Výsledek jejich spolupráce je bez nadsázky skvělý, o čemž svědčí čerstvé předjarní vydání miniaturní bibliofilie Troja v hodině nula, kterou tímto váženému čtenářstvu představujeme.

Próza v poezii

Nebo poetická próza: nehrajme si ale slovíčky. Sýsův češtinářsky a metaforicky přebohatý text plyne bez stylistických zádrhelů od první řádky k poslední. Tentokráte sice neváže slůvka do otýpek klasických veršů, ale jeho charakteristický tvůrčí jazyk poznáme od prvopočátku. Rozený Rychnovák (1946), posléze Písečák a nyní již dlouhodobě Pražák nás kormidluje svou poutí Stověžatou k pravému Vltavskému břehu. Co krok to připomínka či poznání toho, či onoho, co bychom měli jako pražští patrioti a znalci  historie svého města (nezkreslené, i o tom pětačtyřicátém) i jeho osobnostech, dávno vědět. Vzdělaný básník s širokými rozhledy tak po svém a neopakovatelně napsal jedinečného průvodce naší Stověžatou do naší knihovničky pragensií. A nebyl by to Sýs, kdyby nás nenutil svými narážkami čísti takříkajíc mezi řádky, což zvídavý čtenář činí rád a otevírají se mu tak obzory básníkova takzvaného druhého plátna, které každá z jeho sbírek veršů má. A to již od roku 1969, kdy mu vyšla jeho první sbírka Newton za neúrody jablek. Od té doby uplynula pod jeho milovanou Trojou spousta vody (již svého času napsal: Troja v osm hodin večer… Holubi se hřejou na pilíři mostu…který do roka zmizí…) a on dosud mj. vydal více než dvě desítky básnických sbírek.