Jan Dočekal: Čtyřiačtyřicet surrealistů v magazínu Triplov – Matérika

10.11.2018 22:30

Společné on-line vydání uskutečnily portugalský magazín pro umění, náboženství a vědu Triplov a kostarický umělecký magazín Matérica. V portugalštině a španělštině je zaměřené na převážně soudobý literární a výtvarný surrealismus.

Jan Dočekal: Čtyřiačtyřicet surrealistů v magazínu Triplov – Matérika
Foto: Hans Štembera
Popisek: Psací stroj Olgy Scheinpflugové
reklama

Zařazení autoři, je jich čtyřiačtyřicet, jsou básníky z Latinské Ameriky a výtvarníky většinou také odtamtud, malou měrou ze Spojených států, devět z Evropy. Tvorba některých je již uzavřena. Magazín byl v péči editora Alfonsa Peñi, výrazné kostarické tvůrčí osobnosti. Autorsky jej uspořádán párovým způsobem. Texty jednotlivých básníků provází vždy několik výtvarných děl jednoho ze zúčastněných výtvarníků.

Většina autorů je u nás neznámých. Ale o některých výtvarnících přece jen něco víme. Představili se v minulých letech i vícekrát na kolektivních přehlídkách společně se členy moravské surrealistické skupiny Stir up ve dvou podlažích bývalého Mohelského mlýna na řece Jihlavě u Mohelna na Vysočině. Od roku 2006 tam sídlí galerii s přiléhavým jménem Čertův ocas, jejímž kurátorem je člen Stir up Lubomír Kerndl, výtvarník, básník a polygraf.     Jsou to Amirah Gazel z Kostariky, John Welson z Velké Británie (ten měl před pár roky autorskou výstavu v Brně), Rik Lina z Nizozemska, Miguel Lohlé z Argentiny a nad nimi vysoko čnící Artur Manuel Rodrigues do Cruzeiro Seixas z Portugalska, letos osmadevadesátiletý nestor portugalského, potažmo světového surrealismu.

Neposlední další

K pěti výše jmenovaným připojme pro širší informaci ještě několik dalších básníků a básnířek, výtvarníků a výtvarnic těchto jmen: Zuca Sardan (Brazilie), Ludwig Zeller (Chile), Susana Wald (Kanada), Rodrigo Verdugo (Chile), Carmen Santos (Kastarika), Denis Magerman (Belgie), Gaetano Andreoni (Itálie), Richard Misiano-Genovese (USA), Enrique de Santiago (Chile), Floriano Martins (Brazilie), Ricardo Echávarri (Mexiko), César Moro (Peru), Alfonso Peña (Kostarika), Carlos Barbarito (Argentina)…

O editoru Alfonsu Peñovi

Básník, kolážista, editor, narozený v roce 1951 v San José, hlavním městě středoamerické Kostariky. Po celá osmdesátá léta vedl skupinu umělců při galerii a časopisu pro umění a literaturu Andrómeda. Věnoval se automatickému psaní, poezii, kolážím, grafice a hudbě. Pořádal happeningy, vydal řadu katalogů a knih, uspořádal mnoho výstav, má podíl na rozvoji videoartu ve Střední Americe. Podstatná část jeho básnické tvorby byla přeložena do portugalštiny, angličtiny a francouzštiny. Řídí mezinárodní on-line magazín Matérika. Ve spolupráci s Amirah Gazel vydal několik knižních titulů a katalogů, v roce 2016 zorganizovali v historickém kostarickém centru Cartago mezinárodní surrealistickou výstavu Las llaves del deseo (Klíče touhy; za účasti řady surrealistů z České republiky), k ní připravili reprezentativní digitální katalog. Z Peñových knižních děl posledních let patří k nejvýznamnějším Conversas - entrevistas (Konverzace – rozhovory). Je to reálný obsahově bohatý portrét kulturního stavu Latinské Ameriky. Při cestě po šesti zemích Peña hovořil s mnoha lidmi věnujícími se hudbě, literatuře a výtvarné tvorbě, přičemž vždy nacházel zásadní složky umění v rozličných oblastech.

Ukázky z poezie

Viviane de Santana
kámen se nenarodil kamenem
byl kdysi medem
pohyboval se jako kořen slunce
na podlaze   jako vlasy řeky
kámen se nenarodil kamenem
byl mlhou  cestoval s větrem
cítil lehkost a snažil se spát
kámen se nenarodil kamenem
byl horou a uzlem   byl vůní a prachem
také krví a ostřím
plameny a nehodami
časem se kameny staly lhostejnými
ke všemu a teď jednoduše
spí tvrdě a nehybně

Carlos Barberito
Odtud to nevidím…
Odtud to nevidím, i když
mé oči jsou věkem světa, možná víc;
Zajímalo by mě, co budu dělat nejdéle,
co mám dělat tady, tvrdohlavý pohled,
aniž by bylo možné rozlišovat
sen bdění, delirium zdravého rozumu.

Floriano Martins
Výchozí obrázek
Tvá postava mi uniká,
jako rty vystrašené dotykem,
šňůra na prádlo snů, jejichž vzhled nelze vytisknout.
Z jedné chvíle do druhé paměť improvizuje zříceninu,
a tvá postava mi uniká.
Nevím proč podléhám a pochybuji, že to někdy budu vědět.
Hledám tě na celé kůži, dotýkám se váhavých míst a bolest mi říká, že jsi pryč.
Je to vzácný způsob vnímání nepřítomnosti lásky.
Přestože je nepřesný čas, něco mi říká, že teď jsi zde.
Tvá postava mi však uniká.
Nedávno jsem se dotkl tvých vlasů v přeplněném radování
zasmál se nad tvou nahotou, která putovala do očí.
Věděli jsme, že láska je vyloučena, všude,
rozsáhlé chodby vraků a bezmocnost.
Už nemohu mluvit o lásce.
A nekompatibilní s časem jsme se zasmáli v nahotě, která byla samotným objevem skoku, propasti, neočekávaného.
Teď ale tvá postava mizí.
Bez ní je můj život přerušen.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

reklama
autor: PV
reklama
Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Miroslav Macek: Najde se vůbec někdy jeden jediný politik, který přizná svůj omyl?

17:21 Miroslav Macek: Najde se vůbec někdy jeden jediný politik, který přizná svůj omyl?

Středeční glosy Miroslava Macka