Pro oddlužení existuje pouze málo mírových řešení. Je proto dobré si připomenout podmínky a situace, kdy se dluh stává osudovým. První podmínkou je přesvědčení o neschopnosti splatit dluh. Tu splňuje nemožnost obdržet nízkou úrokovou sazbu od investorů. Historie Islandu roku 2008 nechť slouží jako příklad. Řešení zadluženosti USA však nemůže být stejné. Proč? Protože představuje mj. dlouholetý spor mezi Demokraty (preferujícíKeynesovu hospodářskou teorii) a Republikány (preferující tzv . supply – inside – economies). Obě teorie patří dnes do kategorie patologických věd.

Proč? Protože problém zadlužování je spojen s důvěrou spotřebitelů, s koncentrací na dluh, místo na reálný hospodářský růst a v neposlední řadě na tvorbu zisku, dnes s pomocí finančních spekulací a zadlužování jako princip růstu. Zisky vznikající z finančních operací a spekulací nelze srovnávat se zisky z průmyslové výroby. Je rozdíl mezi geschaeftigt (tj. myslícími si, že tvoří hodnoty, ke kterým řadí i virtuální) a beschaeftigt (tj. opravdu tvořícími konkrétní hodnoty). Oddlužení je z hospodářského hlediska jednodušší, než z hlediska politického.

Proč? Stačí se seznámit s dluhovou krizí USA v roce 2008, 2011 a 2012 (prezidentské volby), aby člověk se zdravým rozumem pochopil, že se USA neoctli v situaci Islandu roku 2008 jenom proto, že investoři v krizové situaci koupili, a kupují americké dluhopisy na základě víry a rozměru hospodářství, zabezpečených vojenskou silou USA. Ta, jak se traduje, (prý) nedovolí bankrot USA. Protože se ale hospodářská, politická, finanční a vojenská situace ve světě mění, nabízí se otázka zatím bez odpovědi: Jak dlouho ještě budou moci investoři mít možnost věřit USA a USD, nehledě na skutečnost, že de-dolarizace, například mezi RF a ČLR, nepokračuje kvůli sankcím a hodnocením ruského hospodářství některými představiteli ČLR tak, jak bylo zveřejněno?