaná (odmravněná, negativní) uměřenost se může projevit jako lhostejnost, bezohlednost, bezcitnost a sobectví.

Skromnost je moudrá neprůbojnost, nenáročnost a nepřeceňování sama sebe i svých potřeb – tj. opak samolibosti, pýchy, chtivosti a náročnosti.
Předpokladem pravé skromnosti je sebeovládání založené na schopnosti pečlivého, uvážlivého a poctivého zkoumání sama sebe (autoanalýza) i míry (přiměřenosti) svých přirozených a nezbytných životních potřeb. Skromnost však nevylučuje sebevědomí podložené vědomostmi, zkušenostmi a vysokou mravní vyspělostí.
Izolovaná (odmravněná, negativní) skromnost je skromnost předstíraná (okázalá), která je motivována nepoctivou snahou získat pozornost, obdiv, uznání a případně i nějaký postup na společenském “žebříčku”. Jedním z negativních projevů skromnosti pak může být i lakota.

Střídmost je schopnost uvážlivé a neokázalé životosprávy.
Předpokladem střídmosti je přísná sebekázeň.
Izolovaná (odmravněná, negativní) střídmost se projevuje jako bulimie, okázalé vegetariánství anebo veganství.

Zdrženlivost je schopnost sebekontroly a sebeovládání.
Předpokladem zdrženlivosti je moudrost a přísná sebekázeň.
Izolovaná (odmravněná, negativní) zdrženlivost se může projevit jako stavovská povýšenost, nadřazenost a arogance (např. aristokratická, měšťácká apod.), anebo též jako asketické sebetrapičství.

Uvážlivá odvaha je odvaha k mravným (čestným) slovům a činům – tj. ke slovům a činům obecně prospěšným.
Předpokladem uvážlivé odvahy je moudrost a uměřenost – tj. vědomost o tom, kdy, kde, co a jak říci a vykonat, aby to mělo požadovaný mravný účinek.
Izolovaná (odmravněná, negativní) odvaha je zaměřená k získání slávy anebo jiného prospěchu. Nezřídka jsou velmi odvážní i mnozí zločinci a dokonce i teroristé, jejichž odvaha však postrádá jakoukoliv příměs mravnosti.

Lidskost, laskavost a soucit jsou tři konfuciánské ctnosti, označované souborně slovem žen (v japonštině džin). Soucitnost je též jednou ze základních buddhistických a džinistických ctností. Předpokladem ctnostné lidskosti, laskavosti a soucitu jsou moudrost a uvážlivost, protože mnozí lidé si lidskost, laskavost a soucit nezaslouží (teroristé, otrokáři, loupežní a sexuální vrazi, pedofilové, lupiči, podvodníci, notoričtí zloději apod.). Nelze prokazovat dobro lidem, kteří si je nezaslouží a nejsou je schopni přijmout ani rozvinout.

“Kdo nehodnému dobře činí, činí zlo.”
(Quintus Ennius – 239-169 př.n.l.)

Mravnost (čestnost) je vždy úplná a nedělitelná. Nepodléhá politickým, náboženským ani sociálním změnám a nelze ji stupňovat. Buďto je anebo není. Kdo se chová jen občas mravně a občas nemravně, nesplňuje náročná kriteria mravnosti.

V Plzni dne 13. 10. 2018

JUDr. Oldřich Hein