Tak si zkusme pečlivě pročíst ústavu a zastavit se u některých jejích zásadních ustanovení.
Například v čl.2 odst.(4) se říká: Každý občan může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá.
Prezident je tedy z tohoto ustanovení vyňat a musí plnit, co mu politologové, novináři a další nařídí? Domnívám se, že nikoliv.
Tvůrci ústavy ve všech případech, kdy to považovali za zásadní, stanovili v jednotlivých článcích přené termíny, kdy musí být úkon proveden. Je to například v čl. 17, týkající se voleb do obou komor parlamentu, které musí být ve lhůtě počínající třicátým dnem před uplynutí volebního období a končí dnem jeho uplynutím, nebo byla-li PS rozpuštěna, konají se volby do 60 dnů po jejím rozpuštění.
Tak bychom mohli pokračovat u celé řady dalších ustanovení základního zákona ČR. Například článků č. 34, 35, 44 a řady dalších. Kdo chce, může si je sám vyhledat.
A jsou snad tyto termíny závazně uvedeny v čl. 62? Nikoliv.
Článek 62 zní:
Prezident republiky
a) jmenuje a odvolává předsedu a další členy vlády a přijímá jejich demisi, odvolává vládu a přijímá její demisi,
b) svolává zasedání Poslanecké sněmovny,
c) rozpouští Poslaneckou sněmovnu,
d) pověřuje vládu, jejíž demisi přijal nebo kterou odvolal, vykonáváním jejích funkcí prozatímně až do jmenování nové vlády,
e) jmenuje soudce Ústavního soudu, jeho předsedu a místopředsedy,
f) jmenuje ze soudců předsedu a místopředsedy Nejvyššího soudu,
g) odpouští a zmírňuje tresty uložené soudem a zahlazuje odsouzení,
h) má právo vrátit Parlamentu přijatý zákon s výjimkou zákona ústavního,
i) podepisuje zákony,
j) jmenuje prezidenta a viceprezidenta Nejvyššího kontrolního úřadu,
k) jmenuje členy Bankovní rady České národní banky.
Termíny jsou uvedeny jen při vrácení zákonů, s kterými nesouhlasí. Tam musí dodržet lhůtu 15 dní! A samozřejmě tam, kde vyhlašuje volby a některé další jasně v Ústavě definované úkony.
Tolik uváděná formulace, že je povinen konat „bez zbytečného odkladu“ je použita pouze u čl. 45 a vůbec se netýká prezidenta:
Návrh zákona, se kterým Poslanecká sněmovna vyslovila souhlas, postoupí Poslanecká sněmovna Senátu bez zbytečného odkladu.
V žádném případě tedy není možné používat toto ustanovení na konání prezidenta, pokud respektujeme čl.: 2 ods.:(4), platný pro každého občana ČR, tedy i prezidenta.
Neustále slyším, že prezident „musí demisi přijmout“! Jediný důvod , kdy prezident musí demisi přijmout, je uveden v čl.: 73. Cituji:
Článek 73
(1) Předseda vlády podává demisi do rukou prezidenta republiky. Ostatní členové vlády podávají demisi do rukou prezidenta republiky prostřednictvím předsedy vlády.
(2) Vláda podá demisi, jestliže Poslanecká sněmovna zamítla její žádost o vyslovení důvěry nebo jestliže jí vyslovila nedůvěru. Vláda podá demisi vždy po ustavující schůzi nově zvolené Poslanecké sněmovny.
(3) Podá-li vláda demisi podle odstavce 2, prezident republiky demisi přijme.
A opět, tato povinnost platí pouze v tomto případě, to znamená při podání demise podle bodu (2) při podání demise podle bodu (1) žádný závazný pokyn demisi přijmout není!
Tento článek proto považuji za velice zásadní při posuzování, jak přistupovat k Ústavě a povinnostem prezidenta. Jsem proto přesvědčen, že prezident Zeman Ústavu ČR neporušuje, neohýbá jí, ani se nepohybuje na její hraně. Tvůrci Ústavy ČR zcela vědomě nechali prezidentovy dostatek vůle odpovědně a s rozmyslem rozhodovat. A pokud se to zákonodárcům nelíbí, mohou Ústavu upravit, z prezidenta udělat úředníka, který bud jen podepisovat, co mu kdo předloží. A při revizi a úpravě Ústavy by také měli zrušit Senát! Co myslíte, vypustí si kapři rybník, ve kterém se mohou tak pohodlně za slušné peníze povalovat?
Jan Lepič
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
autor: PV
