Ten před časem zneužil více než sto let staré tragické události nedaleko města Polná na Jihlavsku. U památníku zavražděné Anežky Hrůzové umístil spolu s dalšími členy Národní demokracie text, kde se mimo jiné píše: „Židovská otázka nebyla dosud uspokojivě vyřešena.“ Mám tomu rozumět tak, že lituje toho, že se jí nacistům nepovedlo vyřešit? Z oněch slov to tak vyplývá. Jsem rád, že soudy nakonec Bartoše za tohle vyvolávání nenávisti odsoudily k podmínce. Smutné však je, že u nás trestanci odsouzení za antisemitismus kandidují ve volbách.

Těsně před Velikonočními svátky v roce 1899 byla v lese Březina nedaleko Polné zavražděna devatenáctiletá švadlena Anežka Hrůzová z vesnice Malá Věžnička, která tudy chodila denně do práce. Z vraždy byl obviněn na základě nepřesvědčivých důkazů, které by u normálního soudu neobstály, dvaadvacetiletý židovský mladík Leopold Hilsner, místní pobuda a povaleč. Nutno dodat, že korunní svědek, který měl poznat Hilsnera ze vzdálenosti asi osmi set metrů, jak jde v předpokládané době vraždy k lesu Březina, při rekonstrukci zcela selhal, a ze stejného místa na totožnou vzdálenost nepoznal nikoho ze tří jemu známých lidí.

Anežka Hrůzová byla podříznuta a mezi lidmi se rozšířila pověra, že šlo o rituální vraždu, neboť Židé prý potřebují ke svým náboženským obřadům krev křesťanské panny. Na místě údajně nebyla nalezena skoro žádná krev, takže původně se vyšetřovatelé domnívali, že mohla být odnesena v nějaké nádobě pryč. Nicméně později lékařské kapacity z Karlovy univerzity tento nesmysl vyvrátily. Podle nich se krev vsákla normálně do země, a jelikož Hrůzovou našli až tři dny po vraždě, tak po ní nezbyly stopy.