Čekání unavuje a je pro SPD o důvod víc k diskusi o otázce identity. Na delegáty nečeká v Bonnu nic menšího než rozhodnutí o budoucí identitě strany a s tím spojené riziko provazochodců vystavených tlakům rozdělené strany a současně sílícímu tlaku veřejnosti i zahraničí, aby si Německo konečně pořídilo řádnou vládu. Dilema SPD spočívá v tom, že vstupem do velké koalice ovšem ztratí hlasy, které se komplementárně přesunou k pravicově populistické Alternativě pro Německo.

Bude SPD ochotna tuto cenu zaplatit? To patrně bude nejdůležitější otázkou nadcházejícího sjezdu. V odpovědi na tuto otázku se ovšem SPD rozchází hned do několika směrů. Jasné NE zní od čerstvě zvoleného vedení mladých sociálních demokratů, pro opozici je i sociálnědemokratická předsedkyně vlády Porýní-Falce Malu Drayerová a to v kombinaci s podporou menšinové vlády CDU/CSU. Další variantou je skryté ANO, které představuje S.Gabriel, prozatimní ministr zahraničních věcí a bývalý předseda SPD, když tvrdí, že účast či neúčast ve velké koalici nemá vliv na budoucnost SPD, protože „ v jádru věci jde o kulturní postoj a o otázky identity....A není náhodou, že se právě teoretici pravicových extrémistů označují často jako „Identitární hnutí“. Neboť skutečně jde o identitu a identifikaci.“ V době svých největších úspěchů byla sociální demokracie identická s kulturou moderny. Naproti tomu koncentrace na témata postmoderny („diversita, inkluze, zrovnoprávnění, political correctness“) identitu levice rozdrobila nebo zavedla jinam. Takže to všechno má své oprávnění, ale: „Kdo ztratí dělníky z Rust Beltu tomu nepomohou hipsteři z Kalifornie,“ napsal Gabriel v narážce na neúspěchy americké levice. Právě on v předpolí sjezdu zkritizoval postmoderní vývoj SPD v týdeníku Der Spiegel v článku pod názvem Touha po domově, kterým m.j. korigoval sám sebe: „Pokud je vůbec možné, aby si člověk mohl odmyslet jejich (populistů,p.a.) rasismus a protievropské výpady, bojují za svět před postmodernou, tedy za svět moderny.Na jeho budování se ovšem soustředila v poválečné době právě sociální demokracie.“

Ale zpět k ceně, kterou bude nutno zaplatit za vstup do vládní koalice s CDU/CSU: další a naprosto čisté ANO k velké koalici představují mezitím sociální demokraté, kteří tradičně a pod tlakem médií dávají stereotypně přednost zájmům země před zájmy strany.Jaký to rozpor! Jejich podmínkou je dostat do koaliční smlouvy „tvrdé“, nezaměnitelné a viditelné cíle sociálnědemokratické politiky. Všem směrům je pak společné, že žádný z nich nechce opakování voleb.