Byl to v roce 1980, kdy jsem jako student břeclavské železniční průmyslovky přišel na praxi na pozici výpravčího do železniční stanice Brno-Královo Pole, která se nachází na trati Brno – Havlíčkův Brod. Byla už tedy vybavena reléovým zabezpečovacím zařízením, v té době nejmodernějším, jaké na železnici bylo. A já se zapojil do práce, stavěl vlakové cesty, posuny atd. Toho si všiml starý pan Šultés, výborný výpravčí, který to měl za pár důchodu a patřil ještě k staré dobré prvorepublikové ajznboňácké škole. Ten vždycky, když jsem zmáčkl ty správná tlačítka na postavení vlakové cesty, jenom podotkl „tak, tak,“ a když to mělo být špatně, tak jenom zasyčel, „jedeš, jedeš.“ Také byl proslulý tím, že náčelníkovi neříkal soudruhu náčelníku, ale pane přednosto.

Celkem si mě oblíbil, a na mou adresu prohlásil, že po dlouhé době je tu zase někdo, koho ta práce baví, protože jiní studenti se snaží hlavně co nejdříve jít pryč a jde jim pouze o to, aby měli potvrzenou praxi.