Kubina se objevuje v seriálech České televize, hraje ve školních představeních, píše knihy pro děti a přednáší studentům. Jako spoluzakladatel skupiny Kokoloko rád ironizuje. Ale jakmile někdo nesdílí jeho názor, maska tolerance padá.
Když nestačí cenzura, přichází vulgarita
Případ Kubina – Bobošíková není ojedinělý. Je to ukázka rostoucího trendu, kdy diskusi o věcech veřejných nahrazuje sprostota. Kdo se odchýlí od předepsaného proudu, musí být zesměšněn, zadupán, vyloučen. Kubina vzkázal Bobošíkové, že je „odpad společnosti“. Proč? Protože upozorňuje na zdražování, chudobu, selhání vlády? Nebo protože vnímá věci jinak než ti, kteří si nárokují pravdu?
Jana Bobošíková následně provokativně zveřejnila Kubinovu zprávu na svém instagramu. Doprovodila ji poznámkou: „Obětí jejich nenávisti a arogance jste Vy.“
Máte důvěru ve velení Armády České republiky?Anketa
Pro ParlamentníListy.cz uvedla, že běžně soukromé zprávy nepublikuje. V tomto případě ale podle ní nejde o výjimku, nýbrž o věc veřejného zájmu: „Když herec placený z veřejnoprávních peněz České televize projeví takovouto ‚uměleckou úroveň‘, měli by to lidé vědět.“
Kulturní sféra v České republice dlouhodobě tíhne k podpoře vládní koalice. Bolek Polívka, herec oblíbený mezi politiky ODS, dostává milionové dotace z rozpočtu města Brna. Jeho syn Vladimír Polívka se aktivně zapojil do kampaně prezidenta Pavla. Iva Pazderková, někdejší tvář kampaně Danuše Nerudové, placená Rakušanovým hnutím STAN, dnes jezdí po republice s Petrem Fialou.
Dotace, granty, veřejné zakázky – i to je součástí kulturní politiky. Někdo by mohl říct, že za „správné názory“ přichází odměna.
Na opačném konci spektra stojí herci jako Ivan Vyskočil, Jaroslava Obermaierová nebo Michal Gulyáš, který letos kandiduje ve Středočeském kraji – na stejné kandidátce jako Jana Bobošíková. Bez dotací, bez grantů. Zato s kritikou a ostrými slovy na adresu vlády.
Obrazem dnešní doby je, že to někdo neunese a sáhne po vulgaritě.
A co na to veřejnost?
Na Kubinovu zprávu reagovaly na sociálních sítích čtenáři s tím, že „takhle se prostě nemluví“.
Zda to bude mít dopad i na jeho působení v médiích nebo před studenty, se teprve ukáže. Možná přijde omluva. Možná ne.
Jedno je však jisté: Kultura slova, ať už na jevišti nebo v politice, by neměla končit nadávkou.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Karel Výborný