Přítel mi poslal polemiku Michaela Waigela s mými názory, které byly publikovány pod titulkem: Věříte teoriím spiknutí? Spílají vám proto do hlupáků? Europoslanec David z SPD má konspirace za hotovou věc (rozhovor je k přečtení ZDE). Měl jsem upřímnou snahu zjistit, kdo je můj kritik. Vygúgloval jsem tři osoby, které se jmenují Michael Waigel. Jeden je provozovatel turistické chaty u jezera Fichtelsee, druhý šéfkuchařem v Bayreuthu a třetí je mladý roztomilý hustě tetovaný německý básník. Který z nich proti mně vznesl námitky, nevím. Možná ale, že v Česku existuje nějaký velmi tajemný čtvrtý, který napsal už dva články v Parlamentních listech. Nic bližšího o něm však nelze zjistit.

Ani hustě tetovaný básník nemůže být šťastný 30 let

Ve zmíněné polemice, která vyšla pod titulkem: Jací jsou čtenáři Parlamentních listů? Samé strachy a podezírání… (k přečtení ZDE) se Michael Waigel chlubí: „posledních třicet let jsem velmi šťastný a spokojený a těžko se mi polemizuje s těmi, kdo vývoj vidí opačně.“ Je-li autor již třicet let velmi šťastný a spokojený, pak k žádnému vývoji nedošlo. Běžně pocit velkého štěstí tak dlouho netrvá, dokonce ani u euforické formy mánie. Nedaří se toho docílit ani zkušeným feťákům. Pocit štěstí trvá obvykle minuty, hodiny, zřídka dny, ojediněle týdny. Autor dosáhl světového rekordu.