Eman Pluhař: Madeleine Albrightová o fašismu tehdy a dnes

04.11.2018 18:32

Jak praví Fukuyama, lidé se stále více sdružují podle identity. V Chemnitz/Saské Kamenici se podle identity sdružovali tzv. fašobrutzové (neonacisté) na demonstracích proti uprchlíkům. Nacvičovali na ostro pouliční hon na lidi a nejen na přání „odhitlerovali“ do kamer zdviženou pravicí. Demokracie v Německu to ještě neohrožuje, ale lze již pozorovat, že téma fašismu přestalo být akademickou záležitostí. Je součástí veřejné diskuse a k ní patří i nejnovější kniha M. Albrightové s názvem Fašismus. Varování (v redakci B. Woodwarda).

Eman Pluhař: Madeleine Albrightová o fašismu tehdy a dnes
Foto: US DAY.com
Popisek: Madeleine Albrightová
reklama

Knihu uvádí motto italského spisovatele Primo Leviho: „Každá doba má svůj vlastní fašismus“ . Autorka mapuje vzestup a pád fašismu v zemích, kde fašismus zvítězil ( hlavně Itálie, Německo, Rakousko, Maďarsko, Rumunsko) a v zemích kde se o vítězství pokoušel (zajímavá je Velká Británie, USA, Indie). Rozlišuje mezi populisty a fašisty a ani populismus nevidí bez atributů. Vadí ji ale dnešní vlna antidemokratických tendencí, autoritářství, protekcionismu a (populistického) nacionalismu. K tématu má velmi blízko jako dcera otce, který byl československým diplomatem v době války s německým fašismem, disponuje v tomto směru vybroušeným citem a obrovskou zkušeností. S rodiči zažila dvakrát odchod do exilu, poprvé do Británie, kde prožila jako dítě válku v bombardovaném Londýně, po druhé (po komunistickém převratu) do USA, kde se stala americkou občankou, mohla vystudovat a nakonec se stala univerzitní docentkou a profesorkou, zastupovala USA v OSN a v kabinetu prezidenta Clintona byla výraznou postavou ve funkci ministryně zahraničních věcí. A stojí v čele Národního demokratického institutu jako významné nadace na podporu rozvoje demokracie doma i ve světě. A v zuřící americké „kulturní válce“ (Jerry Brown, guvernér státu Kalifornie) je na straně proti populistickému nacionalismu prezidenta Trumpa.

Kniha (318 st.) je přehledně rozčleněna do 17 kapitol a obsahuje četné portréty světových politiků a popisuje vážné světové krize včetně krizí z funkčního období v čele ministerstva zahraničí. Dlužno dodat, že nepřiděluje známky, a že za jediného současného fašistu považuje severokorejského Kim Jong-una (koncentráky, 100 000 politických vězňů). A kniha není v žádném případě jen kaleidoskop 17 kapitol, který veze téma z jedné země do druhé a od portrétu k portrétu, ale je to dokumentace kořenů dnešního populistického nacionalismu a náběhů na fašistické poměry, opřená o solidní historické rešerše a studie a věrohodnost autorky mnoha knih. Skvělý je portrét Mussoliniho sužovaného pocitem méněcennosti, který v něm živí britské urážky, že je pouze „chudým příbuzným“ a „neotesancem“. A to si musí vyslechnout od spojenců z 1.světové války. Komu by to nepřipomnělo stejné britské neomalenosti na adresu Československa, ausgerechnat v době, kdy se připravovalo na válku s Hitlerem. Mussolini se nakonec přidal na stranu Hitlera. Části kapitol se čtou jako brilantní eseje a nové informace ze stolu ministryně zahraničních věcí. A samozřejmě také Trump obdržel svoji kapitolu (Prezident Spojených států). A nikde jinde se nedá nalézt lepší portrét Putina (kapitola Muž KGB). Že Putinovi předcházela kleptokratická privatizace státního majetku, je známo. Co ale byly „nevykvašené rady Západu“? To by ale už překračovalo hranice tématu. Kosovo ji zastihlo v třetím roce funkčního období (kapitola „Ležela tam spousta mrtvol“), Střední Evropa obdržela kapitolu „My jsme my“, což je citát z Orbanova projevu, a shrnuje zdejší obrat k nacionalismu s těžištěm na Polsku a Maďarsku. Zmíněn je i „český Trump,“ jak označil sám sebe prezident Zeman. Galerii uzavírají kapitoly o 3 amerických nočních můrách (miliardáři si koupí média, bohatí liberálové prosadí politickou korektnost, USA znovu otřesou teroristické útoky) a otázkách americké demokracie v době extrémní polarizace národa ( kapitoly Noční můra a Správné otázky) včetně otázek studentů z doktorandských seminářů profesorky Albrightové z Georgetown University.

Kniha je cenným přínosem nejen v „kulturní válce“ v Americe. I populistický nacionalismus využívá univerzální svobody slova a tisku, které pak okamžitě omezuje („fake news“). Tudy vede podle autorky jedna z hlavních linií probíhajícího zápasu, ale : „Co hnutí činí fašistickým, není ideologie, ale ochota udělat vše, co je nutné –včetně použití násilí a nerespektování práv druhých- aby se prosadilo a nastolila poslušnost.“ V Praze i v Saské Kamenici by se o tom dalo velmi živě diskutovat. Německá námitka by zněla, že v Německu je šíření propagačních prostředků protiústavních organizací trestné.

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

reklama
autor: PV
reklama


Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Ivan David: Čeho je nám po odstranění sochy maršála Koněva naléhavě třeba?

12:18 Ivan David: Čeho je nám po odstranění sochy maršála Koněva naléhavě třeba?

Podle ČTK je nyní naléhavě třeba připomenout právě vydanou monografii o Emilu Háchovi "Prezident lid…