O zavedení desetikorunové mince a jejím souběžném oběhu s bankovkou téže hodnoty se uvažovalo už v roce 1968. I když zásadní materiál o doplnění a úpravách dosavadní soustavy zákonných peněz, schválený 21. listopadu 1968 jako vládní usnesení č. 410, nebyl nikdy zcela naplněn, určil na několik let vývoj československých mincí a bankovek. Desetikoruna měla být ražena z mědiniklu, o průměru 28 mm a hmotnosti 8,5 g a její vydání bylo předběžně plánováno na rok 1977.

Toto období však bylo charakteristické opakovanými změnami koncepce platidel a odkládáním přípravy nových vzorů. K bezprostřední přípravě kovových desetikorun tak došlo až na začátku roku 1988, poté co se více než dvacet let nezvyšovaly nominální hodnoty mincí, ačkoliv se pomalu, ale jistě, zvyšovaly maloobchodní ceny zboží a služeb. V oběhu bankovek hrozil kolaps, neboť roční požadavek na tisk 30–35 milionů kusů bankovek nejnižší hodnoty 10 Kčs představoval třetinu celoroční výrobní kapacity Státní tiskárny cenin v Praze, což bylo neúnosné vzhledem k potřebě tisku bankovek dalších nominálních hodnot. Výchozím parametrem desetikoruny byl i po dvaceti letech průměr 28 mm, po obšírných technických úvahách a debatách však byl zvolen tvar devítistěnu z čistého niklu o hmotnosti 10 g s roční obměnou námětu rubové strany. V této době se také poprvé objevuje v materiálech pojem „příležitostné oběžné mince“, který sice nemá oporu v zákonech (ty rozlišují pouze mince a mince pamětní, příp. mince obchodní), ale ustálil se jako neoficiální označení pro vzory oběžných mincí ražené pouze jednorázově (1990–1992, 2000, 2018). I když byly uvedené technické parametry ještě několikrát korigovány, staly se nejen základem emise posledních československých oběžných mincí, ale úvahou o magnetickém materiálu a hranatém tvaru i myšlenkovým základem současné emise oběžných mincí České republiky.

V této etapě příprav kovové desetikoruny zastihly Státní banku československou (SBČS) společenské změny po událostech 17. listopadu 1989. Od 1. ledna 1990 současně přešlo právo emise československých oběžných a pamětních mincí ze státu (federálního ministerstva financí) na SBČS, a tak na základě materiálu z 23. března 1990 mohl předseda SBČS Josef Tošovský poměrně rychle a jednoduše rozhodnout, že mince 10 Kčs „budou raženy s portréty významných politických osobností z období mezi dvěma válkami, tj. především zakladatelů společného československého státu“ a jako námět byl „schválen T. G. Masaryk, a pokračování v portrétech M. R. Štefánik, E. Beneš, A. Rašín a další“.

Výtvarný návrh na desetikorunu byl pořízen v anonymní soutěži, vypsané v dubnu 1990 s uzávěrkou 31. května 1990. Soutěž se připravovala a probíhala v době tzv. pomlčkové války, která ovlivnila podobu lícní strany. Na ní byl předepsán text ČESKOSLOVENSKÁ FEDERATIVNÍ REPUBLIKA, což byl však název státu platný pouze od 29. března do 22. dubna 1990. Naopak státní znak, který byl v té době také v procesu zákonných změn, jako povinná součást návrhů předepsán nebyl. V průběhu soutěže byl schválen nový název státu a nový státní znak a banka také přijala rozhodnutí používat na oběžných mincích pouze zkratku názvu státu ČSFR. Předložené návrhy lícních stran tak představovaly pestrou směsici od přísně dodržených původně předepsaných podmínek až po různé kombinace podle vývoje zákonné úpravy v okamžiku, kdy autoři své návrhy dokončovali. Zkratka názvu státu na mincích se pak stala předmětem dalších vzrušených debat ve slovenském tisku a navázala tak na pomlčkovou válku. Tuto zajímavou epizodu z přípravy prvních mincí České a Slovenské Federativní Republiky si však ponechejme na jiný příspěvek.

Do soutěže bylo podáno 37 návrhů o 37 modelech lícní a 49 modelech rubové strany. Komise pro posuzování návrhů na československé peníze, která zasedala 13. června 1990, první cenu neudělila. Dvě zvýšené druhé ceny získaly návrhy Jarmily Truhlíkové-Spěvákové a Miroslava Ronaie a zvýšenou třetí cenu návrh Ladislava Koláře. Pro realizaci byla doporučena a následně i schválena kombinace lícní strany návrhu Jarmily Truhlíkové-Spěvákové a rubové strany Miroslava Ronaie. Desetikoruny s letopočtem 1990 a portrétem T. G. Masaryka byly k jednorázové saturaci peněžního oběhu raženy ve velkém množství 12 490 000 kusů a byly do něj vydány 23. října 1990.