Vavřínovy povídky, dá se říci, jsou dokladem jeho života a doby, v kterém své příběhy prožil. Každá je datována, ta první rokem, kdy se autor narodil – 1952, posledních šest se odehrává v letech 1989 až 2022. Vlastimil Vavřín, kterému koluje rtuť v žilách a nezná slovo nuda, s bohatými životními zážitky má o čem psát. Jako redaktor deníků Svoboda a Večerní Praha svého času takříkajíc držel palec na tepu doby, do té doby nepoznané si prožil po polistopadových změnách režimu, kdy začal podnikat v reklamní sféře a okusil reálný kapitalismus na vlastní kůži.

Řada Vavřínových příběhů z knihy, představované těmito řádky, nese určující názvy, jako třeba Gagarin, Apollo 11, Spartakiáda či Revoluce. Další se vymezují jmény hlavních postav vyprávění, Evžen, Hugo nebo třeba Richard. Všechny se ale vyznačují pestrou a gradující stavbou, bez pointy Vavřín zásadně nepíše.

Ve svých textech nezapře autor básníka, hodně pracuje s příměry a tzv. druhým plátnem. Psány jsou v „ich“ stylu, tedy v první osobě a hovorovou řečí, slangem, chcete-li. Tím pražským, chce se dodat, neboť Vlastimil Vavřín je Pražák jako poleno, i když dnes žije a tvoří v středočeském Benešově.