Karel Havlíček Borovský blahé paměti kdysi nabádal své okolí slovy, „kéž by nám to vlastenčení z huby do ručiček ráčiti vlezlo.“ Německá či francouzská hospodyňka jdou nakupovat potraviny pro rodiny k večeři a důrazně žádají od prodavače domácí produkci. Jejich české protějšky hlavně obíhají supermarkety za co největšími slevami.

Zrovna dnes jsem se bavil s několika českými zemědělci, kteří si stěžují na to, že mají problém s odbytem své kvalitní produkce. Přitom lidé nadávají na špatné potraviny. Jistě i takové jsou. Ale na to jednoduchá rada, tak je zkrátka nebudu kupovat. Mluvil jsem i s farmáři, kteří mají biochovy krav na mléko, vlastní minimlékárny a vyrábějí špičkové produkty, které tady nebyly ani za komunistů, protože potraviny z biochovů byly pouze pro zvlášť významné soudruhy. A oni to říkají jasně. „Za pět korun nemůže být dobrý jogurt. Za takové peníze se nedá udělat.“ A místní řezníci to vidí podobně. „Kvalitní šunka nemůže stát méně než dvě stě korun za kilogram. A jenom naivní prosťáček si může myslet, že za šedesát korun na kilo v akci koupí výborný špekáček.