V reakci na článek nám jeden čtenář napsal, že slyšel, že v padesátých letech komunistický režim vyvlastňoval byty movitějším občanům a případným politickým odpůrcům, aniž by jim poskytl nějakou náhradu. Jak to bylo možné (zřejmě jde o čtenáře mladší generace, která komunistickou totalitu již neprožila)?

Inu, bylo tomu tak. Patřilo to do arzenálu zbraní tzv. třídního boje. Kdo měl trochu lepší byt a nebyl příslušníkem vládnoucí elity, neměl nárok na nic. Na venkově komunisté majetek soukromě hospodařícím zemědělcům jednoduše vyvlastnili, rodinu naložili na žebřiňák a vystěhovali pokud možno co nejdále od místa, kde se narodili a pracovali.

Akce K („kulak“), prováděná prostřednictvím tajné směrnice od 1. listopadu 1951 určovala rodinným příslušníkům tzv. „vesnických boháčů“ odsouzených soudem nebo národním výborem „nové pracovní místo a místo nového pobytu mimo obvod obce dosavadního bydliště“, čímž se rozumělo vystěhování pokud možno do vzdáleného kraje.

Mezi rodinné příslušníky se počítaly osoby, které žily se sedlákem v době zahájení trestního stíhání ve společné domácnosti. Byli nuceni se vystěhovat do tří dnů po vynesení rozsudku nad obžalovaným sedlákem.