Byla to ovšem jiná záhada než ta Drahošova typu, řekl bych. Týkala se básníkova vztahu k ženám, jeho neschopnosti přežít v rodícím se kapitalismu, jeho přecitlivělosti, neschopnosti vydržet v redakci bez alkoholu atd. Ale vraťme se do současnosti a do naší kotliny. Akademik Drahoš vypadá výborně, je snad přímo frajer, nicméně politice rozumí jen trochu. Jistě, má tým, a část týmu by šla na Hrad. Vadí mi, že je to tým určitě asociálnější než ten Zemanův. Jde o skutečně výrazný posun napravo a skoro mě napadá, že k prostředí, v jakém bojoval kdysi Poe. Říkám skoro, nechci přehánět. Současně však nikomu nebráním, aby si dohledal detaily ve směru, jenž tu jen zbaběle nakusuji. Rovněž připomínám, že i europoslanec Keller „to hodí“ Milošovi. Pravda, on jinak ani nemůže. 

Pro Zemana je zrovna tak ústavní právník Václav Pavlíček, profesor, jehož renomé je nepopiratelné a který cítí dozajista také onu loutkovitost páně Drahošovu, za niž ale profesor Drahoš zcela nemůže, anžto je v situaci, kam jej do vysoké míry dostrkali a která vyžaduje ochranku a dávno se mu nejspíš přestala líbit. Já se totiž domnívám, že zase tak rád nejezdí traktorem. Že zase tak rád nelikviduje králíky. Že zase tak rád veřejně králíky ani nekuchá. A že ho ani moc nezajímá, zda mají či nemají mít ženy nárok na potrat. Jenže už to jede dlouho a z vlaku nelze vystoupit. Představení musí pokračovat, jak se říkalo nejen v amerických cirkusech. Show musí být dohrána. A víte, kdyby měl profesor Drahoš připravenou nějakou hezkou knížku, kterou by mu díky popularitě, již má, teď vydali, zcela bych mu přál nejvyšší náklady.