Jsem v těchto dnech často dotazován, co říkám na změnu kanonického práva papežem Františkem, která explicitně umožňuje ženám vykonávat funkci lektorek, akolytek a ministrantek. Asi novináře, dychtící po střetu a mém konzervativním vymezení zklamu: neříkám na to totiž nic, co by stálo za povšimnutí.  Pokud někdo sleduje bohoslužby, tak se s touto praxí setkává už po několik desítek let. Ano, je pravda že církevní kodex z osmdesátých let 20. století hovoří o těchto funkcích a aktivitách v mužském rodě, ale příslušné církevní dokumenty mluví i o ženách. Tedy ze strany Svatého Stolce a papeže Františka se nejedná o žádný revoluční krok, ale o určitou novelizaci, která sladí literu předpisů s každodenní praxí.