Jakýkoli konzervativní věřící se přitom může nad stránkami dostat do šoku, nicméně text provokuje zcela schválně a Flek se tak pokusil „přitáhnout lidi“ k Písmu. Obdobně se to již samozřejmě provedlo bezpočet adaptátorů před ním a otázkou teď je, nakolik nový autor úkol zvládl.

Jestliže totiž označí sekvence původní Bible (často právem) za ne zcela pochopitelné, jeho modernizace na několika místech nepomohla. Je tu pořád menší otazník, to se nic nedá dělat, a takříkajíc „prostý“ vnímatel tápe nejspíš dál.

I banalizace totiž někdy jen zahustí tmu. Bohužel. Jindy rozumíme, ale parafráze je zas extrémně volná. Ba neadekvátní; jistě, vždy se jedná také o nastavení hranice tolerance recipienta.

Bible už byla převyprávěna x-krát

Nevýhodou Alexandra Fleka, jehož text pak ještě zpracovávala spisovatelka Jana Šrámková, se bezpochyby stalo, že byla Bible parafrázována již mnohokrát.

Ne-li celá, její podstatné pasáže určitě. Zde nutno přiznat, že Flek úmyslně varioval i méně klíčové sekvence. Nic ovšem naplat, v Novém zákoně je přehršle míst, která obejít nelze. Jsou jednoznačně vetknuta v linii Ježíšovy pouti, ať už ji chápete alegoricky anebo doslovně. Odsud náš adaptátor vynechal například notoricky známá podobenství o milosrdném Samaritánovi a marnotratném synovi. Také se však jinak „drží příběhu“.