Výsledek jejich spolupráce je bez nadsázky skvělý, o čemž svědčí čerstvé předjarní vydání miniaturní bibliofilie Troja v hodině nula, kterou tímto váženému čtenářstvu představujeme.
Próza v poezii
Nebo poetická próza: nehrajme si ale slovíčky. Sýsův češtinářsky a metaforicky přebohatý text plyne bez stylistických zádrhelů od první řádky k poslední. Tentokráte sice neváže slůvka do otýpek klasických veršů, ale jeho charakteristický tvůrčí jazyk poznáme od prvopočátku. Rozený Rychnovák (1946), posléze Písečák a nyní již dlouhodobě Pražák nás kormidluje svou poutí Stověžatou k pravému Vltavskému břehu. Co krok to připomínka či poznání toho, či onoho, co bychom měli jako pražští patrioti a znalci historie svého města (nezkreslené, i o tom pětačtyřicátém) i jeho osobnostech, dávno vědět. Vzdělaný básník s širokými rozhledy tak po svém a neopakovatelně napsal jedinečného průvodce naší Stověžatou do naší knihovničky pragensií. A nebyl by to Sýs, kdyby nás nenutil svými narážkami čísti takříkajíc mezi řádky, což zvídavý čtenář činí rád a otevírají se mu tak obzory básníkova takzvaného druhého plátna, které každá z jeho sbírek veršů má. A to již od roku 1969, kdy mu vyšla jeho první sbírka Newton za neúrody jablek. Od té doby uplynula pod jeho milovanou Trojou spousta vody (již svého času napsal: Troja v osm hodin večer… Holubi se hřejou na pilíři mostu…který do roka zmizí…) a on dosud mj. vydal více než dvě desítky básnických sbírek.
Představovanou bibliofilii dělí zdařilé Weberovy pérovky na minikapitolky, jen zdánlivě uzavřené epizodky, které však tvoří pevný řetěz. Pisateli těchto řádek nedá, necitovat z předposlední pasáže:
„Ti z Velké Prahy
co zítra zemřou na infarkt
dnes ještě nakupují trvanlivé potraviny
A ty jenž nevěříš že poezie zaniká
rozpadem krystalické mřížky papíru
píšeš tuto báseň…“
Velká inventura
Básně různé a jiné, jak zní podtitulek, vyšly v létě roku 2019. Uvedena je se skřípajícími zuby napsanými řádky s výstižným titulkem Poselství o stavu Húnie. Tato sbírka dodnes nebyla u nás nikým překonána, až se člověk diví, kam zmizeli všichni ti stateční písničkáři od Buriana až po Dědečka, mylně myslící si tenkrát, že pomáhají demontovat socialismus. Že by je v současnosti něco nepálilo? Asi ne, neboť odložili sladká dřeva a už nehasí. Pravda je nemilá. Nejenom, že se padělají a překrucují dějiny. Dnes se lidé už zase bojí nahlas říkat své názory. Natož pak, že budou kupříkladu volit Okamuru. Až na Karla Sýse, který se s nikým a ničím nepáře, jak je vidno právě z připomínané sbírky Velká inventura na 175 stranách. Ta byla tiše ponenáhlu rozebrána, ještě je snad k sehnání pár svazků u vydavatelství Weber.
Připravil Ivan Černý
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
