Vychází nadále obrovské množství knih, ale jejich éra do značné míry končí. Kdyby nás ovládla znovu diktatura, jejich likvidace by na pořadníku priorit zůstala v dálavách. Vzpomněli by si vůbec novodobí goebbelsové? Kdo ví. Třeba ani ne.

A přece je to jen pár desítek let, co byla situace jiná. Román Mládež na silnici jménem Berlín (1932) Ernsta Haffnera byl nacisty nikoli jen zakázán, byl skutečně pálen. Co horšího, hned v prvních letech po uchopení moci stranou NSDAP beze stopy zmizel i jeho autor. Přitom se jednalo o skvělého novináře, jakého by si – s prominutím – dnes vážil i Miloš Zeman.

Už roku 1925 žil Ernst Haffner v Berlíně, ale na konci třicátých let byl i se svým lektorem předvolán před Říšskou komoru písemností a během následných válečných zmatků se jeho jméno už neobjevuje. A jeho věru syrová kniha Mládež na silnici jménem Berlín (česky vyšla pod titulem Pokrevní bratři) upadla v zapomnění. Až dnes ji objevil a úvodem doplnil nakladatel Peter Graf.

„To, čím mě upoutala, je realismus hlubokého smutku a autorova blízkost líčeným postavám,“ konstatuje. „Je to empatická blízkost, ale nikdy však patetická. Haffner hrdiny vede nejbídnějšími místy, která v té době Berlín znal, a stále dbá, aby jim do úst nevkládal falešná slova a aby jim nepodsouval morálku, která jim není vlastní.“